František Kostlán: Český rasismus a instituce versus Romové aneb Králíkárny pro lidi

Radnice města Most, ovládaná hnutím ProMost, se po vzoru Jiřího Čunka rozhodla nacpat na sídlišti Chanov lidi do kontejnerů a říkat tomu bydlení. Takovým kontejnerům se podle zakladatele tohoto „bydlení“ pro Romy, Jiřího Čunka, říká čunkodomky. Místní lidé proti tomu marně protestují, nabízeli své služby při opravě domů, ale to je radním málo. Město mohlo na opravu dvou paneláků získat dotaci od Ministerstva pro místní rozvoj. Kontejnerové bydlení zaplatí sama, protože na ně nedostane nic od nikoho.

Agentura pro sociální začleňování zase není spokojena s tím, že město další koncentrací Romů v jednom místě rozšíří stávající ghetto, namísto toho, aby Romy pozvolna začleňovala mezi ostatní.

Říká se tomu segregace a normální země od tohoto přístupu k menšinám ustoupily už dávno. Ano, i tam se tvoří různá ghetta a slumy, ale tam to má důvod sociální, nikoli etnický či (pseudo) rasový, jako u nás. Chudí jdou žít do míst, kde jim stačí prostředky na bydlení. A když nemají nic, stavějí si na periférii měst vlastní bydlení z dostupného materiálu.

Je pravda, že v západních státech se leckdy shromažďují společenství přistěhovalců do jedné čtvrti či místa, ale to není řízeno státem či městem, jako u nás. A existuje tam snaha to měnit.

V čem jsme tedy jiní než naši sousedé a spojenci z Evropské unie? I tam přeci žijí rasisti a xenofobové, v tom nejsme výjimeční. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že u nás jsou rasismus a xenofobie mnohem více institucionalizované než na Západě. Že jsou uznávanou součástí systému. Vyhnání Romů z města kamsi na okraj, do kontejnerů, je u nás bráno politiky a většinou občanů jako normální, běžná, ba potřebná věc.

Obzvlášť, když se toho dopustí legitimně zvolená vláda či radnice. Byli zvoleni, rozhodla o tom většina, tak na to mají právo, slýcháme často od méně myslících spoluobčanů. Jenže na Západě volené instituce neřeší problémy na úkor demokratických hodnot, k nimž náleží i lidská a občanská práva. Ty je prostě povinen dodržovat každý, včetně volených orgánů (jejich rozhodování). A když se to přeci jen stane, zvedne se proti tomu vlna odporu.

V USA se čas od času odehrávají velké demonstrace proti zjevnému rasismu některých policistů (někdy spojeným se zabitím člověka s tmavší kůží), které donutí příslušné instituce (policii, starostu, guvernéra), aby se tím zabývaly a řešily to. Ani tam se takové řešení nemusí najít, ale všichni (až na rasisty) i díky protestům vědí, že rasismus je špatný a že by se něco takového nemělo dít.

U nás málokdo demonstruje proti tomu, že politici nahánějí Romy do králíkáren místo bytů, že ODS a další politické strany chtějí odejmout celé sociální dávky tomu, kdo spáchá tři přestupky, přestože je to návrh evidentně rasistický, namířený v prvé řadě proti Romům. Naopak se mnohým lidem líbí, jak to politici tomu „obtížnému hmyzu“ nandávají.

Málokdo u nás protestuje proti segregaci ve školství, proti stálému zavádění (zvláštních) romských základních škol či tříd, naopak většina českých rodičů bere své děti z těch škol, kam chodí i romští žáci a umísťují je do „rasově čistých zařízení“.

Nikdo u nás nedemonstruje kvůli tomu, že zaměstnavatelé nechtějí dát práci Romům jen proto, že se narodili jako Romové - naopak se demonstruje proti Romům a hlavním heslem těchto protestů je „Cikáni do práce“ - tomu říkám paradox rasismu.

Majitel restaurace má u nás podle obecného mínění právo vybrat si, koho do ní pustí a koho nikoli, takže nápis „Cikánům vstup zakázán“ je prý v pořádku. Máme sice v trestním zákoníku pár paragrafů, které toto všechno postihují, ale české instituce (policie, státní zastupitelství a soudy) je až na výjimky ignorují.

A proč se tím trestní právo zabývá? Protože navazuje na Listinu základních práv a svobod, která je součástí naší ústavy. Ta jasně říká, že „základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.“

Jenže institucionální rasismus, podporovaný či trpěný velkou částí občanů, tato základní práva často popírá. Rasismus je u nás trestný, ale koho to vlastně zajímá, když instituce, které by mu měly bránit, jím samy někdy trpí?