romea - logo
25. května 2022 (středa)
svátek má Viola

 

VYHLEDÁVÁNÍ
 

Irena Eliášová: Černého nechceme

Praha, 21.5.2013 9:40, (ROMEA)
Irena Eliášová (FOTO: Lukáš Houdek)
Irena Eliášová (FOTO: Lukáš Houdek)

Nová povídka spisovatelky Ireny Eliášové.

Černého nechceme

„Co, zase, nadáváš?“ ptá se mě moje žena, jak jsem přišel z práce.
„Neptej se, celý svět se zbláznil. Naštvali mě v práci.“
„Snad nemáš problém? To si nemůžeš dovolit!“ má obavy moje polovička.
„Ne, naštěstí nemám.  Prosím tě, stačí maličkost  a máš vytýkací dopis. A je zle.“
„To jsem si oddechla. Tak o co jde?“ nepřestává klást otázky.
Nechci jí všechno říkat, ať nemá starost. Jenže ona nedá  pokoj.
„Jde o to že si znova a znova  uvědomuji jaká nevraživost, diskriminace a nenávist panuje proti nám, Romům. Už když na vrátnici přijde Rom - hned mu hlásí, že není práce. Přitom nabírají pořád.
Včera  k nám  přišel do fabriky jeden Rom, určitě přes agenturu, jinak, by se do práce k nám nedostal. Mladý tak kolem pětatřiceti. Řeknu ti - šikovný, makal  až se z něho lilo. Nebudeš věřit, ale každou hodinu ho přehazovali z dílny na dílnu, až ho nakonec dali ke mně. Přišel ke mně parťák a říká mi:
"Hele, vezmi ho k sobě, chlapi ho nechtějí, že je moc černej .“  Koukám na něj jako blbec.
„Co to říkáš," povídám mu.
„No nechtějí ho vedle sebe, co mám dělat?" řekl a nechal ho u mě. Bylo mi trapně, doufám , že neslyšel, co parťák řekl. Tak co, bylo mi ho líto a zároveň jsem měl vztek na všechny kolem.
„Tak už se nevztekej a pojď se najíst. Jestli si budeš brát všechno na sebe, myslím  tím starosti tohoto světa, dopadneš špatně.  Takový je život, ani ty ani já to nezměníme. Hlavně, že se tam držíš ty, na to nezapomeň. Ještě  štěstí, že nejsi až tak černej. Ha, ha.“ říká moje žena a snaží se mě uklidnit, jenže mě se pořád ještě drží  vztek a bezmoc.
„Nechci jíst, dám si jenom kafe. Děláš si legraci? Víš , jak mi  v  tu chvíli bylo?  Jsem Rom jako on a týká se mě to taky. Bez ohledu na to, jak dlouho tam makám. Stejně se určitě baví i o mně. Ať dělám, jak dělám - dokonce nejdu ani marodit, a měl bych, jen  abych si udržel práci.“
„Neber si to tak, hele zítra bude líp, vyspíš se s toho. A nedělej si starosti , ono to nějak dopadne.“
„Nějak to nedopadne, řekli  mu  ať zítra už nechodí. Chudák chlap má rodinu . Ve Škodovce, kde před tím makal, propouštěli, a jasně, že Romové jdou první. Při tom není blbej, má učňovku a šikovný je taky.“
„Je mi ho taky líto,“ říká moje žena, „ale nedá se s tím nic dělat. Hlavně se nesnaž každého bránit, ať tě taky nevyrazí. Zkrátka, máš blbej den. No co už naděláme? Barvu skrýt nemůžeme. Je to pro nás nevýhoda, i když na druhou stranu nemusíme platit za bronz velké prachy. Jen si vezmi, kolik peněz stojí taková dovolená u moře lidi z majority? A my to máme zdarma.  Aspoň něco, viď? Ha ha …"
Snaží se mě pobavit. Dám si kávu a pustím myšlenky z hlavy, stejně to k ničemu nevede, stejně svět nezměním, jak říká moje žena...

Přečteno: 1410x
 

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

Povídky, Literatura



HLAVNÍ ZPRÁVY

 

Další články z rubriky







..
romea - logo