romea - logo
11. prosince 2018 (úterý)
svátek má Dana
Loading
rozšířené vyhledávaní

Pavla Polechová: Najděte alespoň pět rozdílů

30.10.2012 10:56, (ROMEA)
--ilustrační foto--
--ilustrační foto--

V květnu 2010 (23. 5.) byl vložen na metodický portál Rámcového programu pro základní vzdělávání tento podnět: “Upoutal mne článek, který je primárně určen k rozvoji čtenářské gramotnosti, ale text o vzdělávání Romů v Kanadě je zajímavý. Upozorňuje na malou motivovanost romských dětí ke vzdělání, což je asi kardinální problém, související s jejich začleněním do společnosti. Jak se díváte vy na tento problém? Co by se s tím dalo dělat, nebo co proti tomu děláte sami?“ Dlužno podotknout, že tento podnět k diskuzi byl mimořádně úspěšný: diskuze k němu se na metodickém portálu udržela sedmnáct měsíců. Článek, o kterém kolega mluví, je podkladem k aktivitě „Najděte pět rozdílů“. Smyslem této aktivity, jak napovídá její název, je odhalení kontrastu mezi původním textem, pocházejícím z Kanady, a jeho překladem, otištěným u nás. Kolega si toho jaksi nevšiml. Rozdílů je tam ale tolik, že tuto dvojici textů lze použít k výukovým cílům velmi dobře. Jde doslova o čítankový příklad manipulace. Původní článek nese název „Roma children perplex local educators“, což lze přeložit jako „Romské děti jsou oříškem pro místní (kanadské) pedagogy“. Česká verze se však jmenuje „Školy si nevědí rady s liknavostí romských dětí z Česka“. První rozdíl bychom měli. Jak uvidíme dále, samotný název článku v překladu není pouze odlišný v porovnání s originálem. On prostě lže. Většina dalších rozdílů se týká absence poměrně významných pasáží původního textu v textu přeloženém. Co tedy v kanadské verzi je, ale v české není?

„Školy v Torontu a Hamiltonu, víceméně zaskočené, se snaží narychlo vzdělávat své pedagogické sbory, najmout více učitelů pracujících s angličtinou jako druhým jazykem a nalézt maďarské a české překladatele pro vše od dokumentace o výsledcích žáků pro rodiče po uvítací soupravy.“ „Na jednom z několika rychlokurzů o romské kultuře, organizované školským odborem místní samosprávy, řekla jedna z organizátorek: "Potřebujeme vyvinout učební plán pro romské žáky v desáté třídě, kteří nyní pracují na úrovni třídy čtvrté až šesté.“… „Romské děti nečelí mezerám ve svých znalostech, ony čelí kráterům“. Jak na to školy reagují? Ani to se v českém překladu nedočteme, a přitom by to bylo poměrně inspirativní. Je uveden příklad jedné ze škol, do níž začalo chodit cca 70 nových romských žáků. Škola rychle zorganizovala dvě speciální půldenní třídy pro práci s dětmi s neodpovídajícím vzděláním v programu LEAP. Leap znamená skok. Je to akronym pro Literacy Enrichment Academic Program neboli Program rozšiřující a prohlubující gramotnost. Ve třídách je používána směs mimiky, obrázků a tlumočení do maďarštiny některým z dětí, které umí trochu anglicky. A učitelé hovoří o rychlém pokroku, a to nejen ve znalostech a dovednostech, ale především v postojích. Citována je prosba desetileté dívenky, vyslovená ještě lámanou angličtinou na hodině, kde se probíraly zlomky – prosba, aby učitelka pokračovala v úlohách a zadala ještě nejméně jednu další. A citována je i výpověď učitelky: "Je to šest týdnů, co sem děti přišly, a již pozoruji méně vyrušování a lepší docházku.“ (Co že to říkal český název článku?) V obou verzích je uvedena věta, že vzdělávání není pro Romy prioritou; komentáře jsou však rozdílné. V českém překladu se uvádí: „Rodiče se často tolik nestarají o vzdělání svých dětí, protože sami nemohli vysokého dosáhnout“. Kanadský originál říká: "Není divu (že vzdělávání není na prvních místech žebříčku priorit). Romové byli z hlavního vzdělávacího proudu vylučováni pro svou tmavou pleť po celé generace a jejich oddělování do tříd pro mentálně slabší děti pokračuje dodnes, také jsou často šikanovány. (V překladu je místo ‚šikanování‘ použito dnes tolik zneužívané až vysmívané slovo ‚diskriminace‘). V originálu článku se dále podrobněji hovoří o příkladech šikany zřetelně souvisejících s barvou pleti, a to nejen ze strany žáků. Jeden chlapec napsal slohovou práci o tom, jak je skvělé, že už se romským dětem neubližuje jen proto, že jsou romské. Výčet vynechaných témat uzavřeme konstatováním, že učitelé neřeší okolnosti a důvody rozdílů v očekávaných a skutečných znalostech dětí. Koordinátorka pro výuku angličtiny jako druhého jazyka v Torontu to vyjádřila stručně a jasně: "Naší prací je pomáhat dětem, které - aniž to samy mohly ovlivnit - vykazují mezery ve svém předchozím vzdělávání, ať je to třeba díky válce či perzekuci.“

Vraťme se ještě k podnětu na metodickém portálu: upozorňuje na „malou motivovanost romských dětí ke vzdělání, což je asi kardinální problém… Co by se s tím dalo dělat, nebo co proti tomu děláte sami?“ Jedna z klíčových podmínek motivovanosti romských dětí ke vzdělání je zmíněna i v českém překladu. Výkonný ředitel Romského komunitního centra zdůrazňuje, že je třeba, aby se romské děti cítily - možná poprvé ve svém životě (vynecháno) - ve škole respektovány a oceňovány, neboť mohou ostatním dětem představit svoji kulturu. Dobře se mohou realizovat také v mimoškolní zájmové činnosti a v různých mimoškolních týmech. Dodnes slýchám odkazy na článek o kanadských školách, které „si nevědí rady s liknavostí romských dětí z Česka“, a dodnes mě to vytáčí, neboť článek s tímto názvem či závěrem prostě nevyšel. Vyšel článek jiný. V něm mezi řádky čteme další rozdíly mezi systémovým přístupem běžným v zahraničí a tím, čemu se říká „české specifikum“. Jde například o to, že prakticky není možné v průběhu školní docházky vydělit děti mimo hlavní proud z důvodu jejich neprospívání. U nás je to běžné, v Kanadě (s týmiž dětmi) nikoliv. Ptala jsem se kdysi ve Finsku a ve Skotsku, v jakém režimu se pracuje s dětmi, které potřebují již při zahájení povinného vzdělávání pomoc. Odpověď zní, že mohou být na některé hodiny vyčleněny z běžné třídy, a to za tím účelem, aby se co nejdříve mohly plně zařadit mezi své vrstevníky. U některých se to podaří již za několik měsíců, u některých se to nepodaří nikdy. Pokud my je naopak oddělujeme do škol či tříd s programem, jehož výukové cíle jsou od počátku postaveny na nižší úroveň, platí toto „nikdy“ pro všechny jednou takto oddělené děti. Není to to jediné, co u nás děláme obráceně.

V roce 2005 vstoupil ve Skotsku v platnost zákon pro poskytování dodatečné podpory, na základě kterého dostane dodatečnou podporu každé dítě, které ji potřebuje – ať již trvale v důsledku postižení nebo znevýhodnění, či dočasně – například v důsledku obtížné rodinné situace. Ve stejném roce vstoupil nový školský zákon v platnost i u nás. Nezabezpečil naplňování potřeb dodatečné podpory, zato „vyřešil“ zvláštní školy přejmenováním a na druhé straně spolu se školskou reformou umožnil či dokonce podpořil testování dětí za účelem zařazení do třídy pro talentované již od prvního ročníku. Žádný test však nemůže zcela vyloučit vliv, který mělo na dítě prostředí, v němž vyrůstá. Tato otázka je zvláště naléhavá v souvislosti se zařazováním dětí do základních škol praktických. Dítě se u nás testuje nikoli proto, aby se zjistilo, jakou podporu potřebuje jak ono samo, tak škola, do které přijde, ale aby se zjistilo, zda má být zařazeno mimo hlavní vzdělávací proud, neboli i toto děláme obráceně.

Testování pro oddělování místo testování pro podporu maximálních možných výsledků každého dítěte se ovšem netýká jen samotného vstupu do školy, i když tam má účinky nejvážnější. Experti OECD si ve zprávě o hodnocení na úrovni žáka, učitele, školy a systému ostatně povšimli, že rovné příležitosti v našem systému najdeme především a téměř výhradně na papíře. Co má vlastně naplňování rovných příležitostí či (přesněji a úplněji) spravedlivost ve vzdělávání obnášet? Rozhodně ne shodné výsledky všech! Spravedlivé by bylo, kdyby výsledky žáků nezávisely na okolnostech, které žák nemůže ovlivnit, a právě tak je spravedlivost ve vzdělávání definována. Dítě nemůže ovlivnit své pohlaví (takže chlapci by neměli být znevýhodněni tím, že čtenářská gramotnost se učí způsobem, který evidentně vyhovuje více dívkám; u dívek platí obdobná věta pro gramotnost matematickou). Dítě nemůže ovlivnit zázemí, do něhož se narodilo a spoustu důsledků z toho plynoucích včetně jazyka, jímž se doma mluví.

Dosahování spravedlivosti ve vzdělávání se dá zjišťovat. Jednotliví chlapci a jednotlivé dívky budou mít rozdílné výsledky, ale průměrná hodnota výsledků chlapců by se neměla příliš lišit od průměrné hodnoty výsledků dívek. Pokud mají v nějaké škole třeba v matematice dívky významně horší výsledky než chlapci, něco je špatně s tou školou, ne s těmi dívkami. A naopak, pokud se v nějaké škole výsledky sociálně znevýhodněných dětí liší od ostatních dětí v průměru méně, než je tomu v jiných školách, stálo by za to podívat se tam a inspirovat se. Abychom mohli porovnávat výsledky skupin, musíme nejprve vědět, které dítě do které skupiny patří. V zahraničí je celkem běžné, že se porovnávají právě ty skupiny, u nichž je důvod k obavám z nižšího výkonu. Ovšem pokud je celá skupina oddělena do pomalejších člunů, v nichž nemůže dohnat děti na člunech plujících rychleji, nejde o obavy, ale o jistotu. A jsme u otázky, jak je možné, že Romové tvoří více než 30% populace základních škol praktických, jak zjistilo šetření ombudsmana.

Podobnou otázku si kladl před sedmdesáti lety Američan David Weikart. Když nastoupil v malém městě Ypsilanti ve státě Michigan jako školský úředník, byl šokován zjištěním, jak velký počet Afro-Američanů ve škole neprospívá a jak velké procento těchto dětí končí ve zvláštních školách. Weikart se rozhodl s tím něco udělat, ale jeho kolegové ve školách si nepřáli, aby se jim ve školách do něčeho pletl. A tak Weikart vymyslel předškolní program pro tří až čtyřleté děti z velmi chudých rodin a uvedl ho do praxe při Perryho škole. Perry preschool program byl odstartován na počátku šedesátých let a studium jeho dlouhodobých efektů se stalo silným argumentem pro kvalitní předškolní vzdělávání sociálně znevýhodněných dětí. Šlo o dvou a půl hodinové aktivity v pracovních dnech během školního roku, doplněné o návštěvy v rodinách. Program disponoval zřejmě vším, čemu dnes říkáme aktivní nebo činnostní učení. Děti byly zapojeny do plánování a provádění svých her i do přemýšlení a povídání o nich. Dospělí pozorovali a podporovali jejich hry, povzbuzovali děti k rozhodování o tom, jakou činnost si zvolí, k řešení problémů. Nešlo o žádné lekce, velký důraz byl kladen na samostatnou činnost dětí. Dospělí především připravovali herní prostředí a kladli otázky typu „ Co se stalo?“ „Jak jsi to udělal?“ Ukážeš to mně /jinému dítěti?“ Děti, které programem prošly, byly dlouhodobě sledovány (až do věku čtyřiceti let) a zároveň byla sledována kontrolní skupina dětí pocházejících z obdobných poměrů, které programem předškolního vzdělávání neprošly.

Mezi oběma skupinami se ukázaly významné rozdíly – nejprve v připravenosti na běžnou školu, pak v řádném a plnohodnotném ukončení povinné školní docházky, dále v absolvování střední školy a konečně i ve výši příjmu. Mezitím byly nastartovány další podobné programy s navazujícími studiemi a jejich výsledky byly obdobné. K argumentům pro podporu dětí ze znevýhodňujícího prostředí, týkajícím se sociální spravedlivosti, přibyly argumenty ekonomické. Nositel Nobelovy ceny za ekonomiku James Heckman došel s několika spoluautory k závěru, že roční návratnost zapojení čtyřletého dítěte do takto kvalitního předškolního programu činí 7–10%. Když budeme investovat opakovaně a sečteme zisk pro společnost za celý aktivní život, pak za každý dolar investovaný ve čtyřech letech věku dítěte získají Spojené státy v jeho šedesáti pěti letech 60 až 300 dolarů zpátky. Získají na dani, ušetří na sociálních dávkách, na vězeňství. V českém prostředí dlouhodobá studie podobného typu neexistuje. Řeší se práva zaměstnaných rodičů, zapomíná se na práva dětí. Všech dětí. (Všichni dospělí jsou nejdříve dětmi, ale zdá se, že málokdo na to pamatuje). Někteří dospělí se zřejmě nevyprostí z ghett chudoby, jiní budou žít v blízkosti těchto ghett. Kvalita života jedněch i druhých nebude za moc stát.

Investovat do předškolního vzdělávání by bylo efektivní a spravedlivé zároveň. Nepřipadá mi efektivní řešit, zda by pro testování dětí kvůli jejich oddělení od hlavního proudu nebylo správnější použít nějaký dokonalejší a kulturně spravedlivější test. Test do značné míry ukáže, v jak podnětném prostředí dítě žije, tedy co má za sebou (spíše než jakou budoucnost má před sebou). Nehledě na to, že vůbec netušíme, jaké znalosti a dovednosti budou děti dnes vstupující do školy potřebovat na prahu dospělosti, natož ve středním či pokročilém věku. Možná že to, co budou potřebovat, bude na hony vzdáleno od dnešních testů.

Možná tyto děti budou nejvíce ze všeho potřebovat vyznat se v sobě a umět jednat s lidmi. A asi pro všechny bude důležité uvědomovat si, že přezírat či posuzovat někoho na základě vlastnosti, s kterou se narodil a která tedy není jeho vinou ani zásluhou, je primitivismus, byť by se ho dopouštěl třeba vysoce postavený politik. 

Pavla Polechová
Přečteno: 2473x

Kam dál:

Štítky:  

RV, RV 9/2012



HLAVNÍ ZPRÁVY

Ilustrační FOTO: Pixabay.com

Ministerstva: Návrh změn v inkluzi odporuje závazkům ČR

6.12.2018 15:08
Některé změny ve vyhlášce o společném vzdělávání dětí ve školách, jak je navrhuje ministerstvo školství, možná nejsou v souladu s mezinárodními úmluvami. Odporují zřejmě i rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva. Tvrdí to ministerstvo zahraničních věcí a ministerstvo spravedlnosti v připomínkách k návrhu novely. Po ministerstvu školství požadují, aby odstoupilo od záměru omezit současný počet asistentů pedagoga ve třídách a umožnit otevření škol pro lehce mentálně postižené i dětem bez tohoto druhu handicapu.
 celý článek

Tomio Okamura a Miloš Zeman

Hrad neuspěl. Okamurova SPD zůstane ve zprávě o extremismu za rok 2017. Bezpečnostní rada státu ji vzala na vědomí v původním znění

6.12.2018 11:26
Bezpečnostní rada státu (BRS) dnes vzala na vědomí výroční zprávu o extremismu v Česku za rok 2017 v původním znění, které připravilo ministerstvo vnitra. ČTK to sdělil ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD). Zprávu nyní může projednat vláda. Média dříve informovala, že projednávání materiálu zdržovaly výhrady Pražského hradu, kterému měly vadit zmínky o hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) Tomia Okamury.
 celý článek

Ilona Ferková (vpravo) a Karolína Ryvolová 4. 12. 2018 během křestu knihy Ještě jedno, Lído! Kaštánkovy příběhy z herny / De mek jekh, Ľido! Kaštankuskre vakeribena andal e herňa (FOTO: Karolína Telváková, Romea.cz)

videoVIDEO: Jáchym Topol pokřtil novou knihu Ilony Ferkové rumem

5.12.2018 20:28
Včera se v nabitém sále Knihovny Václava Havla (KVH) uskutečnil křest nové knížky Ilony Ferkové, kterou připravilo nakladatelství romské literatury KHER. Soubor deseti povídek v romsko-českém vydání nazvaném Ještě jedno, Lído! Kaštánkovy příběhy z herny / De mek jekh, Ľido! Kaštankuskre vakeribena andal e herňa pokřtil programový ředitel KVH Jáchym Topol příznačně pro tuto knihu rumem.
 celý článek

Další články z rubriky







..
romea - logo