Zpravodajský server Romea.cz vyhlásil literární soutěž o nejlepší povídku s tématem “Romské Vánoce”. Postupně zveřejňujeme deset úspěšných textů. Dalším je text Marcely Mlčkové “Vánoce patří všem”.
Měkoučké vločky se sypou z bělostné oblohy a je v nich tolik třpytu jako v očích dítěte, co se zatajeným dechem čeká, až zazvoní zvoneček… Ano, rok se zhoupl jako dřevěný houpací koník, co leží pod stromečkem, čekajíc na svého nového majitele, a uplakaný listopad se změnil ve stříbrný, mírumilovný prosinec. Přípravy na Vánoce pomalu začínají…
Děti každý den otevírají čokoládový kalendář, a čím víc okének je prázdných, tím víc roste to krásné napětí a radostné očekávání. Já dokupuji poslední dárečky a po večerech je balím do lesklých papírů a barevných stuh. Společnost mi dělá jen černá kočka, která spokojeně přede v měkkém křesle a jako by taky nasávala všudypřítomnou atmosféru Vánoc. Přes den se bytem line vůně kakaa, vanilky, skořice a kokosu a postupně se z trouby vynořuje jedna dobrota za druhou – medové perníčky, kakaové pracky, linecké pečivo s marmeládou, orientální marokánky polité čokoládou… No jen oči přecházejí! Odpoledne s dětmi chodíme sáňkovat a stavět sněhuláky, vzájemně se navštěvujeme s rodinu a přáteli, a jakmile se den ponoří do tmy, zalezeme do naducaných peřin a při svíčce si povídáme starodávné příběhy nebo čteme z pohádkové knížky. A tak to všechno ubíhá v příjemném shonu, až se na vánočním věnci rozzáří tři svíčky, které nám napovídají, že Štědrý den je za dveřmi…
Den, kdy se v Betlémě narodil Ježíšek, začneme zdobením stromečku, který svým jehličím provoní všechny místnosti. Pověsíme na něj perníčky, které jsme společně ozdobili, sušené ovoce, slaměné ozdoby a zapálíme svíčky. Bramborový salát čeká v ledničce na slavnostní večeři a my vzpomínáme, co se nám v uplynulém roce přihodilo, povídáme si o Ježíškovi, zpíváme a posloucháme koledy, a hlavně – vše špatné si odpustíme. Pak přijdou na řadu vánoční tradice – pouštíme po vodě lodičky, lijeme olovo, rozkrojíme jablíčko, ve kterém je nádherná hvězdička symbolizující zdraví, a nesmí chybět ani posolený doma upečený chléb se zapíchnutou svící, který má zajistit hojnost po celý rok.
Jakmile se začne smažit ryba, kouzlo Vánoc propukne v plné síle a všichni vědí, že Ježíšek nás už brzy navštíví. Společně usedneme ke stolu a už se od něj nezvedáme, protože věříme, že by to přineslo smůlu. Prostřeno je i pro člověka, který už tu s námi není, ale v našich srdcích zůstane napořád a sleduje nás ze zasněženého nebe. Pod každý talíř dáme minci, aby se nás po celý příští rok držely peníze, pomodlíme se a poděkujeme Ježíškovi. Na vánočním věnci, který se skví uprostřed stolu, hoří čtyři rudé svíčky. Ano, Štědrý večer nastal… Po večeři manžel zmizí do vedlejšího pokoje a jemně zazvoní na kovový zvoneček. A to už se děti plné úsměvů hrnou do pokoje za ním a rozsvěcují světlo. Ta radost v jejich očích, když spatří zabalené dárečky, ta se ani nedá popsat… Šťastné a veselé! Štědrý den je nejkrásnějším dnem v roce, a my se snažíme udělat si všechny dny takto krásné, pomáhat si a obdarovávat se – hlavně láskou a porozuměním nejen o Vánocích. Šťastná a zdravá rodina je totiž ten největší dar.
Pozdě večer, když děti usnou v posteli mezi rozbalenými dárky, schoulím se ke svému muži a popíjím teplý sladký čaj s mlékem vonící po kardamomu, hřebíčku a zázvoru. Štědrý den pomalu odchází a mráz potmě maluje čarovné obrazce na sklo.
Jsou tyto Vánoce české nebo romské? Každý národ má určité tradice, které se od sebe něčím liší, ale každý národ, každý člověk prožívá své svátky stejně – srdcem a duší. Každý národ je specifický něčím jiným a v tom je to kouzlo a krása, ale všichni máme červenou krev… Krásné sváteční dny všem!
