Romano suno, nahlédněte do života nejmladší romské generace: Nina píše o životě v Anglii

Romano suno je literární soutěž v romštině, kterou pořádá Nová škola o. p. s.
už dvacet let. Za tu dobu se v soutěži sešlo tisíce textů od dětí z různých
koutů České republiky. Skrze texty můžeme nahlédnout do života nejmladší romské
generace. V jakém světě žijí a jaký svět si přejí dnešní romské děti? Server
Romea.cz zveřejňuje postupně texty z různých ročníků soutěže.

Romano suno 2001, Nina Kandrová, 14 let, Rožnov pod Radhoštěm

Emigrovali jsme

Vičinav pes e Nina, hin mange dešutrin berš. Pro jevend geľam caľi famefija
andre Anglija pal e bibi. Ňikana na geľom ajci dur. But pes daravas te bešel
andro eroplanos. Ča bešavas a na dikhavas avri. Bešahas ke bibi a o dad rakhľa
buči. Vaš o čhon cinďam kher. E bibi amenge pomožinlas te del duma. Sar
predžanas o ďivesa, tak chudahas te del duma lengeri čhib. Phiravas andre škola.
Mire phrala pheňa phirenas andre khangeri, kaj pes bavinenas the sikhľonas
lengeri duma. Phirahas pes odoj te lanďarel ko moros. Has man odoj but kamaratki.
But lenge na achaľuvavas. O nejterneder phral majinlas te džal andre škola,
andre peršo, ta e daj phenďa, kaj džaha khere. Pre rozlučka e daj o dad kerde
hosťina a vičinde savore gadžen. O Angličani has bare lačhe. Rovahas pal lende,
has lačhe gadže… Aľe furt peske lenca vičinas a jekh gadžo pal amende pro
Čechi avela. But pes khere ťešinavas pal mire kamaratki, pal e škola… Khere
hin khere.

Jmenuji se Nina, je mi třináct let. Na zimu jsme celá rodina odjeli za tetou
do Anglie. Ještě nikdy jsem nejela tak daleko. Měla jsem hrozný strach z
letadla. Jen jsem tam tak seděla a vůbec se nedívala ven. Bydleli jsme u tety a
táta si našel práci. Za měsíc jsme si koupili byt. Teta nám pomáhala dorozumět
se. Po nějaké době jsme i my začali mluvit jejich jazykem. Chodila jsem do
školy. Moji sourozenci chodili do kostela, kde si hráli a učili se jejich řeč.
Jezdili jsme se koupat k moři. Měla jsem tam hodně kamarádek. Všechno jsem jim
ještě nerozuměla. Nejmladší bratr měl jít do školy, do první třídy, tak maminka
rozhodla, že se pojede domů. Na rozloučenou maminka s tatínkem připravili
hostinu a pozvali všechny naše známé Angličany. Bylo to moc krásné. Plakali
jsme. Byli to moc hodní gadžové. Ale pořád si s nimi telefonujeme a jeden ten
gadžo za námi přijede do Čech. Hodně jsem se těšila na své kamarádky, na
školu… Doma je doma.