Přídechové hlásky a osmý pád – to jsou některé z rozdílů mezi češtinou a
romštinou. A právě tu si dnes připomínáme v rámci Mezinárodního dne romského
jazyka. Příbuznými jsou indické jazyky jako je hindština nebo bengálština. Pro
Čechy proto není romština zdaleka jednoduchá. Přesto se ji někteří snaží naučit.
Romština upadá
Počet mluvčích romštiny se zdaleka nerovná počtu Romů. Pavel Kubaník ze
Semináře romistiky na FFUK
k tomu uvedl, že romština v současnosti upadá zejména ve státech na
periferii Evropy: ve Španělsku, Británii nebo Finsku, a dále také ve střední
Evropě, zejména v České republice, na Slovensku či v Maďarsku.
Prapříčinu lze podle jeho slov hledat už v dobách Marie Terezie a její
částečně asimilační politice, v jejímž rámci byly uplatňovány tlaky na omezení
aktivního používání romštiny. Krom státní represe, tvrdí dále Kubaník, nastal
posun také v úzu používání jazyka samotnými Romy, jemuž se v lingvistice říká
diglosie – rodilí mluvčí používají dva jazyky, z nichž každý zastává jinou
funkci. Jeden jazyk je v takových případech často nahrazován jazykem druhým.
"Dalším celosvětově významným faktorem v zániku menšinových jazyků je také
školství, příslušníci menšin se často musejí rozhodovat mezi vlastním jazykem a
jazykem většinovým, z jehož užívání plynou nejrůznější, zejména ekonomické,
výhody. Je samozřejmě otázka, zda musí být volba vždycky postavena takto, nebo
jestli příslušné kulturní hodnoty a ekonomickou výhodnost majoritního jazyka lze
nějak propojit", uvedl dále Pavel Kubaník.
Milena Hübschmannová
Romština používaná ve střední Evropě je nerozlučně spjata s Milenou Hübschmannovou, která působila v celé řadě institucí, kde se zabývala především výzkumem a propagací romského jazyka a kultury.
Milena Hübschmannová (1933 – 2005) vystudovala hindštinu, urdštinu a bengálštinu na Filozofické fakultně Univerzity Karlovy v Praze. Jak sama vyprávěla, již během studia indologie si všímala nápadné podobnosti Romů s národy, jejichž jazyky si osvojovala. Romové jí zprvu učarovali pro jejich exotičnost ve zdejším evropském prostředí. Byli pro ni živoucí spojkou s kontinentem, který tolik obdivovala. Postupně začala do jejich kultury a jazyka pronikat a angažovat se v boji za jejich emancipaci.
Hübschmannová vedle Univerzity Karlovy působila také v Orientálním ústavu ČSAV. Několik let pracovala v literární a divadelní redakci Československého rozhlasu, kam se často snažila propašovávat také romskou lidovou slovesnost. V letech 1969-1973 působila jako předsedkyně společensko-vědní komise Svazu Cikánů-Romů, první romské organizace na našem území. V roce 1975 byla potom po roce propuštěna z Ústavu pro filozofii a sociologii ČSAV pro její nesouhlas s asimilační politikou směřovanou na Romy, a v důsledku toho byla až do roku 1982, kdy byla přijata na Jazykovou školu v Praze, bez stálého zaměstnání. V roce 1991 se zasadila o vznik semináře romistiky na FF UK v Praze, kde vyučovala až do své smrti 8. září 2005.
Emil Cina
Loni bohužel zesnul Emil Cina (1947 – 2013), neúnavný propagátor romštiny na školách i pro dospělé, známý romský básník a novinář, kterého k psaní, stejně jako mnoho dalších, přivedla právě zakladatelka české romistiky Milena Hübschmannová.
„Svými básněmi se snažím povzbudit Romy, aby romštinu nezapomínali. Je to náš jazyk. To, co nás drží spolu, proto se ji snažím uchovat,“ popsal před časem Cina svou motivaci k tvorbě v rozhovoru pro server Romea.cz.
Emil Cina díky svému dílu i aktivnímu postoji ve vztahu k romskému jazyku náleží k nejuznávanějším a nejpopulárnějším z romských aktérů v oblasti kultury. Velmi kvalitní a přínosná byla jeho dlouhodobá práce pro dětské čtenáře, a to nejen ta literární, ale i osvětová. Do nedávné doby se účastnil besed a literárních dílen s dětmi a mladými lidmi, kde podporoval vztah k jejich rodnému jazyku.
Emil Cina psal poezii pro děti i dospělé, mytologické pohádky a povídky v romštině a sám si je překládal do českého jazyka. Jeho básně apelují na Romy, aby se nevzdávali své identity a svého jazyka. V povídkách ze života, ve kterých prokazuje nejen pozorovatelský talent, ale i životní moudrost a schopnost sebeironie (a z ní pramenící humor), lidem na vlastním příkladu ukazuje, co znamená žít v souladu s romipen. Podrobnosti o jeho tvorbě naleznete v jeho medailonu na serveru Romea.cz.
Učí se ji i gádžové
Reportáž
Českého rozhlasu se zabývá těmi jednotlivci, kteří se romsky učí. Romština
zaujala například Kateřinu Spičákovou.
„Zaujalo mě, že s Romy nemám vůbec žádnou zkušenost. Přišlo mi,
že Romy znám buď z televize nebo z Cejlu. Tak jsem si našla kurs romského jazyka
a zapsala se na něj, abych poznala tu kulturu více,“ vysvětluje dívka.
Kromě ní jsou v kursu převážně lidé, kteří ve svém volném čase jako
dobrovolníci doučují romské děti. Kurs vede v současnosti Jana Habrovcová.
Upozorňuje, že i v hovorové češtině používáme některá slova původem z romštiny.
„Všichni znají výraz pro psa "čokl", který pochází z romského ‚odžukel,‘ nebo
třeba když je něco žůžo, když se nám to líbí. Žůžo je přídavné jméno, které v
romštině znamená čistý,“ popisuje Habrovcová.
Dialekt romštiny, kterým mluví v České republice nejpočetnější skupina Romů,
je však podle Habrovcové na ústupu. Rodiče se snaží, aby jejich děti mluvily
spíš česky, protože tak lépe zapadnou v českých školách.
