romea - logo
22. září 2020 (úterý)
svátek má Darina

 

VYHLEDÁVÁNÍ
 

Recenze sbírky povídek Romana Eröse: Z Krupky až na konec světa

Praha, 28.8.2012 13:26, (Romano voďi)

Už první próza romského autora Romana Eröse Cadík (Dauphin/Družstevní práce 2008) vyvolala v kriticích příjemné rozechvění z příchodu mesiáše, který možná vyvede romské psaní z dědictví orality a dokáže reflektovat složitou současnost. Erös se v něm představil jako zdatný stylista a nekonvenční fabulátor a přes drobná začátečnická klopýtnutí šlo o úspěšný debut.

Sbírka povídek A čtvrtý kůň je plavý, vyšlá nedávno péčí autora, je dlouho očekávaným pokračováním kariéry, která s Cadíkem klidně mohla uvadnout. Byť ani tento povídkový cyklus ještě nesetřásl některé neduhy naivního psaní, jeví se neutuchající a seriózní zaujetí jeho autora pro lidský úděl jako slibné. Nejen že se v osobě Romana Eröse rýsuje spisovatel s vizí, cítící potřebu pojmenovávat jevy kolem sebe soustavně a stále novými prostředky; navíc je to v současnosti pravděpodobně jediný romský autor, jehož jeho původ nesvazuje látkou ani potřebou zpětného sebepotvrzení.

Smrtelně vážná sbírka


Půvabný název svazku ve skutečnosti jazykem Bible odkazuje k umírání. Jde o známou scénu ze Zjevení Janova, v níž na posledním – plavém, někdy sivém - koni přijíždí Smrt. Ta je vedle Aleše Faigla, hrdiny rámcové povídky, hlavním pojidlem sbírky.

V každé povídce někdo umírá a vesměs jsou to skony násilné, bolestné a tragické. Roman Erös je věřící člověk a jeho padlí hrdinové se dělí do dvou skupin: buď jsou to lidé provinilí, kteří spáchali něco neodpustitelného, nebo naopak novodobí světci – nedokonalí, ale čistého srdce, kteří nedovedou čelit zlému světu kolem sebe a nechávají se jím semlít.

Prototypem otloukánka z přesvědčení, kterého jeho dobrota pasuje do pozice věrozvěsta porozumění a odpuštění, je Faigl zvaný Pampam. Zkraje života i knihy přichází v důsledku autonehody o rodinu, je nucen nechat studia a postarat se o dvě mladší sestry. Po první ráně osudu ho stíhá jedna křivda za druhou – projde kriminálem, rozejde se se svou církví, sestra ho zapře, švagr obere a vinou druhé sestry se ocitne v thajském vězení, kde čeká na rozsudek za pašování drog. Rozuzlení se čtenář dočká v kapitole „Zavři oči, přicházím“; mezitím se však Pampam mihne každou ze sedmi dalších povídek například v roli nenápadného spolustolovníka, tlumočníka pro neslyšící nebo dokonce cyklisty. Protagonistům i čtenáři zůstává často nepoznaný, zanechává v nich však pocit, že se setkali s někým výjimečným, kdo stojí rozkročený mezi tímto a dalším světem a přináší jim nějaké důležité poselství. Pampam je zkrátka jejich nemesis, což se ostatně v poslední kapitole, umístěné do mytologického mezisvětí, potvrzuje.

Erös má ke smolařům a břídilům všeho druhu podle všeho blízko. I Martin, ústřední aktér Cadíka, rozvedený a životem zklamaný alkoholik a hráč, je z herzogovského rodu. Ať už autora ke zkoumání takových postav vede osobní zkušenost, nebo snad častý výskyt ztracenců v domovské Krupce, zaobírá se jimi systematicky a z přesvědčení. A zaujetí pro téma je cosi, co ctí dobrého spisovatele.

Nadbytečná exotika


Narozdíl od většiny romských autorů vystupuje Erös sám ze sebe a snaží se postihnout realitu vně osobní zkušenosti. Jeho bezprostředním referenčním rámcem není já/moje rodina/členové romské komunity, ale člověk ve světě. Jeho hrdinové nejsou Romové, nepotýkají se s diskriminací a často se sami projevují jako gaučoví rasisté, když automaticky mluví o cikánech jako o spodině.

V osobním rozhovoru autor přiznává, že ho zařazení „romský autor“ zpočátku mrzelo, protože se považuje především za Čecha a pro etnický přídomek nevidí důvod. Na svůj původ je ovšem hrdý a nijak se jím netají; potlačením etnicity ve sbírce A čtvrtý kůň je plavý sleduje autorský záměr. Otevírá mu totiž cestu k zajímavým situacím – například zkoumá osudy depresemi stiženého mistra světa v šermu, který v zápase nešťastnou náhodou zabil nejlepšího přítele („Až přijde čas si ustlat“). Podobnou postavou je bavič Tom, který příležitostně pomáhá svému příteli hospodskému rozjet zábavu, ale jinak pije, aby zapomněl na ztrátu manželky a nešťastnou smrt dětí („Patnáct procent pro Toma“). V povídce „Tichý šelest blíženců“ se zase zajímá o předtuchy.

Někdy jsou scénáře, které Erös rozehrává, za hranicí uvěřitelného – ani fotbalista-amatér, který spáchá harakiri na hřišti („Sedm miliard“) ani hluchoněmá dívka a bohatá podnikatelka, které společně ztroskotají na pustém ostrově („Za pět minut pozdě“), nepůsobí zrovna věrohodně. Podobně zbytečně vyumělkované se zdají odskoky hrdinů do různých vzdálených krajů (Havaj, Thajsko, Malta etc.). Erös je nejpřesvědčivější, když se drží Krupky a popisuje mikrokosmos mezilidských vztahů v důvěrně známém prostředí.

Občas jako by autor nedokázal výstižně pojmout hloubku svého prožitku. Opakovaní výrazů či přílišná snadnost, s jakou sáhne po otřepaných floskulích běžné komunikace, mohou zkušeného čtenáře rušit. Naproti tomu ale umí také překvapit původním jazykem i obrazností. Stylisticky se zkrátka ještě pohybuje po sinusoidě, pořád je přítomná určitá spisovatelská naivita nebo lehká ukvapenost. Kdyby psal Roman Erös romsky jako Andrej Giňa, vycházel z tradiční ústní slovesnosti jako Gejza Demeter nebo zpracovával sousedské historky jako Ilona Ferková, přísná měřítka majoritní literatury by se na jeho psaní nevztahovala. Protože však už látkou i ambicemi přesahuje zmíněné insitní psavce, měl by kultivaci svého projevu věnovat větší pozornost.

Jediná morálka beletrie


Proč lidé čtou? Čtenáři žánrové literatury se chtějí pobavit a vyvázat se z všednodenní reality. Milovníci odborných pojednání si chtějí rozšířit obzory a nechat se inspirovat při své vlastní intelektuální činnosti. A co čtenář románů? Pro toho má četba účel hlavně meditativní, protože román by měl vypovídat o světě, ve kterém žijeme, a snažit se postihnout něco obecně lidského, díky čemu můžeme svůj život prožít plněji a vědoměji. Jak říká Milan Kundera v eseji Zneuznané dědictví Cervantesovo: „Román, který neobjeví nějakou dosud nepoznanou píď existence, je nemorální.“

Také Roman Erös se dotýká něčeho hlubinného, co ve čtenáři rezonuje. Selhání jeho hrdinů je nám bez ohledu na thajské a havajské epizody lidsky blízké a drobné stylistické a dějotvorné lapsy nepoznamenávají vážnost a naléhavost jeho sdělení. Ani tato sbírka povídek však nepředstavuje ucelený myšlenkový systém, jako by se autor stále ještě rozcvičoval před odrazem. Snad jeho příští kniha bude tím grandiózním saltem, kterým se romské psaní vyhoupne z přehlíženého okraje do hlavního literárního proudu.

Karolína Ryvolová
Přečteno: 4384x
 

Kam dál:

Štítky:  

Recenze, Sbírka, Knihy, RV 7-8/2012



HLAVNÍ ZPRÁVY

Ilustrační FOTO: Romea.cz

Giňa Tabarik k blížícím se volbám: Čunkodomky v Mostě? Dobře vám tak Romale! Co jste si „zvolili“ to máte!

19.9.2020 21:58
I když, Bůh ví, jak by to s blokem 3 v Chánově dopadlo. Ono, první problém nastal totiž v tom, že ho tak nějak místní obyvatelé zlikvidovali. Druhý problém nastal hned potom, co se město rozhodlo situaci vyřešit. A jak jinak, bez Romů. Jak by taky Romové mohli o čemkoliv rozhodovat, nebo se na čemkoliv podílet, když politické zastoupení romské komunity rovná se nule. A to není problém jen v Mostě, je to problém vlastně kdekoliv, kde Romové v Česku žijí.
 celý článek

David Oplatek, sociální pracovník, člen Zastupitelstva Městské části Brno-střed

David Oplatek: Novináři z iDnes.cz si články o Romech cucají z prstu. Je jejich cílem budit nenávist?

19.9.2020 14:00
V sobotu 19. září vyšel v internetovém deníku iDnes.cz článek o tom, že okolí brněnského Cejlu je „no-go zóna“. Takto se obvykle označují místa, kam se bojí chodit nejen běžní obyvatelé, ale nezasahují zde ani policie a další složky veřejné moci. Přesně takový dojem se redaktoři snaží navodit, když píší, že Cejl je „místo, kde vidíte policii jen projíždět.“ Toto je uvedeno přímo v titulku. Samotný text už je přístupný jen po zaplacení. Ten, kdo si v sobotu na internetu otevřel idnes.cz, tak musel nabýt dojmu, že návštěvu ulice Cejl je lepší si rozmyslet.
 celý článek

Závěrečný galakoncert festivalu Khamoro 2018 (FOTO: Petr Karlach)

Festival Khamoro se uskuteční ve dvou blocích v září a listopadu

18.9.2020 9:43
Festival romské kultury Khamoro se uskuteční na podzim, a to ve dvou blocích. První z nich nabídne od 23. do 26. září čtyři koncerty gypsy jazzu či klasické hudby a výstavu, druhý pak od 27. do 29. listopadu koncerty tradiční muziky. Konat by se měla i mezinárodní konference o romské literatuře. Program na setkání s novináři představili pořadatelé z organizace Slovo 21.
 celý článek

 

Další články z rubriky







..
romea - logo