romea - logo
15. srpna 2018 (středa)
svátek má Hana
Loading
rozšířené vyhledávaní

Opomíjený holokaust: Romský holokaust a jeho místo v české minulosti a přítomnosti

26.1.2015 12:38
Skupina dětských vězňů koncentračního tábora v Letech u Písku. Děti tu umíraly především hlady a zimou. Foto: Akademie věd ČR
Skupina dětských vězňů koncentračního tábora v Letech u Písku. Děti tu umíraly především hlady a zimou. Foto: Akademie věd ČR

Dne 27. ledna 1945 byl osvobozen Rudou armádou komplex nacistických koncentračních táborů v Osvětimi, kde trpěly a umíraly miliony lidí z celé Evropy. Byli mezi nimi i romské ženy, muži a děti, shromažďovaní do tamního tzv. cikánského rodinného tábora v části Auschwitz-Birkenau. Toho dne se však žádní Romové v této části tábora osvobození nedočkali. Poslední téměř tři tisíce z nich byly totiž poslány do plynových komor už několik měsíců předtím – na počátku srpna 1944.Šlo o hrůzné vyvrcholení nacistického tzv. konečného řešení cikánské otázky, kterému v Evropě padlo za oběť několik set tisíc Romů.

Zákon o potulných cikánech

Počátky těchto tragických událostí však nejsou spojeny až s nástupem Hitlera k moci, jak by se mohlo zjednodušeně zdát, ale stejně jako v případě židovského obyvatelstva mají kořeny v po mnoho staletí živených a udržovaných předsudcích a představách Evropanů. Jejich projevy byly v různých dobách a na různých místech odlišné.

Jako příklad specifického přístupu uveďme československý zákon „o potulných cikánech a osobách po cikánsku žijících“ z roku 1927, který naprosto vágně definované skupině obyvatel vnutil tzv. cikánské legitimace a mimo jiné ji vystavil stálé policejní šikaně, omezení volného pohybu a zákazu vstupu do mnoha měst a vesnic.

Radikálnější opatření začala být uplatňována prakticky okamžitě po nástupu nacistů k moci v sousedním Německu a postupně se šířila do dalších evropských zemí. Postup německých nacistů byl připravován a definován za pomoci nacistické rasové vědy, speciálního rasově-hygienického ústavu v Berlíně a uváděn do praxe různými politickými opatřeními, končícími nucenou sterilizací či internací ve sběrných, pracovních a koncentračních táborech. Šířící se radikalizace se projevila i na našem území, kde v prosinci 1938 okresní hejtman v Poděbradech navrhuje zemskému úřadu v Praze „jednomyslně zřízení koncentračních táborů pro cikány a tuláky.“ Ještě 2. března 1939 pak opravdu schválila česko-slovenská vláda nařízení o kárných pracovních táborech.

Cikánské tábory

Následná protektorátní „proticikánská“ opatření vycházela z praxe první republiky a poté se uskutečňovala otevřeně rasová politika, která kopírovala dosavadní německé postupy. Kromě zákazu kočování a umisťování části romských mužů do kárných pracovních táborů přinesl zásadní zlom rok 1942, kdy vznikly zvláštní „cikánské tábory“ určené ke koncentraci romských mužů, žen a dětí z Čech (v Letech u Písku) a Moravy (v Hodoníně u Kunštátu). V nich byla od 2. srpna 1942 postupně uvězněna asi třetina z 6500 soupisem podchycených „cikánů a cikánských míšenců“. Ostatní byli prozatím ponecháni na svobodě s omezenou možností pohybu a pod stálým policejním dohledem.

Ve srovnání s vyhlazovacími či koncentračními tábory se mohou jevit letský a hodonínský tábor jako tábory méně významné, avšak v historii původních českých Romů a Sintů mají obrovský význam. V obou táborech totiž trpěli a zahynuli za strašných podmínek muži, ženy a děti „pouze“ kvůli svému původu a nadto ve své rodné zemi a za asistence svých spoluobčanů.

Osvětim

Závěrečnou fází tzv. konečného řešení cikánské otázky pak byl nejen pro protektorátní Romy tzv. osvětimský výnos vůdce SS H. Himmlera z 16. prosince 1942. Ten rozhodl o jejich internaci ve vyhlazovacím koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau. Od počátku března 1943 tam byli z protektorátu postupně několika hromadnými transporty odvezeni vězni obou tzv. cikánských táborů i většina těch, kteří doposud žili na svobodě.

V koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau byli uvězněni Romové z dalších evropských zemí přímo kontrolovaných nacisty ve zvláštním úseku B-II-e označovaném jako tzv. cikánský rodinný tábor, protože na rozdíl od dalších částí osvětimského komplexu byly romské rodiny ubytovány dohromady. Sem bylo postupně internováno přes 22 000 romských mužů, žen a dětí. Protektorátní Romové představovali více než pětinu tamních vězňů a byli tak po vězních z nacistického Německa včetně okupovaných rakouských a sudetských zemí druhou nejsilnější vězeňskou skupinou.

Možnou, i když také velmi nejistou nadějí na záchranu se staly transporty do sousedních i vzdálených koncentračních táborů. Ty se však týkaly pouze práceschopných a zdatnějších vězňů a vězeňkyň. Navíc i v nich však tisíce lidí padly za oběť likvidaci prací či různým lékařským pokusům. O osudu osvětimského „cikánského tábora“ bylo rozhodnuto už na jaře 1944. Konečná akce byla provedena o několik měsíců později po odjezdu posledních transportů mužů do Buchenwaldu a žen do Ravensbrücku, kdy bylo v noci z 2. na 3. srpna zbývajících téměř 3 000 vězňů „cikánského tábora“ (především starých a nemocných, žen a dětí) nahnáno do plynových komor.

Z celkového počtu přes 5 000 českých a moravských Romů, uvězněných v osvětimském komplexu i v jiných táborech, se po osvobození vrátilo asi 600. Nacistický teror tak přežila v českých zemích asi jen desetina původních Romů. Kromě nich se vrátilo několik romských rodin a jednotlivců skrývajících se po dobu okupace především na Slovensku. Některým se podařilo vyhnout deportacím s pomocí neromských sousedů a přátel či díky úplatkům.

Genocida českých a moravských Romů byla pravděpodobně jednou z nejdůsledněji provedených genocid druhé světové války, protože došlo téměř k jejich úplnému vyvraždění.

Opomíjený holokaust

I přesto byly tyto události po skončení války po mnohá desetiletí opomíjeny, ať už v zemích východního bloku, které neměly zájem otevírat téma etnicity „osob cikánského původu“, nebo na Západě, kde nadále panovaly předsudky vůči Romům, a ti byli proto po dlouhá léta označeni za osoby nacisty pronásledované z kriminálních důvodů.

Ačkoliv již od 70. let vycházely zcela zásadní a objevné texty brněnského historika Ctibora Nečase (např. roku 1981 publikace Nad osudem českých a slovenských Cikánů či roku 1987 Andr´ oda taboris s podtitulem Vězňové protektorátních cikánských táborů 1942-1943), v českých zemích se teprve po pádu komunistického režimu o téma romského holokaustu začali zajímat představitelé státu, veřejnost a média. Postupně také mohlo dojít k rozvoji veřejného připomínání, vzdělávání a výzkumu o romském holokaustu. Nejen na místech protektorátních táborů se pravidelně konají vzpomínkové akce, téma se objevuje ve výkladu učitelů škol, v odborných publikacích, na výstavách a přednáškách.

Nejde ale rozhodně o uzavřený proces a mnoho ještě bude třeba vykonat především na poli vzdělávání. Žáci a studenti základních, středních a vysokých škol by se měli průběžně dozvídat nejen o osudu Romů za druhé světové války. Nelze např. hovořit o holokaustu Romů bez znalostí o jejich předchozích dějinách, zvycích, tradicích, způsobech obživy atd. Důležité není však samozřejmě jen vzdělávání žáků, ale samotných pedagogů, kteří by měli být na toto téma dostatečně připraveni již během svého studia na pedagogických fakultách.

Také otázka piety a připomínání obětí je zásadní. Všude v civilizovaném světě se obětem holocaustu projevuje úcta a místa jejich utrpení jsou uchovávaná s veškerou důstojností. Zatímco rekreační středisko na místě bývalého tábora v Hodoníně u Kunštátu již český stát mění na důstojný památník, na místě tábora v Letech nadále stojí ostudná velkovýkrmna vepřů. Zatímco ve světě bylo datum 2. srpna, připomínající vyhlazení „cikánského tábora“ v Auschwitz, vyhlášeno Mezinárodním dnem romského holokaustu a např. v Polsku a Maďarsku významným státním dnem, v České republice k tomuto významnému symbolickému aktu nedošlo.

Důležité místo v procesu vyrovnávání se s minulostí má samozřejmě též odborný výzkum a na něj navázaná veřejná diskuze. Historická fakta jsou však často překrucována a romské oběti holokaustu jsou dokonce některými českými politiky záměrně zpochybňovány. Otázka přístupu většinové české společnosti k romskému holocaustu totiž do značné míry odpovídá jejímu přístupu k Romům jako takovým. Dokud nebude romská menšina brána jako rovnocenná součást české společnosti a českých dějin, bude i téma romského holokaustu nadále okrajovým a přehlíženým.

Michal Schuster, autor je historik
Přečteno: 3290x

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

Holocaust, romský holocaust, Osvětim, Lety u Písku



HLAVNÍ ZPRÁVY

Matka romského dítěte, které mělo údajně stát na začátku konfliktu v brouzdališti v Dubí, poskytla 11. 8. 2018 rozhovor serveru Romea.cz (FOTO: repro ROMEA TV)

videoVIDEO: Nové svědectví z rvačky na koupališti v Dubí. Konflikt měla vyprovokovat "bílá" žena. Hodila s romským dítětem do bazénku

12.8.2018 11:45
Koupaliště Plivátko v Dubí je momentálně asi nejznámější v celé naší republice. Jak již server Romea.cz informoval zřejmě banální incident nebo dokonce jen hra dětí v brouzdališti vyvolala hádku a následně i rvačku nejdříve mezi "bílou" a romskou ženou. Pak se do bitky zapojili i muži. I když se celá událost odehrála už v úterý, do dnešního dne média nezveřejnila výpověď ani jednoho Roma nebo Romky.
 celý článek

Michal Koky, student druhého ročníku farmacie na Veterinární a farmaceutické univerzitě v Brně (FOTO: archiv Michala Kokyho)

Student farmacie Michal Koky: Lidé si myslí, že jsem Ital nebo Řek

8.8.2018 0:01
Michal Koky studuje druhým ročníkem farmacii na Veterinární a farmaceutické univerzitě v Brně. „Zdravotnictví mě lákalo už od dětství. Vždy jsem věděl, že se v budoucnu chci pohybovat v této sféře. Na gymnáziu mě ze všech předmětů nejvíce bavila chemie. Farmacie zahrnuje obě tyto oblasti, a tak jsem si ji vybral jako studijní obor,“ přibližuje Michal.
 celý článek

Ilustrační FOTO

Banální konflikt v brouzdališti vedl k rvačce. Několik Romů mělo zbít mladého muže. Policie rasistický podtext prozatím nevyšetřuje

8.8.2018 21:57
Na koupališti v severočeském Dubí došlo ke rvačce, kterou vyvolala roztržka mezi matkami na dětském brouzdališti. Skupina několika Romů pak měla brutálně zbít mladíka, který se zastal jedné z žen. O situaci informovali svědci přes sociální sítě a událost vyvolala vlnu protiromských rasistických příspěvků. Policie však okolnosti případu teprve prošetřuje a zatím vyloučila rasový motiv incidentu.
 celý článek

 

Další články z rubriky







..
romea - logo