František Kostlán: Filozof Daniel Kroupa si troufl moc aneb Co je rasismus

I mistr tesař se utne, což se nyní přihodilo filozofovi Danielu Kroupovi v komentáři pro Český rozhlas s názvem Opatrně proti rasismu. V jinak dobré úvaze se totiž dopustil přehmatu, pravděpodobně z nižší znalosti problematiky, o níž píše.

Napsal zde mj.: "Troufám si říct, že naprosté většině našich lidí nevadí případný romský původ sousedů, vadí ale, pokud se chovají způsobem, který vidí při návštěvě nebo při televizních záběrech z takzvaně vyloučených lokalit obývaných Romy. Nevadí jim tedy rasa, ale nepřijatelné a bezohledné chování, vyvolávající možná přehnanou, ale pochopitelnou averzi, která není rasismem, ale snadno se jím může stát, když ji za něj budou někteří horlivci zaměňovat."

Troufnout si to neměl. Zabývám se totuto problematikou jako novinář, publicista i člen neziskové organizace ROMEA již dlouhých třicet let, takže si troufnu říci, že o tom vím přeci jen o něco více než on. Narozdíl od Kroupy pokládám za "naše lidi" všechny spoluobčany, tedy bílé i černé, což je asi i základ pro odlišný pohled na věc. Používá se sice často výraz "většinová společnost", který vylučuje menšiny sám o sobě, ale ve skutečnosti žijeme ve společnosti jediné, společné.

O tom, že existují Romové, vedle nichž nikdo nechce bydlet, nepochybuje nikdo, ani Romové sami. Víckrát jsem ve vyloučených lokalitách (kde skutečně žijí lidé vyloučení ze společnosti) slyšel od místních Romů, že nechtějí žít vedle té a té rodiny či vedle nově se přistěhovavších Romů. Jenže to šlo o odsudek konkrétních lidí, právě tak by mnozí z Čechů i Romů nechtěli žít vedle některých gádžů pro jejich způsob života. To je jasné. 

Většinou jsem se však u bílých, kteří nechtěli žít vedle Romů, setkal s čirým rasismem. Důvodem, proč je odmítají v prvé řadě je fakt, že jde o Romy. Výrazů jako "cikáni do plynu", "pohřbít zaživa", "upálit je", "černé svině" či "kofoly", "hadice", "hnědočeši" atd. jsem od těchto "nerasistů" slyšel opravdu mnoho.

Vedle toho jsou samozřejmě i Češi, kteří se nechali ovlivnit jedním příkladem při nějaké návštěvě nebo zmanipulovat neutuchající protiromskou kampaní v médiích. Mezi nimi skutečně jsou lidé, kteří nejsou rasisty, právě tak jako mezi nimi jsou rasisté, kteří si onou protiromskou mediální kampaní či příkladem z návštěvy potvrzovali to, co si již mysleli. 

Troufám si tedy na základě svých letitých zkušeností říci, že většina z těch, kteří nechtějí žít vedle Romů, jsou rasisty. Už jen tím, že chování jednotlivců vztahují na Romy jako celek. A nebezpečné je naopak to, když to někdo opisuje způsobem, kterého se dopustil Daniel Kroupa, protože tím se rasismus relativizuje.

Daiela Kroupy se velmi vážím, udělal a napsal mnoho statečného a užitečného, i on by však měl vědět, že taková troufalost musí být vyfutrována hlubšími znalostmi problematiky, nikoli jen dojmy a pocity.