romea - logo
22. října 2021 (pátek)
svátek má Sabina

 

VYHLEDÁVÁNÍ
 

Čeněk Růžička: Pozůstalí po letských obětech považovali záležitosti kolem pořádání pietních aktů v Letech u Písku za vyřízené

Lety u Písku, 23.5.2012 11:24, (ROMEA)
ilustrační foto

Zřejmě ze zveřejněných závěrů pana Holomka, tomu tak není.

NEPŘEHLÉDNĚTE
Karel Holomek: Památku obětí války si nelze přivlastňovat

Sám bych se k reakci neodhodlal, ke komentáři mě donutili pozůstalí, přísně totiž zastávám pravidlo tisíckrát životem Romů ověřené, že by se Romové vzájemně veřejně neměli zpochybňovat. Svoje záležitosti bychom si měli vyříkat sami mezi sebou. Ale jak je vidět, jsou mezi námi tací, kteří si svoji důležitost musí dokazovat za jakoukoli cenu. Třeba za cenu polopravd a domněnek, v tak veřejně choulostivé záležitosti jako jsou Lety. Proto se Vám pokusím poslední vývoj událostí kolem Letů a Lidic přiblížit. Nic komukoliv nehodlám vnucovat, závěr si utvořte sami. Informace, které následně uvedu, jsou ověřitelné jak v zápisech z činnosti tzv. smíšené pracovní komise svého času ministryně paní Stehlíkové, která byla vládou úkolována návrhem řešení letského problému, tak i zápisy z činnosti pracovní komise tehdejšího ministra pana Kocába, která v činnosti předešlé komise pokračovala. Vývoj našeho sporu s lidickým památníkem si lze ověřit u pana Kocába a paní Hrabaňové. Oba totiž u sporu asistovali a snažili se věci napravit.

Jak jsem již výše naznačil, byla vládním úřadem zřízená komise, která se zabývala letskou záležitostí, ve které jsem působil spolu se svým kolegou Markusem Papem (autor publikace o KT Lety „A nikdo vám nebude věřit“). Mělo se rozhodnout, jak naložit s předpokládanými 50 mil., které chtěli tehdejší politikové Kalousek a Topolánek ze zahraničněpolitických důvodů investovat do řešení v Letech. Nám pozůstalým a Markusovi bylo jasné, že když se pietní místo upraví, znemožní se řešení prasečáku. Kolega Markus Pape z komise demonstrativně odešel a já abych ještě mohl chod věci ovlivnit, v ní zůstal. Zůstali v ní také zástupci oné Romské firmy, kteří usilovali o letskou zakázku a bez skrupulí prohlašovali, že jim prasečák v Letech nevadí. Mě se nakonec oddálit řešení pohřebiště nepodařilo a protože jsem věděl, že majitelka rekreačního střediska v Hodonínku počítá s tím, že by za rekreační zařízení mohla dostat 20 mil. (kdysi jsme s panem Uhlem s majitelkou o možnosti vykoupení jednali) v komisi jsem prosazoval, že by se částka oněch slibovaných 50 mil. měla rozdělit na dvě stejné části se záměrem rekreační zařízení v Hodonínku vykoupit. To samozřejmě komise s vděčností přijala, jak by také ne, a kromě toho, že mně dehonestace pietního místa vadila, chápal jsem svůj návrh i jako vznik precedentu pro odstranění prasečáku z místa bývalého letského koncentráku.

Poté se začalo rozhodovat o tom, kdo bude Lety spravovat. Bylo logické, že o správcování Letů mělo naše sdružení zájem, ale paní Stehlíková manipulativně v komisi prohlásila, že sdružení jako takové Lety ze zákona správcovat nemůže. Tento závěr jsme akceptovali a dál jsme o správcování nijak neusilovali. Šlo nám jenom o to, aby pro Lety byl vybrán vhodný správce. Poté úřad převzal pan Kocáb a jako budoucího správce Letů navrhl Lidický památník s tím, že rozhodující bude, jestli s tímto návrhem budou pozůstalí po obětech souhlasit. Návrh mně a mému kolegovi (zástupci Sintů) přišel jako logický, konzultovali jsme ho jak s pozůstalými z řad tradičních českých Romů, tak s rodinami Sintů a na doporučení pana Kocába jsem se poté se svým synem do Lidic vydal. Tam jsme se s vedením vzájemně dohodli na jistých podmínkách spolupráce, která spočívala například v tom, že vítězná firma výběrového řízení zaměstná při výkopových pracích Romy z tamního regionu - jednak nezaměstnanost Romů znáte, ale sledovali jsme tím také jistou symboliku. Domluvili jsme se také, že Lidice finančně podpoří prezentaci naší výstavy "Zaniklý svět" přičemž i nadále bude v Letech pietní akt pořádat naše organizace.

Toto je podstatná část gentlemanské dohody, kterou jsme se zástupci lidického památníku idylicky uzavřeli. No jednoduše, podle přísloví - když ptáčka chytají, pěkně mu zpívají. My jsme poté podpořili lidický požadavek, (náš souhlas byl podmínkou), aby provoz správcování letského památníku byl dotován částkou 2,5 milionů ročně. Po našem oficiálním souhlasu se ale věci začali vyvíjet zcela odlišně, než bylo domluveno. Romové v Letech nepracovali, výstava podpořena nebyla, pietní akt se rozhodli pořádat Lidice. Měli bychom v Lidicích a jinde leštit kliky, nebo uvádět věci tak jak se stali? Partneři přece mohou spolupracovat pouze v případě, když mezi nimi vzájemné dohody platí. Dokud budeme v Letech pietní akt pořádat my pozůstalí (je tisíc a jeden důvodů pro to aby tomu tak bylo) nepřejeme si, abychom s vedením Lidického památníku byli jakkoli spojováni. Akt si z podstatné části hradíme sami a byli jsme bezostyšně podvedeni. Nemyslím si, že nepřítomností lidických zástupců nebo pana Holomka by důstojnost pietního aktu v Letech nějak trpěla. Důstojnost zemřelých a pietního aktu trpí jenom smradem, kterým prasečák místo pohřebiště zamořuje.

Chtěl bych zdůraznit, že naše organizace na požádání pietního aktu v Letech nehodlá nic měnit!

A co se týče oněch Lidických zásluh? Každá organizace s takovou finanční a politickou podporou, by úpravu v Letech zvládla také. Tím samozřejmě nemyslíme, že bychom to museli být zrovna my. Takovou ambici jsme opravdu nikdy neměli. Co se týče oněch dvou pietních aktů, pokud já vím, v Letech se oficiálně prozatím pořádá akt jenom jeden. Myslím si totiž, že by si to v Letech zavražděni členové našich rodin, vzhledem k historickým a současným skutečnostem takto přáli. My pozůstalí po letských obětech si toho přejeme víc, než by si dotčení mohli připustit. My si přejeme, aby se o Letech nešířili bludy.

My si s Vaším dovolením také přejeme, aby prasečák z Letů zmizel, aby správcování Letů bylo organizaci, která pozůstalé podvedla odňato, a bylo svěřeno organizaci, která si to v očích pozůstalých zaslouží. A pane Holomku, my si také přejeme, aby se o běžnou údržbu a přípravu pietního místa k pořádání pietního aktu postaral ten, kdo je tímto úkolem pověřen a státem štědře placen. Prozatím se tak děje, takže k tomu není třeba nemístných komentářů. A mudrcům bychom byli neskonale vděčni, kdyby nám dali pokoj. My vás ke svému životu nepotřebujeme.

KAM DÁL?
Karel Holomek: Památku obětí války si nelze přivlastňovat

Čeněk Růžička
Přečteno: 825x
 

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

Lety u Písku



HLAVNÍ ZPRÁVY

 

Další články z rubriky







..
romea - logo