romea - logo
22. října 2019 (úterý)
svátek má Sabina
Loading
rozšířené vyhledávaní

Dana Moree: Hejty v hlavě

12.9.2016 0:50
Dana Moree
Dana Moree

Sedím u počítače a čekám na ty hejty. A připadám si trochu jako blázen – říkám si, proč si to dělám? Proč chci, aby mi do počítače přišly takovýhle věci? Ale vezmu to popořadě. Nedávno uveřejnilo Multikulturní centrum Praha vlastně moc sympatický projekt. Vzali spolu se svými dobrovolníky titulky z novin, které píší o Romech, změnili všude slovo Rom za Čech, vytiskli články znovu jako noviny a vyrazili do ulic bavit se se spoluobčany o tom, jak to na ně působí. Vytvořili tak sice trochu kontroverzním způsobem, ale přece jen možnost, aby si o těch složitých věcech, které nás obklopují, lidé povídali a společně se dobrali k tomu, že to je vlastně celé trochu zbytečné. Z celé akce vzniklo video, které vyznívá vlastně moc hezky – neměli bychom se k sobě chovat takhle, zkusme to jinak. Volala jsem kolegům z Multikulturního centra, jestli potřebují ještě nějak pomoct video šířit, jenže nechtěli. Během dvou dnů mělo video na 40 000 zhlédnutí, což je jistě úspěch, ale část z toho byla opatřena hejty, na které teď čekám. Připadá mi totiž, že je potřeba se věnovat ne těm hejtům, které za to ani nestojí, ale tomu, co v naší společnosti vytváří za novou nebo staro-novou realitu.

To, co se nám totiž děje je velmi zarážející. V poslední době vznikají nové hejty, které rozdělují v rámci uprchlické krize společnost na sluníčkáře, pravdoláskaře, atd. a ty druhé, ty, kteří uprchlíky, Romy a další chtějí a ty, kdo je nechtějí……jakoby ve společenském diskurzu existovaly jen tyhle dvě možnosti, které zatemňují mozek, automaticky nutí jednu i druhou stranu se bránit a znovu jen ukazovat, že – jak se zpívá v Babičce Mary „že ta druhá strana je nahraná…..“. Jediná útěcha na téhle vzpomínce je to, že myšlení v kategoriích my a oni je staré jak lidstvo samo. Jenže proč? Pokud je to tak jasné, tak z toho to lidstvo musí něco mít? Proč by to jinak to lidstvo dělalo? Zkusme to vzít důkladně a pojďme se podívat na ty tak zvané profity.

Ti, co jsou stigmatizováni (všechny ty blondýny, úči, pravdoláskaři, ajťáci, Romové…..???) jsou lidé, kteří se stejně jako všichni ostatní od malička vytváří nějaký obraz sebe sama, nějaký koncept vlastního bytí a sebepojetí. Když dítě zažívá, že je přijímáno, že slyší od blízkých lidí něco pěkného, vytváří si dobrý obraz o sobě samém. V opačném případě je jeho sebe-pojetí slabší. Čím blíže je nám člověk, který nám říká něco ošklivého, tím větší to má dopad. A čím menší dítě pravidelně něco ošklivého o sobě slyší, tím větší to má dopad. Pokud člověk slýchá často nějakou nálepku spojenou se svojí osobou, dříve nebo později část této nálepky internalizuje. To znamená, že zapracuje do konceptu své vlastní identity, že je úča, blbá blondýna, pravdoláskař…apod. Tomu se říká tzv. „internalised oppression“ (více viz Derthick, 2016; Pyke 2010). S tím pak nějak zachází a každopádně víme, že to zmenšuje pocit životní spokojenosti a pohody. Člověk se proti nálepce musí vymezovat, snaží se např. dokázat, že není jako ta nálepka (mladá dáma vystuduje vysokou školu, i když by ve skutečnosti chtěla být kadeřnicí, paní učitelka jezdí s dětmi v létě na tábory, i kdyby si radši užila dovolenou někde sama v horách, aby si od všech lidí odpočinula) nebo jinak nálepku kompenzuje. Takový člověk často není svobodný, protože není svobodný od důsledků této nálepky. Zdá se tedy, že stigmatizovaný žádný velký profit nezažívá.

Co ta „druhá strana“? To, co víme z literatury je zdrcující i pro druhou stranu. Potřeba na ostatní nadávat, vymezovat se apod. signalizuje zpravidla velkou životní nejistotu, nespokojenost, potřebu vybít si svůj vztek a frustraci na někom jiném. Mám vztek na manželku, že mi zahýbá? Na děti, že nosí domů špatné známky? Na šéfa, že mě terorizuje? Jenže si na ně netroufnu, tak se strefím do těch blondýn, pravdoláskařů a dalších…. (více viz Jung, 1998; Perls, Hefferline, & Goodmann, 2004). Tím si alespoň trochu ulevím. Tady profit jasný je – alespoň na první pohled. Úleva od vlastního vzteku. Jenže to je jen velmi krátkodobý profit, který je ve svých důsledcích pro dotyčného nesmírně ohrožující. Existují výzkumy o tom, že nenávist a hněv způsobují celou řadu zdravotních potíží, ohrožují kardiovasculární systém (více viz Williams, Sapolsky a další). Nenávist je zkrátka hrozně nezdravá.

Kromě všeho výše zmíněného však existuje jedna věc, která obě strany spojuje, jedna dynamika, kterou mají společnou. Je to totiž strach. Ti jedni kvůli svému vlastnímu strachu osočují nebo taky hejtují druhé a ti druzí mají strach, že to bude ještě horší, že dostanou další nálepku. A tak není svobodný ani jeden – jeden je svázán svou nenávistí a druhý svojí snahou vypořádat se s ní. Lano, které ty dva spojuje, se jmenuje strach. A když reagujeme na něco, čeho se bojíme, máme v zásadě jen tři možnosti - útok, útěk nebo strnutí. Nic z toho ale evidentně nevede ke spokojenějšímu životu. Možná to tedy není tak, že lidstvo hejty potřebuje, možná se jich prostě jen neumí zbavit nebo se toho bojí. Neví jak na to. Proč?

Ono strachu se zbavuje poměrně těžko, protože je to velmi silná emoce. A často nám její síla zatemní pohled na to, co skutečně potřebujeme, jaký deficit se skrývá za tímto strachem. Stigmatizovaný potřebuje možná jen ocenit, pochválit, zažít úspěch a stigmatizující potřebuje paradoxně to podobné – potřebuje uznání od šéfa, trochu lásky od manželky, pocit, že se mu dobře daří na světě. Přes hejtování se ale k naplnění těchto potřeb nejde dostat. Jak říká Dalajláma v knize rozhovorů s Howardem Cutlerem „když vznikne takový intenzivní hněv či nenávist, vymaže nejlepší část vašeho mozku, což je schopnost rozlišovat mezi dobrým a zlým a mezi dlouhodobými a krátkodobými účinky vašich činů. Síla vašeho úsudku se stane naprosto neúčinnou, už nebude fungovat“.

Zdá se, že hejty nejsou k ničemu. Otázka tedy je, jestli by nebylo lepší se místo každého hejtu na chvíli zastavit a zeptat se sám sebe, co potřebuju? Vždyť to se mohou naučit i malé děti. Ty se také vztekají a nadávají, když jsou frustrované. A když se nesvezeme na stejné vlně a prostě se jich zeptáme, co potřebují, tak zpravidla řeknou něco jako – pochovat, chci být s tebou, potřebuju se sám rozhodnout…… A když už jsem dospělák? Můžu se rozhodnout, že budu přát sobě i těm druhým to dobré, a že pro to taky něco udělám. Je to rozhodně zdravější, než hejtování, když už jsme u těch profitů.

A na konec jedna námitka – zase se budeme starat o ty, co hejtují a co chudáci stigmatizovaní? Ti si ani neuleví a ještě se mají ptát těch druhých, co potřebují? Ne, takhle to není. Pokud někdo chce hejtovat, tak bude, pokud někdo chce šířit nenávist a chce se jí sám zaplavovat, tak to dělat bude. Ale pozor – bez ohledu na to, co stigmatizovaní dělají. Můžeme se tedy snad alespoň osvobodit od pocitu, že svým reálným jednáním můžeme oslabit existenci nálepky a hejtů. Nejlepší je starat se o to, aby nám a lidem okolo nás bylo dobře a na nálepky se pokud možno vykašlat.

Přečteno: 1435x
 

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

Nenávist, Nenávist mi nesluší, Internet, Analýza



HLAVNÍ ZPRÁVY

Chudinské ghetto (Ilustrační FOTO: Safranek-interia.eu, Wikimedia Commons)

Zpráva o stavu romské menšiny: V ČR bylo loni podle odhadů 830 ghett se 127.000 obyvateli

14.10.2019 11:21
V Česku existovalo loni přes 830 chudinských domů, ulic a čtvrtí. V těchto ghettech žilo víc než 127.000 lidí. Uvádí to zpráva o stavu romské menšiny za loňský rok.
 celý článek

Slavnostní předávání certifikátů v rámci stipendijního programu ROMEA (2018)

videoVYSÍLALI JSME ŽIVĚ: Slavnostní předávání certifikátů v rámci stipendijního programu ROMEA

10.10.2019 20:58, (AKTUALIZOVÁNO 12. 10. 2019, 22:00)
V pátek 11. října od 13 hodin proběhlo již čtvrté slavnostní setkání stipendistů podpořených v rámci Romského stipendijního programu pro romské studenty SŠ a VOŠ, který realizuje organizace ROMEA. Studenti byli slavnostně uvedeni do stipendijního programu v Brožíkově sálu na Staroměstské radnici, kde se setkali s pořadateli a sponzory programu. Stipendium letos získalo 69 studentů SŠ a VOŠ. Celou akcí zúčastněné provedl moderátor Lukáš Kotlár. Přímý přenos zajistila první romská internetová televize ROMEA TV. Krásné prostory pro tuto akci poskytl Magistrát hlavního města Prahy.
 celý článek

Cyril Koky

Cyril Koky bude kandidovat do Senátu za Pirátskou stranu v obvodu Kolín

10.10.2019 17:30
Ve volbách do Senátu bude za Pirátskou stranu v obvodě Kolín kandidovat Cyril Koky. Členská základna Pirátů ho ve volbách na internetovém fóru zvolila jednomyslně.
 celý článek

Další články z rubriky







..
romea - logo