romea - logo
25. března 2019 (pondělí)
svátek má Marián
Loading
rozšířené vyhledávaní

Rozhovor s Irenou Eliášovou: Chtěla jsem sama sobě dokázat, že zvládnu napsat román

19.12.2015 8:55
Irena Eliášová (FOTO: Lukáš Houdek)
Irena Eliášová (FOTO: Lukáš Houdek)

Spisovatelce Ireně Eliášové vyšla tento týden v pořadí již čtvrtá kniha. Tentokrát se mohou těšit především děti, protože jde o pohádkové vyprávění o chlapci Bélkovi pod názvem Chci se vrátit do pohádky. S oblíbenou autorkou jsme si povídali nejen o něm, ale také o chystaném románu, který zachycuje historii jednoho romského rodu od dob Marie Terezie až do 19. století. Román z romštiny překládá nyní Karolína Ryvolová, která vystudovala obory anglistika, amerikanistika a romistika na Filozofické fakultě Univerzitě Karlově.

„Rakousko-uherské téma se objevuje ve dvou povídkách v průřezové sbírce romské tvorby Čalo voďi – Sytá duše, konkrétně v textech Magdy Hoffmanové „Pal e Maria Terezia“ a „Pal o Jozefos II.“, ale takto široce zpracované a ve formě samostatného historického románu se mu zatím žádný z romských autorů v Česku nevěnoval,“ poukazuje na výjimečnost připravované knihy Karolína Ryvolová.

„Bez přehánění jde o ojedinělé dílo. Navíc je psané romštinou, kterou se hovořilo v oblasti slovenských Levic, odkud paní Eliášová pochází, tedy zvláštním mixem dialektů západoslovenské a východoslovenské romštiny,“ upozorňuje Karolína Ryvolová i na nevšední jazykovou stránku románu.

Jakou jste měla nejradši pohádku vy, když jste byla malá?

I.E.: V době mého dětství jsme neměli televizi, ale krásné pohádkové příběhy nám vyprávěl můj děda. Scházeli jsme se u jeho domečku a je možné, že si je sám vymýšlel. A my jsme mu to jako děti hrozně věřily. Často jsme u toho vyprávění vydržely sedět až do noci. Uměl obdivuhodně vypravovat, a přitom neuměl číst. Pohádky nám četla ale naše maminka… A na základní škole jsem moc ráda četla. Měla jsem moc ráda pohádky od Boženy Němcové.

První impulz k napsání pohádkové knížky vám prý dala vaše vnučka. Neuvažovala jste ale už předtím, že byste se do takového žánru pustila?

I.E.: Je pravda, že jsem pohádkový příběh po částech uveřejňovala už dřív, a to v dětském časopise Kereka, kde působím jako redaktorka. Vnučka mě ale vlastně tím, jak se mě stále vyptávala, jak bude příběh pokračovat dál a co bude s hlavní postavou Bélkem, motivovala k dalšímu psaní. Pokračování příběhu jsem jí vždycky vyprávěla cestou do školky, kam jsem jí vodívala, a pak jsem si to u sebe doma zapsala. No a nakonec jsem si usmyslela, že to časem vydám knižně, což se nakonec podařilo a jsem moc ráda.

Nechystá se vaše vnučka ve vašich spisovatelských šlépějích?

I.E.: Vnučka Anička mi s tím psaním vlastně pomohla už tím, jak se o ten příběh zajímala. Dál o tom povídala spolužákům a i ty to nadchlo, takže i oni chtěli vědět, jak bude pohádka pokračovat. A i vnučka sama píše. V časopise Romano voďori (Romská dušička) jí vyšel na pokračování takový hororový příběh pod názvem Krvavá Mary. Teď už je Anička velká slečna, je jí patnáct, je v pubertě, ale i tak občas něco napíše. Třeba ve škole měli nedávno literární soutěž, tak za mnou přišla, abych si to po ní přečetla a řekla svůj názor.

Z čeho jste při vymýšlení pohádkového příběhu, který vám teď vyšel i knižně, vycházela? Inspirovala jste se třeba vzpomínkami na své dětství?

I.E.: Osobně nemám moc ráda, když se dětem předkládají nějaké strašidelné pohádky, u kterých se mají bát. Dětem jsme naopak vždycky vyprávěla příběhy, aby se nebály. Takže když jsem psala o Bélkovi, snažila jsem se příběh stavět podle toho. Moje vnoučata se například hodně bály různých brouků a hmyzu obecně, tak jsem se snažila do pohádky přidat takový vzkaz nebo zprávu, že i brouci jsou tvorečci, kteří si zaslouží žít stejně jako ostatní zvířátka.

Máte už nějaké ohlasy od čtenářů, jak se jim nová knížka líbí?

I.E.: Moje dcera pracuje jako asistentka pedagoga na základní škole, kam přinesla několik výtisků. Dětem se prý moc líbí. A líbí se jim prý i ilustrace, které vytvořil grafik z časopisu Kereka Marek Štěpán. Slýchám zatím samé pozitivní reakce a mám z toho obrovskou radost.

V budoucnu by vám měla vyjít také pátá kniha. Půjde o historický román popisující osudy jednoho romského rodu od dob Marie Terezie do pozdního 19. století. Co vás přivedlo na nápad zvolit si takové téma?

I.E.: Začnu trochu zeširoka. Jako mladá jsem v romštině nepsala, nikdo nás to ani neučil, ve škole jsme museli samozřejmě psát úředním jazykem. Do psaní v romštině mě ale později hodně povzbudili romisté jako Karolína Ryvolová, která ten zmíněný román překládá, nebo Lukáš Houdek a Helena Sadílková. Jako první, co jsem v romštině sepsala, byla novela vydaná v souboru povídek Slunce zapadá už ráno. A mým druhým výtvorem v romštině je právě tento historický román. Chtěla jsem sama sobě dokázat, že takový formát zvládnu napsat v romském jazyce. Zajímá mě, jak žili naši předci, v jaké prostředí a co všechno museli prožít třeba před třemi sty lety… Strašně jsem si přála zkusit to sepsat do románu. Tak doufám, že se mi to povedlo. A od mojí dcery mám zatím přislíbeno, že mi do knihy připraví nějaké ilustrace.

Od Karolíny Ryvolové vím, že v chystaném románu používáte váš rodný dialekt, tedy západoslovenskou romštinu, v které je citelný vliv i romštiny východoslovenské. Tímto dialektem se hovořilo v oblasti, kde jste sama vyrůstala…

I.E.: Ano, vyskytuje se tam hodně vliv i maďarštiny. I tak jsem se ale snažila vyhovět ustálené gramatice, takže když jsem si nebyla jistá, pomáhala jsem si česko-romským slovníkem od Mileny Hübschmannové.

Z čeho jste při psaní románu čerpala dobové informace? Dávala jste přednost vlastní fantazii, nebo jste se držela striktně historických pramenů?

I.E.: Když se děj odehrával zrovna v tom kterém konkrétním roce, dohledávala jsem si co nejvíc informací z různých pramenů, hlavně na internetu, co se tehdy opravdu dělo. Hodně informací jsem brala také z knih Evy Davidové nebo od autorů, jako je třeba uznávaný historik Ctibor Nečas. U samotného příběhu a osudů postav jsem se inspirovala vyprávěním mého dědečka. Slýchávala jsem od něj silné příběhy plné emocí. Takže můžu prozradit, že jsem v knize psala o lidech, kteří byli spjati s mými předky nebo jimi sami byli.

Plánujete vydat román dvojjazyčně, tedy česky a zároveň romsky, jako tomu bylo třeba u sbírky Slunce zapadá už ráno?

I.E.: Ano, určitě. Chtěla bych, aby kniha byla česko-romská.

Romská verze románu je hotová už od loňského léta a teď se čeká na překlad. Pracujete už na něčem novém?

I.E.: Je to tak. Začala jsem psát příběh o ženě, která žije v představě, že je posedlá ďáblem, ale je duševně nemocná. Oproti předchozímu psaní je to hodně vážné a smutné téma. Musím říct, že je to pro mě hodně náročné. Ve volbě tohoto tématu jsme se nechala trochu inspirovat jednou mladou dívkou, kterou jsem potkala v rámci spolupráce s libereckou knihovnou, kde se účastním projektu „Živá knihovna“ . Povídaly jsme si a svěřila se mi, že bojuje s psychickým onemocněním a hlasy, které slýchá… Zatím na tom pracuji, takže ještě nevím, co z toho vznikne – jestli to bude povídka nebo román.

Přečteno: 702x

 

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

Kultura, romská literatura, Irena Eliášová, Rozhovory, Literatura



HLAVNÍ ZPRÁVY

V Rokycanech se 23. 3. 2019 v kostele a na hřbitově naposledy rozloučilo s romskou zpěvačkou Věrou Bílou téměř 2000 lidí. (FOTO: ROMEA TV)

videoZÁZNAM: 2000 lidí se v Rokycanech rozloučilo s královnou romské hudby Věrou Bílou

22.3.2019 20:51, (AKTUALIZOVÁNO 13:40)
V Rokycanech se dnes v kostele a na hřbitově naposledy rozloučilo s romskou zpěvačkou Věrou Bílou téměř 2000 lidí, většinou Romů. Obřad v kostele na náměstí začal v 11:00, poté šly a jely stovky lidí na hřbitov na okraji města. Cestou se lidé zastavili u obchodního střediska Žďár, kde zpěvačka sedávala na lavičce a kde chtějí příbuzní a známí vytvořit pietní místo. Na hřbitově hrála desítky minut čtyřčlenná kapela synovce Bílé a houslisty Jiřího Gini. Na závěr uvedl její oblíbené písně včetně moravské Dobrú noc a sladké sny. Zpěv ale podle regulí romských pohřbů nezazněl ani k jedné melodii.
 celý článek

Andrej Kiska, prezident Slovenské republiky (FOTO: Katarzyna Czerwińska, Wikimedia Commons)

videoZÁZNAM: Evropskou cenu Sintů a Romů za lidská práva získal slovenský prezident Andrej Kiska

15.3.2019 15:15
Od 18. do 21. března 2019 probíhá již čtvrtý ročník Romského týdne na půdě Evropského parlamentu v Bruselu. Dnes byla v rámci programu udělena také Evropská cena Sintů a Romů za lidská práva - získal ji slovenský prezident Andrej Kiska. Server Romea.cz udělení ceny přenášel živě přímo z Bruselu.
 celý článek

Radek banga

Radek Banga k reakcím na útok na Novém Zélandu: Neklesejte na lidské dno

19.3.2019 15:00
„Radikalizující společnost je pokaždé následkem ekonomického nebo společenského napětí a v historii lidstva není ničím novým. Klesnout ovšem na tak hluboké lidské dno a souhlasit s útokem na Novém Zélandu může skutečně jen totální psychická troska a hnusná odporná mentální bestie,“ uvedl k teroristickému útoku z pátku 15.března, při kterém došlo k masakru ve dvou mešitách ve městě Christchurch.
 celý článek

Další články z rubriky







..
romea - logo