Nakladatelství romské literatury KHER na přelomu roku vydalo sbírku romské narativní prózy Moji milí. Publikace má podobu e-knihy a je na stránkách nakladatelství ke stažení zdarma.
Sbírka Moji milí uvádí čtenáře do jednoho z ústředních žánrů romské ústní lidové slovesnosti – vyprávění (vakeriben). Každodenní ústní předávání zážitků a příběhů, které se jednotlivcům i společenství udály, případně historky podávající výpověď o předcích, dodnes tvoří živou část slovesnosti Romů. Literární tradice je na rozdíl od romské ústní slovesnosti fenoménem několik desítek let mladým, proto neexistence zakořeněného literárního kánonu logicky vedla romské autory a autorky především k hledání opory a inspirace v lidové slovesnosti. Právě proto je vyprávění v psané tvorbě Romů stále frekventovaným žánrem, třebaže už mnozí z autorů tu a tam vykračují směrem k čistě autorskému, individualizovanému sebevyjádření.
Antologie Moji milí zahrnuje narativní tvorbu dvanácti současných autorů a autorek, kteří se zejména vzpomínkové próze věnují nebo ji upřednostňovali ve svých literárních začátcích. Zařazená díla jsou charakteristické dvěma rovinami – jedná se buď o vzpomínky na předky, kterým tak autoři vzdávají hold, nebo krátké příběhy, humorné či dramatické, ze současnosti či nedávné minulosti. Autoři a autorky popisují bez obalu svůj vlastní život, rodinné osudy a dávají se tak všanc v naději, že přispějí v boji proti předsudkům a vzájemnému nepochopení. Zhruba polovina textů je uvedena v romském originále s překladem do češtiny.
Eva Danišová například výmluvně popisuje silnou a energickou osobnost své babičky, Milan Šamko vykresluje otcovu přirozenou moudrost a lásku. Iveta Kokyová se v cyklu mikropříběhů Dítě vypořádává s problematickým vztahem k otci. Kaštánek Ilony Ferkové se klasické podobě narativní prózy vymyká, stejně tak způsob práce této již etablované rokycanské autorky. Ta své náměty sbírá od Romů ve svém okolí a zapisuje jejich reálné příběhy, jak tomu bylo již v její úspěšné povídkové sbírce Čorde čhave / Ukradené děti. V Kaštánkovi ústy stejnojmenného vypravěče vykresluje v prostředí rokycanské herny skutečné příběhy tamních Romů a jejich předků.
Odkaz ke stažení ZDE
Iveta Kokyová: Dítě
Matka čeká čtvrté dítě − mě. Rozhoduje se, zda půjde na interrupci. Probírala to
s otcem. Je rozhodnuto, ona další dítě nechce, otec jí jen tak přitakal.
Nastal osudný den, maminka leží na sále připravena k odebrání nevinného života.
Přichází anesteziolog, chystá se ji uspat. Otec je mezitím doma neklidný, myšlenky
mu splašeně lítají hlavou jako kulový blesk. Vtom mu to dojde: „To nesmím dopustit!“
Obléká se a vyráží do nemocnice. Na chodbě potkává sestřičku a ptá se po své
ženě. „Je právě na sále,“ odpověděla. Otec vtrhl na sál a dožadoval se mluvit se svou
ženou. Doktor mu vysvětloval, že do operační místnosti vstupovat nesmí. Otec si
však nedal říct a začal volat: „Veron, jestli to dítě dáš pryč, tak mi nechoď na oči,
nebudu s tebou žít!“ Když to matka uslyšela, vytrhla se lékařům a téměř polonahá,
aniž by si vzala své osobní věci, utekla z nemocnice. Tak mi tatínek dal největší dar
pod sluncem, daroval mi život.
