Milena Hübschmannová by se dožila 85 let. Ovlivnila životy několika generací Romů

Dnes je tomu 85 let, co se narodila Milena Hübschmannová, přední česká romistka, indoložka a pedagožka, která ovlivnila životy mnoha lidí a dalo by se říci i několika generací Romů, kterým pomohla najít cestu k sebevědomí a hrdosti na vlastní romipen.

Milena Hübschmannová se narodila 10. června 1933 v Praze do rodiny advokáta. Tatínek byl na začátku války, když bylo Mileně šest let, a pak ještě jednou v jejích devíti letech z politických důvodů internován. K profesi advokáta se mohl vrátit až na sklonku svého života. Maminka pracovala v Motokovu jako cizojazyčná korespondentka.

Hübschmannová maturovala v roce 1951 na anglickém gymnáziu H. Fasta v Praze a následně v letech 1951–1956 studovala hindštinu, urdštinu a bengálštinu na FF UK v Praze. Tématem její diplomové práce byla „Asie se probudila (rozbor poemy Aliho Jafriho)“. Na umístěnku pak získala vytoužené místo na ministerstvu zahraničí v Indii, ale kvůli tatínkově „buržoaznímu“ původu jí tam neumožnili vycestovat. V prosinci 1956 tak nastoupila do Československého rozhlasu jako redaktorka v hlavní literární a divadelní redakci a první cestu do Indie podnikla až v roce 1959.

O romštinu se začala zajímat už na studiích a sama k tomu okamžiku v rozhovoru pro Respekt zavzpomínala: "Tehdy se právě začínala razit asimilační politika, takže na vysoké škole se romština nevyučovala. Na brigádě v Ostravě jsem pracovala poblíž černé party a užasla jsem, když jsem v jejich řeči rozpoznala šun!, poslyš!, hindsky sun!, a dikh!, hele!, hindsky dekh! Toužila jsem po Indii a tu touhu jsem začala naplňovat tím, že jsem se začala učit romsky v rodinách. Do dvou měsíců jsem se díky hindštině velmi slušně dorozuměla. Řada slov pro mě vůbec nebyla cizích – mělo to jen trošičku jinou fonetiku, jiné koncovky." Jako své učitele romštiny zmiňovala především Michala Demetera - tatínka Olgy Fečové, Vojtu Fabiána a jeho ženu Teru a  výtvarníka Aladára Kureje z Humenného.

Život Mileny  Hübschmannové by vydal na celou knihu, zde jen krátce několik zásadnějších okamžiků z jejího profesního života. Ve školním roce 1968/69 pracovala jako učitelka v mateřské škole v romské osadě v Rakúsích, kam se na tu dobu odstěhovala i se svou v tu dobu tříletou dcerou Terezkou. V letech 1969–1973 byla předsedkyní společensko-vědní komise ve Svazu Cikánů-Romů a zároveň v tu dobu pracovala v Ústavu pro filozofii a sociologii ČSAV, odkud v roce 1974 odešla na Pedagogickou fakultu UK Praha. V roce 1978 přijala za svého duchovního učitele Paramhanse Svámího Mahéšváranandu, jehož Jógu v denním životě přijala za svou životní cestu. Pro nesouhlas s asimilační politikou uplatňovanou vůči Romům byla v letech 1975–1982 bez stálého zaměstnání a externě vyučovala romštinu a hindštinu na Jazykové škole v Praze, kde pak byla následně do roku 1991 i zaměstnána.

V roce 1991 se začaly psát dějiny oboru romistika na FF UK v Praze, kde vyučovala romštinu a romistiku v rámci Indologického ústavu. Hübschmannová od počátku vedla romistické pracoviště, které se postupně osamostatňovalo, jako výrazně multidisciplinární, zaměřené na kontakt a studium v terénu. Rozsah zájmů Semináře romistiky byl a dodnes je velmi široký: kromě detailního studia romštiny se snaží osvětlovat antropologické, historické, politické, náboženské, folkloristické, literární i jiné prvky romské kultury a vzájemně znalosti z těchto jednotlivých oborů propojit. Jako základní východisko práce všech pracovníků i studentů Semináře Hübschmannová viděla aktivní znalost romštiny.

V roce 1994 založila  Hübschmannová spolu s dalšími kolegy časopis romistických studií Romano džaniben, jehož byla až do své smrti šéfredaktorkou. V roce 1995 získala Hübschmannová titul CSc. a o pět let později se habilitovala a tématem její habilitační práce byly Romistické studie II. V posledních letech života byla mimo jiné členkou týmu Státního pedagogického ústavu v Bratislavě, kde se podílela na přípravě osnov a školení pedagogů pro výuku romského jazyka na Slovensku.

V roce 1994 jí byla udělena Chartou 77 Cena Františka Kriegla. V roce 1998 získala 2 diplomy udělené předsedou Romské občanské iniciativy JUDr. Emilem Ščukou za prosazování programu ROI v oblasti vzdělávání a romské kultury a o dva roky později byla oceněna Děkovnou plaketou za „Outstanding contribution to the Romani nation“ na V. mezinárodním kongresu International Romani Union v Praze. V roce 2002 jí byla udělena prezidentem Václavem Havlem medaile Za zásluhy III. stupně, v roce 2003 pak medaile Za zásluhy I. stupně od Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy za „významný podíl na uchování a rozvoj romského jazyka a romské kultury“. 28. září 2006 jí byla in memoriam udělena Pamětní medaile svatého Václava pražským arcibiskupem Miloslavem kardinálem Vlkem.

Milena Hübschmannová zemřela 8. září 2005 při autonehodě v Jihoafrické republice.

VIDEO