Ústředí Slovenské lidové umělecké výroby (ÚĽUV) vydalo v edici Tradice publikaci Rómski kováči na Slovensku – Roma Blacksmiths in Slovakia, která přináší celistvý, dosud nepublikovaný pohled na kovářství Romů na Slovensku, v kontextu jejich kulturního vývoje. Napsal ji Arne B. Mann.
Popisuje zde pracovní postupy i výrobky, postavení kovářů ve společenstvích Romů i z pohledu neromských obyvatel. Romské kovářství (stejně jako hudebnictví) se setkávalo se zájmem majoritního obyvatelstva, což těmto řemeslníkům umožnilo v průběhu 16.-18. století přejít na usedlý způsob života. V tom spočívá výjimečný význam tohoto řemesla jak pro Romy, tak i pro majoritní obyvatelstvo.
Technologii zpracování kovů si přinesli Romové z indické pravlasti. Svědčí o tom prvky v technologii práce (například kování na zemi) i používané nástroje (např. dvojice kožených měchů), které dodnes v Indii používají předpokládaní příbuzní evropských Romů. Romští kováři se zaměřovali na produkci výrobků, které nevyráběli místní neromští kováři a proto nedocházelo k přímé konkurenci.
Do poloviny 20. století to byly především šindelové, krokevní, podkovovité, železniční hřebíky, nástroje pro rolníky (okované pluhy, řetězy, sekery aj.), pro bednáře, vařečkáře, truhláře, koláře, šindeláře. A také předměty do domácnosti (nože, sekáče, trojnožky, ocílky na rozdělání ohně, pasti na chytání zvířat apod.).
Na příkladu folklóru (písně, přísloví) autor ukazuje, že romští kováři byli vážení jak příslušníky své komunity, tak majoritního obyvatelstva. Publikace sleduje i vývoj kovářství Romů od poloviny 20. století, kdy levné tovární výrobky utlumily zájem o řemeslné výrobky a romští kováři proto udržovali své řemeslo zakládáním kovářských dílen, později zaměřených na umělecké kovářství.
