Ve středu 28. května se v rámci světového romského festivalu Khamoro v
prostorách Českého centra Praha uskutečnilo vzpomínkové setkání na počest
romského autora Emila Ciny s názvem Duhový most do nebe.
Autor konceptu a zároveň moderátor večera Lukáš Houdek přizval ke vzpomínání
hosty, jež s Emilem Cinou pojil profesní a osobní vztah. Především jeho manželku
Věru, která mu pomáhala s přepisováním povídek, básní a překladů na stroji,
později do elektronické podoby, a byla první čtenářkou a kritičkou jeho tvorby.
Zavzpomínat přišli romista Zbyněk Andrš, kolega z doby redigování časopisu
Gendalos, a Jan Červenka, vedoucí semináře romistiky FF UK, na jehož hodiny
romské literatury byl Emil Cina jakožto rodilý mluvčí a romský básník s oblibou
zván. Osobní vzpomínky návštěvníkům večera poskytl rovněž Lukáš Houdek, fotograf
a předseda nakladatelství Kher vydávající tvorbu romských autorů.
Setkání symbolicky zahájil Emil Cina, který se nám připomněl prostřednictvím
videovzkazu. Myšlenku přežití romského jazyka v závislosti na jeho předávání
mladé generaci se celý život snažil všemi svými schopnostmi uskutečňovat.
Prostřednictvím básniček v časopisech pro děti, poutavými debatami s žáky na
základních a studenty na vysokých školách, ale i zcela spontánně na ulici mladé
Romy neváhal přivést k prozření, že jejich největším dědictvím je právě
mateřština. Práce pro děti ho nesmírně bavila a naplňovala, jak podotkla paní
Cinová slovy svého manžela: " Děti nepokládají nesmyslné otázky."
V průběhu večera se četly známé Cinovy básně a povídky, ale také dosud
nepublikovaná poezie pro děti z cyklu Abeceda, která se připravuje k vydání. Jan
Červenka přinesl autentické nahrávky ze semináře romštiny, na kterých svou
tvorbu čte samotný autor. Zavzpomínalo se na Cinovu lásku k romštině a snahy o
její očištění a obohacení (název večera odkazuje na básnický obrat "boží most" /
le devleskeri phurd pro slovo duha, o nějž Emil Cina romštinu obohatil).
Pravdivost komických příhod z cestování, například výletu, jenž se stal námětem
povídky Jedeme k dědovi, mohli na místě potvrdit Emilovi synové, kteří se v
dětství stali aktéry této podivuhodné cesty na daleký východ, před níž by smekl
i Baron Prášil. Samozřejmě se nemohlo nevzpomenout na vůbec první osobní setkání
pozvaných přátel s Emilem Cinou a také na jeho profesní život. Třeba na práci
pro rádio ČRo Regina v menšinovém vysílání O Roma vakeren, na kterou byl
nesmírně pyšný.
Na závěr večera návštěvníci společnými silami přečetli Cinovu povídku I
takový může být Štědrý den (poprvé byla publikována v roce 2010 v rámci projektu
Šukar laviben le Romendar / Romové píší na stránkách ROMEA.CZ) a na odchodnou si
poslechli písničky, které patřily k Emilovým nejoblíbenějším.
Říká se "o mrtvých jen dobře", aby se omluvila neupřímnost pozůstalých. Avšak
v případě Emila Ciny by se skutečně těžce hledalo, co by se o něm mohlo říct
zlého. Ze vzpomínek hostů i přítomných v sále se vždy jako takový leitmotiv
vyjevila jeho otevřená povaha, bezprostřední a laskavý přístup k lidem. A tak se
celý večer nesl ve veselém duchu, neboť takový Emil Cina byl. Vtipný zábavný
člověk, který ze srdce rád lidem okolo sebe pomáhal.
Emil Cina
se narodil 13. prosince 1947 v Praze – Libni. Byl vyučeným
frézařem. Po absolvování vojenské služby, kde sloužil jako tankista, se v
rodinné firmě dvacet let živil rozvážením uhlí. Od roku 1992 pracoval jako
redaktor a moderátor pořadu pro menšiny Klub dorozumění na Českém rozhlasu
Regina poté, co v něm několik let pracoval jako správce budovy. V roce 1990 mu
byly otištěny první básně v časopise Amaro lav / Naše slovo, poté se stal
redaktorem časopisu Gendalos / Zrcadlo. Až do své smrti pravidelně svými prózami
přispíval do časopisů Romano hangos / Romský hlas nebo Romano voďi / Romská
duše. Ve své tvorbě se věnoval kromě poezie humorným příběhům ze života nebo
mytologickým pohádkám zasazeným do romské historie. Některé z nich byly vydány
například ve sbornících Devla, devla! (2002), Legendy, balady a romance národů
(2008), romském čísle časopisu pro světovou literaturu PLAV (2011) nebo ve
sbírce pohádek Otcův duch (2012). Emil Cina se věnoval kromě vlastní tvorby také
filmovým překladům z romštiny nebo do ní (např. Černá kočka, bílý kocour, 1998;
ROMing, 2008). V roce 1997 získal na Mezinárodní soutěži romské umělecké
tvořivosti Amico Rom v italském Lancianu hned dvě ocenění – za své prózy a
poezii pro děti.
