romea - logo
30. března 2020 (pondělí)
svátek má Arnošt
Loading
rozšířené vyhledávaní

Rumunský snímek z doby cikánského otroctví vypráví o různých podobách cti

7.10.2015 22:01
Z filmu Aferim!, režie: Radu Jude (FOTO: Film Distribution Artcam)
Z filmu Aferim!, režie: Radu Jude (FOTO: Film Distribution Artcam)

Dechberoucí krajinou Valašska projíždějí na koních četník a jeho pomocník – otec se synem pátrající po zmizelém cikánském otrokovi. Cestou se porůznu setkávají s postavami, které téměř vždy reprezentují nějaký společenský typ: ať už jde o psychopatického popa, žoldáckou bandu ze sousedství, cikánské nevolníky a jejich jen o málo movitější pány z řad selské chudiny nebo opilce a děvky z cestovní krčmy.

Jak víme, romské otroctví bylo poslední evropskou institucí svého druhu; zrušeno bylo až v roce 1856, tedy v době notně po-osvícenské. Cikánští otroci, označovaní ve filmu jednoduše jako „vrány“, ovšem o probíhajícím kulturním a duchovním vzmachu a proměnách evropské společnosti nemají ani ponětí. Po nehostinném a prašném feudálním kraji se pohybují s rezignovanou lhostejností či ve směšném, snaživém pinožení, podle toho, zda je pán-bojar zrovna nablízku.

Aferim! však v první řadě není ani filmem o Romech, ani o (romském) otroctví. Po všech směrech neobyčejný eastern je zejména famózní sociologickou kresbou prostředí a doby, která se v průběhu desetiletí v mnoha ohledech proměnila pouze na povrchu. Ryzí groteska, shrnutá v samotném názvu filmu výstižným termínem Aferim!, neboli „bravo!“ ladí dění na plátně do významového „black and white“ (podpořeného navíc i obrazem), a nutno říct, že tenhle žánr tématu mimořádně sedne.

Momenty, kdy ve „svérázné roadmovie“ palbou občas přímo kulometnou (viz scéna s misantropickým popem) létá jedna „hláška“ za druhou střídají v přesném načasování bezděčně mrazivé postřehy o lidských povahách. Postava otce, sypajícího marnotratně bonmoty, aforismy a průpovídky, jejichž cílem je kromě povšechného stýskání na těžký úděl člověka také vyslat jakási ponaučení směrem k dospívajícímu synovi, postupně ztrácí na své komičnosti. Nejen díky tomu, že se divák dozvídá o některých obzvláště vydařených momentech z jeho osobní historie, vojenským plundrováním počínaje a sexuální agresí konče, ale zejména proto, že v kontextu postupného vývoje příběhu a zhušťování atmosféry začíná jeho rozverné a hlasité furiantsví ustupovat nezkalenému, naivnímu pohledu jeho poněkud vyjeveného syna.

Ve chvíli, kdy se oběma ústředním postavám podaří splnit počáteční misi – zadržet a předvést cikánského uprchlíka, který má být údajně vinen krádeží na bojarově statku, nabírá děj prudce na dramatičnosti, aniž ovšem opouští groteskní polohu – ta se zde pouze ještě více rozevírá do nesnesitelně ironického šklebu. Dialogy mezi putujícími vězniteli a jejich zajatci jsou spolu se situační dramaturgií jednoznačným vrcholem filmu. Judeho cit pro studii psychologických mikro-jevů je posílen kontrastem s opulentností obrazu a žánru. Věta „žijeme, jak můžeme, ne, jak chceme“, kterou pronáší otec v jednom ze svých pásem životních mouder se svou banalitou a alibistickým potenciálem stává mottem životního postoje všech, kteří v tomto filmu stojí v nevděčné pozici mezi pánem a slouhou.

Slouha je tím, komu nezbývá než hladově koukat, jak si jeho nadřízení dopřávají hostinu a brblají přitom na svou mrzkou realitu a mlčky čekat, zda se na něj nakonec dostane alespoň z ohryzaných kostí. Rumunský pán je pak skutečným oligarchou, autokratem, jemuž je líbán lem roucha a pěchována vodní dýmka dříve než stačí vyřknout smrtelný ortel nad člověkem bez práv a beze jména.

Světařád ustrnulý v jediné pozici a společenském rozvrstvení, které si nikdo nezvolil a které přesto všichni následují nemohou ohrozit střípky postesknutí ani proud neustálého lamentu. Ostatně: „celý život jsem byl čestný a řídil se zákonem,“ shrnuje otec svou životní filosofii, zatímco v pozadí se už brousí hrany sekery na popravčí špalek. Neokázalé poselství s nadčasovým přesahem do všech minulostí i budoucností zůstává hlavní devizou tohoto výjimečného filmu.

Film má premiéru 8.10.2015.

VIDEO

Přečteno: 1485x
 

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

Recenze, Film, Rumunsko, Otroctví, Romové



HLAVNÍ ZPRÁVY

Peter Pollák, bývalý zplnomocněnec Slovenské republiky pro romské komunity, při rozhovoru server Romea.cz (FOTO: Romea.cz)

Slovensko bude mít nového zmocněnce pro romské komunity. Peter Pollák chce, aby to byl Rom

27.3.2020 14:20
Europoslanec a člen předsednictva hnutí Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti (OĽANO) Peter Pollák má na starosti výběr nového zmocněnce vlády pro romské komunity na Slovensku.
 celý článek

Pavlína Matiová ve videoklipu Phiras dujdženore

videoPavlína Matiová má nový videoklip! Píseň Phiras dujdženore nazpívala se zakladatelem legendárních Terne čhave Romanem Zorbou Horváthem

26.3.2020 20:15
Zpěvačka a herečka Pavlína Matiová vydala nový videoklip, tentokrát se zakladatelem legendárních Terne čhave Romanem Zorbou Horváthem. Píseň Phiras dujdženore z připravovaného alba Fusion spatřila světlo světa v neděli 22. 3. 2020.
 celý článek

Blízký spolupracovník Tomia Okamury a bývalý tajemník klubu Svobody a přímé demokracie (SPD) Jaroslav Staník (FOTO: internetové stránky SPD)

Soud odmítl dovolání bývalého tajemníka SPD Staníka, dostal podmínku. Romy a Židy chtěl střílet hned po narození

26.3.2020 12:10
Nejvyšší soud (NS) odmítl dovolání bývalého tajemníka SPD Jaroslava Staníka. Za výroky na adresu homosexuálů, Romů a Židů dostal roční podmíněný trest. Podle pravomocného verdiktu měl Staník také zaplatit 70.000 korun. Soud se dovoláním zabýval neveřejně, výsledek je patrný z databáze InfoSoud, ČTK jej potvrdila mluvčí Obvodního soudu pro Prahu 1 Dana Šindelářová. Odůvodnění zatím není dostupné.
 celý článek

www.iROZHLAS.cz

Další články z rubriky







..
romea - logo