romea - logo
6. srpna 2020 (čtvrtek)
svátek má Oldřiška

 

VYHLEDÁVÁNÍ
 

Dvě tváře ODS: Populismus versus realita, Strejček versus Kohoutová

Praha, 4.9.2013 14:13, (ROMEA)
Ivo Strejček a Lenka Kohoutová (FOTO: ODS, koláž Romea.cz)
Ivo Strejček a Lenka Kohoutová (FOTO: ODS, koláž Romea.cz)

Občanská demokratická strana (ODS) ústy svého mluvčího 23. 8. 2013 slíbila, že vydá prohlášení k protiromským demonstracím, které se tehdy chystaly. ODS žádné prohlášení nevydala. Na oficiálních internetových stránkách ODS se objevily dva komentáře. První populistický a plný kolektivní viny od europoslance Ivo Strejčka a druhý bez populismu a realistický od Lenky Kohoutové. Server Romea.cz oba komentáře, které ukazují dvě tváře ODS, zveřejňuje v plném znění.

Lenka Kohoutová: Rovnoměrné přerozdělování „bídy“ levicí sociální nepokoje nezastaví

Novinkou nedávných protiromských protestů je účast běžných obyvatel daného regionu. Ti se na mnoha místech přidali k oněm holohlavým mládencům, které často zdobí vysoká absence při hodinách dějepisu, a kariérním xenofobům sdruženým v obdobných spolcích jako DSSS. Přišli, protože dennodenně čelí sociálnímu napětí tváří tvář a potřebovali uvolnit ventil své narůstající nespokojenosti.

Několikrát jsem se na vlastní oči přesvědčila, že lidé žijící v oblastech s vysokou nezaměstnaností a komplikovanými životními podmínkami jsou na tom často velmi podobně, ať už stojí na barikádě spolu s většinovou či menšinovou populací. Spojuje je vztek na úřady, politiky i vlastní životní a finanční situaci. A tento vztek je paradoxně ve finále rozdělí na dva nesmiřitelné tábory, které si vyčítají to málo co je skutečně odlišuje - barvu kůže.

Impulz k řešení musí přijít od státu. Není ale pravda, že by stát doposud doutnající sociální konflikty přehlížel. Kromě Rady vlády pro začleňování romské menšiny je zde také vládní Agentura pro sociální začleňování, které nelze upřít dobře odvedenou práci směrem k integraci a vyrovnání příležitostí, zejména v některých regionech. Vzájemnou komunikaci přitom často stěžují i tisíckrát obehrané městské legendy, kterak Romové dostávají léky v lékárnách zdarma, přidělují se jim byty jako na běžícím páse a mají speciální sociální dávky až do desetitisícových částek atd. Obdobné výroky nemají žádnou oporu v platné legislativě České republiky a jejich výpovědní hodnota se blíží známým báchorkám o žiletkách přilepených žvýkačkou v tobogánu místního aqvaparku nebo o dětech unesených v obchodním domě IKEA. Protože zákonnou oporu takové povídačky nemají žádnou.

Zásadní pro řešení sociálních konfliktů a jejich předcházení ale není aktivita té či oné agentury. Zásadní je správný přístup k sociální politice jako celku. Absolutně nesdílím přesvědčení levice, že ti nejslabší si polepší, když stát bude své statky rozdělovat všem rovnoměrně. Nepolepší. Úkolem státu je vytvářet takové podmínky, aby člověk, za pomocné ruky státu, ze svízelné životní situace vybředl vlastní aktivitou. Pokud přistoupíme na logiku, že je řešením rovnoměrné přerozdělování „statků“, bez akcentu na aktivitu člověka, bude stát brzy přerozdělovat jen bídu. Je to stejné, jako by kapitán lodi hodil tonoucímu záchranný kruh, do kterého se může položit, ale dříve nebo později přijde vlna, která ho smete. Správnější by bylo hodit tonoucímu lano, po kterém sice bude muset šplhat, ale dostane se zpět na palubu.

V praxi je nyní třeba definitivně překonat problémy způsobené bývalým vedením Ministerstva práce a sociálních věcí pod taktovkou Jaromíra Drábka a stabilizovat úřady práce, aby mohla probíhat potřebná sociální šetření v terénu. Smysl má podpořit nová pracovní místa, ovšem nikoliv cestou navyšování minimální mzdy, kterým levice šálí veřejnost a které ve výsledku pošle mnoho lidí na dlažbu, protože se je firmám nevyplatí zaměstnávat. Důležité je podpořit aktivitu lidí například úpravou pracovních úvazků, snížením byrokracie, slevami na pojistném pro částečné pracovní úvazky či vzděláváním v zaměstnání. Vrátit by se měla v upravené formě i veřejná služba, zamítnutá dříve Ústavním soudem. Tato služba by mohla být povinná od 4 měsíců od registrace na úřadu práce. Výši podpory bych odstupňovala podle aktivity a doplatila až do výše minimální mzdy. Pokud se nezaměstnaný vyhýbá veřejné službě nebo vzdělávání, měl by nárok pouze na existenční minimum. V této otázce jsem i pro širší spolupráci s obcemi a neziskovými organizacemi, které výkon takové služby umožňují.

Sociální nepokoje jsou živnou půdou pro populisty všeho druhu, kteří nabízejí rychlá a radikální řešení. Věřím, že se rozumní občané i politici takovou populistickou vlnou nenechají zlákat a budou hledat řešení uvážená a perspektivní. Recepty levice v sociální oblasti, které počítají s větší mírou přerozdělování, ale sociální napětí zcela jistě nezmírní.

Ivo Strejček: Jsou protiromské demonstrace výrazem "českého rasismu"?

Je pochopitelné, že veškerá média nyní upírají zrak k tomu, jak bude postupovat prezident Zeman a jak na jeho postup budou reagovat politické strany. Je jasné, že veškerá pozornost je upřena na předčasné volby s očekáváním, že si to voliči u volebních uren „nějak“ se svými politiky vyřídí a že dojde k jakési zázračné obrodě Poslanecké sněmovny novými, odkudsi spadlými a tudíž nezkaženými, politiky.

Ve stínu těchto hlavních politických zpráv proběhla letmá informace o tom, že se na víkend chystaly další protiromské demonstrace v několika českých městech.

Politika se natolik dlouho tvářila, že ji problém soužití menšin s většinou nezajímá, až došlo k rostoucímu – samovolnému - průchodu napětí mezi místními občany a menšinami neochotnými jakkoliv s většinou žít v přijatelném a korektním vztahu. Tak dlouho si politika všímala sebe sama, až se část většiny rozhodla způsobem demonstrativním vyjádřit svůj názor.

Komisař Rady Evropy pro lidská práva nedávno vyzval Českou republiku, aby její vláda a její úřady už konečně něco udělali s protiromskými náladami.

Jako poslanec Evropského parlamentu takové stále se opakující výzvy znám. Obvykle přicházejí ze zemí, kde mají svých starostí dost a obvykle jsou založeny, bohužel, na účelově pokřivených informacích našich vlastních českých „občanských“ uskupení, které rády (bůhví proč) žádají zahraniční instituce, aby u nás „zjednaly“ pořádek.

Problém je závažný. Co vede stále více normálních občanů k tomu, aby vyšli do ulic upozornit svou vládu a své politiky, že mají intenzivní obavu o ochranu svých občanských práv? Jak je možné, že běžní a spořádaní občané vyrazí v proudu demonstrovat, že „jejich“ vláda po léta nespravedlivě nadržuje menšině, která činí jen velmi málo, aby se s okolním – většinovým – prostředím sžila? To vše v prostoru, ve kterém jsou média permanentně na straně menšiny.

Zdá se, že již nelze strkat hlavu do písku a tvářit se, že se to nějak vyřeší. Obávám se, že sílící protiromské demonstrace jsou výsledkem radikalizujícího se zoufalství normálních lidí, které dohnalo běžné občany k demonstracím proti „svému“ státu. Proti instituci, která toleruje stav, v němž je dlouhodobě ponechána většinová společnost bez pomoci a ochrany proti skupinám agresivních útočníků z řad minority a který akceptuje tendenční mediální jednostrannost.

Situace, ve které nakonec „jejich“ stát použije policejní sílu proti nim jenom proto, že volají po řešení dlouhodobě neřešených problémům a na obranu svých občanských práv demonstrují, je neudržitelná. Na pozadí současné nepřehledné politické situace v Čechách dokonce velmi třaskavá.

Jak snadno se posléze v takto rozjitřené atmosféře loví radikálům. Jak jednoduše se přikládá pod kotlem revolučních nálad. Jak jednoduše se zneužívá přirozený občanský cit pro právo a spravedlnost ve prospěch pouličních rváčů a bitkařů.

Hanebně si počíná česká politika po celá léta, bez ohledu na to, kdo je zrovna u vlády, ve vztahu k mlčící a daně platící většině. Ne, Češi nejsou o nic víc rasističtí či xenofobní (tedy menšiny nenávidějící), než občané okolních zemí.

Jsem si jist, že kdokoliv z nás bude v míru a spořádaně žít na jedné chodbě s romskou rodinou, kde normální je ráno vstávat do práce, kde samozřejmé je posílat své děti do školy a kde obvyklé je platit své složenky a plnit vlastní závazky.

Zdá se vám můj dnešní komentář příliš otevřený či příkrý? Ne, nechci být politicky korektní a pokrytecký tam, kde přirozeně přetéká onen pověstný džbán trpělivosti.

Nepojmenuje-li tento problém otevřeně demokratická politika, kdo tak učiní? A s jakými důsledky?

ryz, Lenka Kohoutová, Ivo Strejček
Přečteno: 1015x
 

Kam dál:

Štítky:  

protiromský pochod, Demonstrace, Extremismus, Neonacismus, Rasismus, Pochod, Sociální, Sociální dávky, sociální služby, Sociální vyloučení



HLAVNÍ ZPRÁVY

Filip Grznár (zdroj: repro YouTube)

Grznár schvaloval zastřelení Roma a dalším Romům vyhrožoval vyvražděním. U soudu tvrdí, že šlo o nadsázku

4.8.2020 21:09
U okresního soudu v Chomutově začalo hlavní líčení v případu kulturisty Filipa Grznára, který schvaloval zastřelení mladého Roma v Chomutově a dalším Romům vyhrožoval vyvražděním. Je obviněný z násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci a ze schvalování trestného činu, za což mu hrozí až rok za mřížemi. Informuje o tom server iDNES.cz.
 celý článek

Josef Serinek (FOTO: Post Bellum)

AUDIO: Česká cikánská rapsodie. Vzpomínky proslulého „Černého partyzána“ Josefa Serinka čte herec Hynek Čermák

3.8.2020 12:10
Český rozhlas Vltava začíná vysílat čtení na pokračování vzpomínek proslulého "Černého partyzána" Josefa Serinka, jemuž se podařilo uprchnout z koncentračního tábora v Letech a zapojit se do oboje proti nacistům, kteří povraždili jeho rodinu. Premiéru každého dílu v podání herce Hynka Čermáka můžete poslouchat každý všední den v 11:30 na Vltavě a po odvysílání ještě po dobu dvou týdnů on-line.
 celý článek

videoZÁZNAM: "Leperiben: My nezapomínáme." Organizace Ara Art i letos pořádala pietní akci k připomínce obětí romského holocaustu

29.7.2020 11:58
V neděli 2. srpna od 18.30 se na pražském náměstí Míru uskutečnila 2. ročník pietní akce k připomínce obětí romského holocaustu, s názvem "Leperiben: My nezapomínáme".
 celý článek

 

Další články z rubriky







..
romea - logo