romea - logo
23. srpna 2017 (středa)
svátek má Sandra
romano vodi - předplatné
Loading
rozšířené vyhledávaní

Opomíjený holokaust: Romský holokaust a jeho místo v české minulosti a přítomnosti

26.1.2015 12:38
Skupina dětských vězňů koncentračního tábora v Letech u Písku. Děti tu umíraly především hlady a zimou. Foto: Akademie věd ČR
Skupina dětských vězňů koncentračního tábora v Letech u Písku. Děti tu umíraly především hlady a zimou. Foto: Akademie věd ČR

Dne 27. ledna 1945 byl osvobozen Rudou armádou komplex nacistických koncentračních táborů v Osvětimi, kde trpěly a umíraly miliony lidí z celé Evropy. Byli mezi nimi i romské ženy, muži a děti, shromažďovaní do tamního tzv. cikánského rodinného tábora v části Auschwitz-Birkenau. Toho dne se však žádní Romové v této části tábora osvobození nedočkali. Poslední téměř tři tisíce z nich byly totiž poslány do plynových komor už několik měsíců předtím – na počátku srpna 1944.Šlo o hrůzné vyvrcholení nacistického tzv. konečného řešení cikánské otázky, kterému v Evropě padlo za oběť několik set tisíc Romů.

Zákon o potulných cikánech

Počátky těchto tragických událostí však nejsou spojeny až s nástupem Hitlera k moci, jak by se mohlo zjednodušeně zdát, ale stejně jako v případě židovského obyvatelstva mají kořeny v po mnoho staletí živených a udržovaných předsudcích a představách Evropanů. Jejich projevy byly v různých dobách a na různých místech odlišné.

Jako příklad specifického přístupu uveďme československý zákon „o potulných cikánech a osobách po cikánsku žijících“ z roku 1927, který naprosto vágně definované skupině obyvatel vnutil tzv. cikánské legitimace a mimo jiné ji vystavil stálé policejní šikaně, omezení volného pohybu a zákazu vstupu do mnoha měst a vesnic.

Radikálnější opatření začala být uplatňována prakticky okamžitě po nástupu nacistů k moci v sousedním Německu a postupně se šířila do dalších evropských zemí. Postup německých nacistů byl připravován a definován za pomoci nacistické rasové vědy, speciálního rasově-hygienického ústavu v Berlíně a uváděn do praxe různými politickými opatřeními, končícími nucenou sterilizací či internací ve sběrných, pracovních a koncentračních táborech. Šířící se radikalizace se projevila i na našem území, kde v prosinci 1938 okresní hejtman v Poděbradech navrhuje zemskému úřadu v Praze „jednomyslně zřízení koncentračních táborů pro cikány a tuláky.“ Ještě 2. března 1939 pak opravdu schválila česko-slovenská vláda nařízení o kárných pracovních táborech.

Cikánské tábory

Následná protektorátní „proticikánská“ opatření vycházela z praxe první republiky a poté se uskutečňovala otevřeně rasová politika, která kopírovala dosavadní německé postupy. Kromě zákazu kočování a umisťování části romských mužů do kárných pracovních táborů přinesl zásadní zlom rok 1942, kdy vznikly zvláštní „cikánské tábory“ určené ke koncentraci romských mužů, žen a dětí z Čech (v Letech u Písku) a Moravy (v Hodoníně u Kunštátu). V nich byla od 2. srpna 1942 postupně uvězněna asi třetina z 6500 soupisem podchycených „cikánů a cikánských míšenců“. Ostatní byli prozatím ponecháni na svobodě s omezenou možností pohybu a pod stálým policejním dohledem.

Ve srovnání s vyhlazovacími či koncentračními tábory se mohou jevit letský a hodonínský tábor jako tábory méně významné, avšak v historii původních českých Romů a Sintů mají obrovský význam. V obou táborech totiž trpěli a zahynuli za strašných podmínek muži, ženy a děti „pouze“ kvůli svému původu a nadto ve své rodné zemi a za asistence svých spoluobčanů.

Osvětim

Závěrečnou fází tzv. konečného řešení cikánské otázky pak byl nejen pro protektorátní Romy tzv. osvětimský výnos vůdce SS H. Himmlera z 16. prosince 1942. Ten rozhodl o jejich internaci ve vyhlazovacím koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau. Od počátku března 1943 tam byli z protektorátu postupně několika hromadnými transporty odvezeni vězni obou tzv. cikánských táborů i většina těch, kteří doposud žili na svobodě.

V koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau byli uvězněni Romové z dalších evropských zemí přímo kontrolovaných nacisty ve zvláštním úseku B-II-e označovaném jako tzv. cikánský rodinný tábor, protože na rozdíl od dalších částí osvětimského komplexu byly romské rodiny ubytovány dohromady. Sem bylo postupně internováno přes 22 000 romských mužů, žen a dětí. Protektorátní Romové představovali více než pětinu tamních vězňů a byli tak po vězních z nacistického Německa včetně okupovaných rakouských a sudetských zemí druhou nejsilnější vězeňskou skupinou.

Možnou, i když také velmi nejistou nadějí na záchranu se staly transporty do sousedních i vzdálených koncentračních táborů. Ty se však týkaly pouze práceschopných a zdatnějších vězňů a vězeňkyň. Navíc i v nich však tisíce lidí padly za oběť likvidaci prací či různým lékařským pokusům. O osudu osvětimského „cikánského tábora“ bylo rozhodnuto už na jaře 1944. Konečná akce byla provedena o několik měsíců později po odjezdu posledních transportů mužů do Buchenwaldu a žen do Ravensbrücku, kdy bylo v noci z 2. na 3. srpna zbývajících téměř 3 000 vězňů „cikánského tábora“ (především starých a nemocných, žen a dětí) nahnáno do plynových komor.

Z celkového počtu přes 5 000 českých a moravských Romů, uvězněných v osvětimském komplexu i v jiných táborech, se po osvobození vrátilo asi 600. Nacistický teror tak přežila v českých zemích asi jen desetina původních Romů. Kromě nich se vrátilo několik romských rodin a jednotlivců skrývajících se po dobu okupace především na Slovensku. Některým se podařilo vyhnout deportacím s pomocí neromských sousedů a přátel či díky úplatkům.

Genocida českých a moravských Romů byla pravděpodobně jednou z nejdůsledněji provedených genocid druhé světové války, protože došlo téměř k jejich úplnému vyvraždění.

Opomíjený holokaust

I přesto byly tyto události po skončení války po mnohá desetiletí opomíjeny, ať už v zemích východního bloku, které neměly zájem otevírat téma etnicity „osob cikánského původu“, nebo na Západě, kde nadále panovaly předsudky vůči Romům, a ti byli proto po dlouhá léta označeni za osoby nacisty pronásledované z kriminálních důvodů.

Ačkoliv již od 70. let vycházely zcela zásadní a objevné texty brněnského historika Ctibora Nečase (např. roku 1981 publikace Nad osudem českých a slovenských Cikánů či roku 1987 Andr´ oda taboris s podtitulem Vězňové protektorátních cikánských táborů 1942-1943), v českých zemích se teprve po pádu komunistického režimu o téma romského holokaustu začali zajímat představitelé státu, veřejnost a média. Postupně také mohlo dojít k rozvoji veřejného připomínání, vzdělávání a výzkumu o romském holokaustu. Nejen na místech protektorátních táborů se pravidelně konají vzpomínkové akce, téma se objevuje ve výkladu učitelů škol, v odborných publikacích, na výstavách a přednáškách.

Nejde ale rozhodně o uzavřený proces a mnoho ještě bude třeba vykonat především na poli vzdělávání. Žáci a studenti základních, středních a vysokých škol by se měli průběžně dozvídat nejen o osudu Romů za druhé světové války. Nelze např. hovořit o holokaustu Romů bez znalostí o jejich předchozích dějinách, zvycích, tradicích, způsobech obživy atd. Důležité není však samozřejmě jen vzdělávání žáků, ale samotných pedagogů, kteří by měli být na toto téma dostatečně připraveni již během svého studia na pedagogických fakultách.

Také otázka piety a připomínání obětí je zásadní. Všude v civilizovaném světě se obětem holocaustu projevuje úcta a místa jejich utrpení jsou uchovávaná s veškerou důstojností. Zatímco rekreační středisko na místě bývalého tábora v Hodoníně u Kunštátu již český stát mění na důstojný památník, na místě tábora v Letech nadále stojí ostudná velkovýkrmna vepřů. Zatímco ve světě bylo datum 2. srpna, připomínající vyhlazení „cikánského tábora“ v Auschwitz, vyhlášeno Mezinárodním dnem romského holokaustu a např. v Polsku a Maďarsku významným státním dnem, v České republice k tomuto významnému symbolickému aktu nedošlo.

Důležité místo v procesu vyrovnávání se s minulostí má samozřejmě též odborný výzkum a na něj navázaná veřejná diskuze. Historická fakta jsou však často překrucována a romské oběti holokaustu jsou dokonce některými českými politiky záměrně zpochybňovány. Otázka přístupu většinové české společnosti k romskému holocaustu totiž do značné míry odpovídá jejímu přístupu k Romům jako takovým. Dokud nebude romská menšina brána jako rovnocenná součást české společnosti a českých dějin, bude i téma romského holokaustu nadále okrajovým a přehlíženým.

Michal Schuster, autor je historik
Přečteno: 2533x

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

Holocaust, romský holocaust, Osvětim, Lety u Písku



HLAVNÍ ZPRÁVY

Nenávistné příspěvky na Facebooku (koláž: Romea.cz)

Výhrůžka vykonání spravedlnosti na romských dětech? Podle policie nejde o trestný čin

16.8.2017 17:30
Poslední dvě trestní oznámení, které organizace ROMEA podala v březnu tohoto roku kvůli rasistickým komentářům a výhrůžkám na sociální síti Facebook, policie smetla do koše. Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 (OSZ) je v květnu postoupilo společně s dalšími dvěma oznámeními kriminální policii na Obvodním ředitelství policie Prahy 1. Stejně jako u předchozích dvou ani u těchto podání podle policie nedošlo ke spáchání trestného činu.
 celý článek

Předseda pražské krajské organizace Dělnické strany sociální spravedlnosti (DSSS) Jiří Petřivalský (vlevo) a předseda americké neonacistické strany Traditionalist Workers Party, neonacista Matthew Heimbach (Koláž: Romea.cz)

videoPředseda pražské DSSS oslavuje smrt ženy po teroru v USA. Rasistických demonstrací se zúčastnil Matthew Heimbach, kterého DSSS zve do ČR

16.8.2017 15:40
Předseda pražské krajské organizace Dělnické strany sociální spravedlnosti (DSSS) Jiří Petřivalský se na Facebooku pochvalně vyjádřil k neonacistickému teroristickému útoku v USA. Jako vedení pro krajní pravici 3:0 komentoval nejen smrt dvaatřicetileté Heather Heyerové, ale i policistů, kteří zahynuli při havárii policejní helikoptéry. Shromáždění amerických neonacistů se navíc zúčastnil Matthew Heimbach, kterého DSSS pravidelně zve na své akce v České republice.
 celý článek

Vepřín v Letech u Písku (FOTO: archiv Konexe)

Jeden z minoritních akcionářů chystá žalobu kvůli prodeji vepřína v Letech u Písku. Dohodu o odkupu to neohrozí

15.8.2017 13:31, (AKTUALIZOVÁNO 14:50)
Jeden z minoritních akcionářů společnosti AGPI, které patří vepřín v Letech na Písecku, hodlá žalobou zpochybnit záměr firmy odprodat vepřín státu. České televizi to řekl místopředseda představenstva AGPI Jan Čech. Menšinový akcionář se tak rozhodl po červencové valné hromadě, která rozhodla nabídku státu přijmout. Podle Čecha by postoj menšinového akcionáře neměl ohrozit předběžnou dohodu o budoucí smlouvě.
 celý článek

Diskuse:

Každý diskutující musí dodržovat PRAVIDLA DISKUZE SERVERU Romea.cz. Moderátoři serveru Romea.cz si vyhrazují právo bez předchozího upozornění odstranit nevhodné příspěvky z diskuse na Romea.cz. Při opakovaném porušení pravidel mohou moderátoři diskutéra zablokovat.

Další články z rubriky







..
romea - logo