František Kostlán: Bezpečnost, nebo svoboda? Hrad dostane dalších 100 milionů

„Tohle je můj Hrad! Já jsem tady doma,“ pokřikoval na turisty muž oblečený pouze v rudých trenýrkách, pobíhající po Pražském Hradě. Na obličeji měl masku zpodobňující Miloše Zemana. Jedním z důvodů této recese byla podle něj a jeho přátel i bezpečnostní opatření, kvůli nimž se na Hradčanském náměstí tvoří až stametrové fronty návštěvníků Hradu.

Jak vidno i další Zemanův majstrštyk vede lidi k počinům, které by je jindy ani nenapadly. Je to samozřejmě především kvůli kontroverzní osobě českého prezidenta, který se snaží, seč může, aby českou společnost rozdělil co možno nejhlouběji.

Bez diskuse a za závratné částky

Zavádění bezpečnostních opatření na Hradě nepředcházela žádná diskuse, která by se snažila dobrat toho, jestli je to skutečně nutné. Loni na podzim bylo ohlášeno, letos se plán plní hezky po údernicku, na 150 procent. Jen před pár dny bývalý prezident Václav Klaus nesměle špitl, že on by něco takového nepřipustil.

Rozpočet prezidentské kanceláře pro letošní rok počítá s výdaji téměř 458 milionů korun, což je o zhruba 69 milionů více než loni. Nyní Hrad dostane dalších 100 milionů od ministerstva obrany - samozřejmě na zabezpečovací zařízení. A to nevíme, jestli Hrad již dostal či dostane nějaké prostředky od ministerstva vnitra. Milan Chovanec totiž tvrdil, že celá bezpečnostní akce na Hradě bude stát stovky milionů korun. Ovčáček to sice popřel, ale stupňující se požadavky na rozsáhlost a kvalitu zabezpečení včetně speciálního kamerového softwaru dávají v tomto bodě za pravdu ministrovi vnitra.

Přes závratné částky vložených do těchto opatření existují pochyby, nakolik jsou účinná. Novinářům se podařilo tento týden kontrolami a detekčními rámy pronést plynovou pistoli a nůž s více než dvaceticentimetrovou čepelí. Pistoli pronesl reportér hlavní branou u pasu, dlouhý nůž měl jeho kolega volně v tašce. Kontroloři ho nenašli, ač do otevřené brašny nahlédli. Policisté navíc nijak nereagovali ani na to, když se s nimi reportéři fotili uprostřed nádvoří před Katedrálou sv. Víta, přímo pod okny prezidentské kanceláře. Když později hledali někoho zodpovědného, komu by mohli zbraně ukázat, mladý policista je poslal po schodech dál, aniž by se o jejich výzbroj zajímal.

Opravdu nejsou důležitější věci, za něž by stát utratil stovky milionů korun? Co třeba platy učitelů, které se zatím zvyšují jen podle toho, jak se pan Bankovka (Babiš) vyspí? V bývalém koncentráku pro Romy v Letech u Písku také stále stojí prasečák, na jehož vykoupení prý nejsou prostředky - alespoň tak to tvrdily všechny předchozí vlády, uvidíme, jak se s tím vypořádá ta současná. Nebo co třeba přidat začínajícím rodinám na hypotéky, aby bydlely aspoň trochu lidsky a nemuseli se bát, že o byt přijdou, když na čas ztratí práci? Je skutečně důležitější uspokojit vládcovu paranoiu?

Buď, anebo? Ne - oboje

K důvodům pomatené doby, již prožíváme, a k činům, které k ní patří, je však třeba připočítat i velmi silný objektivní důvod, jenž spočívá v otázce: Svobodu, nebo bezpečnost? Všimněme si té podmíněnosti: buď, anebo. Bezpečnost nás stojí těžké peníze, ale především za ni platíme postupnou ztrátou svobody. Je takové počínání politiků oprávněné?

Politici šíří jistotu, že otázka „svoboda, nebo bezpečnost?“ je navýsost aktuální. K diskusi o tom však patří i pochyby, zda to netvrdí jen proto, aby získali větší moc a mohli lépe ovládat a manipulovat ty druhé, kteří mají moc jen jednou za čas u volební urny. Není zatím nic známo o tom, že by zde někdo chystal teroristický útok, cizinců zde ve srovnání s jinými evropskými zeměmi žije velmi málo a policie ani tajná služba nehlásí nic o jejich příklonu k terorismu.

Zatím tedy žádná situace neopravňuje politiky k tomu, aby zvyšovaly bezpečnost na úkor svobody. Přesto to dělají. A nejde jen o bezpečnostní opatření na Hradě, které svobodu umenšuje hlavně symbolicky, ale i o protiústavní a nezákonné chování policie k demokratickým demonstrantům v posledních dvou letech. A také o to, že vláda i parlament utahují svobodě kolem hrdla legislativní škrtidlo - naposledy ministři a zákonodárci přitvrdili v novele shromažďovacího zákona, která dává samosprávě i policistům nebývalé pravomoci.

Připomeňme i další nový zákon, podle něhož se člověk nesmí podívat křivým okem na policistu či úředníka, jinak dostane vysokou pokutu. Ze státních zaměstnanců, placených z našich daní, se stávají naši nadřízení, kteří nám budou organizovat život, aniž bychom směli otevřít ústa.

V čem tkví to nebezpečí, které politiky opravňuje k takovým útokům na naši svobodu? A k tomu, aby utrácely stamiliony na svou osobní bezpečnost jako Miloš Zeman? Ano, potřebujeme bezpečí, ale bez oné podmíněnosti ve vztahu ke svobodě. Žádné buď, anebo, ale to i ono: svobodu i bezpečnost. Jde to docela dobře, jenže to bychom příště museli zvolit politiky, kteří si svobody skutečně cení. Znáte takové?