romea - logo
26. května 2020 (úterý)
svátek má Filip
Loading
rozšířené vyhledávaní

Jan Husák: Společné vzdělávání je výzvou ke změně, která se musí odehrát v každém z nás

5.4.2016 14:20
Jan Husák
Jan Husák

V souvislosti s rozsudkem Velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku ve věci D. H. a ostatní proti ČR (2007), je možné zaregistrovat rozporuplné postoje lidí. Jedněmi je rozsudek veřejně zatracován, jinými obhajován.

Přestože je převážně oběma stranami sporu spojován se vznikem povinnosti zrušit zvláštní školy a vytvořit půdu pro společné vzdělávání, při seznámení se s tímto ojedinělým judikátem vidím podstatné sdělení v jeho interpretaci nepřímé diskriminace. Právě o ni je opřen základ průkazného oprávnění stěžovatelů a s ní je dobré vidět podstatu problému.

V rozsudku ve věci D. H. vidím podstatné sdělení v jeho interpretaci nepřímé diskriminace

Stížnost nebyla primárně směřována na zrušení zvláštních či speciálních škol. Jakákoliv podobnost se slovem „zrušení“ v rozsudku uvedena není. Ba co více. Systém zvláštních škol v něm není zpochybňován. V předkládané novele školského zákona zpochybňována taktéž není.

Úvaha Velkého senátu se upínala spíše na podmínky, které stály v pozadí pro zařazení osmnácti stěžovatelů do tehdy zvláštních škol. Právě v těchto podmínkách spatřoval Velký senát rizika nepřímé diskriminace, jejíž průkaznost byla opřena o statistické údaje, která zastupují v rozsudku jednu z klíčových rolí, dokazující nepřímou diskriminaci.

Nadto dospěl Velký senát k závěru, že podobně jako v případech týkajících se zaměstnání nebo poskytování služeb není ani v oblasti vzdělání zapotřebí prokazovat existenci úmyslu diskriminovat na straně státních orgánů. Stát proto stál před dilematem přesvědčivými argumenty vyvrátit námitky stěžovatelů, což se mu nepovedlo. I z tohoto pohledu je zcela na místě připomenout, že základy nediskriminujícího vzdělávání měly být nastoleny před příslušným rozsudkem ve věci D. H. a ostatní proti ČR. Pokud by tomu tak bylo, měl by stát jistě lepší podmínky pro svou obhajobu.

Již před příslušným rozsudkem byla Česká republika vázána dodržováním a naplňováním ochrany před diskriminací, která reprezentuje stěžejní význam v dané věci. Například Výbor pro odstranění rasové diskriminace ve svých závěrech ze dne 30. března 1998 z posouzení zprávy předložené Českou republikou mimo jiné uvedl, že „neúměrný počet romských dětí je zařazován do zvláštních škol, což představuje faktickou rasovou segregaci.

Obdobnou kritiku můžeme vysledovat i ve Stanovisku Výboru regionů k usnesení Evropského parlamentu o ochraně menšin a politikách proti diskriminaci v rozšířené Evropě (2006/C 229/09), nebo v Usnesení Evropského parlamentu o sociálním začleňování v nových členských státech ze dne 9. 6. 2005 (2004/2210(INI)). Nelze se tedy tvářit, že by povinnosti pro Českou republiku neexistovaly před dobou příslušného rozsudku. Je zřejmé, že mezinárodní kodexy byly v případě vzdělávání porušovány před rozsudkem, ale i po něm.

Nediskriminující vzdělávání se předně stalo povinností státu, kterou si MŠMT navzdory silnému odporu uvědomuje. Je zároveň varovným signálem pro všechny, kdo by se snažil obcházet platné unijní, ale též vnitrostátní předpisy. Musí být varovným signálem i pro orgány státu (Kraje), které se závazným doporučením vyplývajícím z příslušného rozsudku brání.

Nic nebude vzdělávání prospěšnější a nic nezvýší šance dětí víc než my sami.

Rozsudek Velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku ve věci D. H. a ostatní proti ČR není možné jednoduše spojovat s rušením škol či škodlivostí společného vzdělávání, ale spíše se změnou podmínek zaručujících vyšší ochranu před naplnění atributů nepřímé diskriminace, tj. i upřednostnění práva na společné vzdělávání.

Je logické, že s určitou pravděpodobností bude vždy existovat kritika společného vzdělávání, možná i proto, že je kritika lidem vlastnější než chvála. Přiznám se, že i já se občas nechávám strhnout do role pesimisty z různých obav, které však nesouvisejí tolik s budoucností, jako spíše s přítomností. Právě v přítomnosti se objevuje mnoho znalců budoucnosti, která je designována v duchu sebenaplňujícího se proroctví. Právě v něm ožívá obava z neúspěšnosti společného vzdělávání. Jestliže totiž dnes kritici definují neúspěch dětí jako cosi reálného, činí tak reálnějšími předpoklady jejich neúspěchu v budoucnosti.

Možná se pletu, když budu tvrdit, že společné vzdělávání je hlavně výzvou ke změně, která se předně musí odehrát v každém z nás. Pokud k takové změně nemáme odvahu, nebudeme nejspíše nikdy připraveni pochopit pravý smysl a cíl společného vzdělávání. Z tohoto pohledu je proto u rezistentně smýšlejících lidí zcela nadbytečná obava ze systémové nepřipravenosti nového pojetí vzdělávání. Nic nebude vzdělávání prospěšnější a nic nezvýší šance dětí víc než my sami.

Jan Husák
Přečteno: 1535x
 

Kam dál:

Štítky:  

Vzdělávání, Evropský soud pro lidská práva, Diskriminace, speciální školy, Praktické školy



HLAVNÍ ZPRÁVY

Starostka obce Veltěže Věra Posledníková a vyhořelý dům rodiny Přibylových (FOTO: ROMEA TV)

videoVIDEO: Obec Veltěže na Lounsku vyhlásí veřejnou sbírku jako pomoc romské rodině, které vyhořela v pátek část domu

19.5.2020 15:02
Obec Veltěže na Lounsku vyhlásí veřejnou sbírku jako pomoc pro romskou rodinu, které vyhořela v pátek 15. 5. 2020 velká část domu. Obec na sbírkový účet vloží počáteční vklad 5 tisíc korun. Uvedla to v rozhovoru pro romskou internetovou televizi ROMEA TV starostka obce Věra Posledníková.
 celý článek

Jan Cina

Herec Jan Cina kvůli romskému příjmení narazil při hledání bydlení. „Byl to šok,” říká

19.5.2020 13:25
Jan Cina je dvaatřicetiletý populární český herec. Jeho otec je Rom, rodina z části pochází z východního Slovenska. Přestože on sám říká, že se svým romstvím nikdy neměl problém - zejména proto, že to na něm není na první pohled poznat - setkal se nedávno s tím, čemu v Česku čelí řada Romů. Při hledání bydlení se ho totiž realitní makléř na základě jeho příjmení zeptal, zda není Rom a dodal, že by s tím mohli mít majitelé problém.
 celý článek

Obyvatelé ubytovny v ulici Klíšská. (FOTO: ROMEA TV)

Romská rodina z ústecké ubytovny uspěla u Nejvyššího správního soudu, spor se po dvou letech vrací před krajský soud

19.5.2020 11:15
Nejvyšší správní soud (NSS) zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, na který se v létě 2018 obrátila jedna z romských rodin vystěhovaných z ústecké ubytovny, která byla uzavřena po vyhlášení tzv. "bezdoplatkové zóny" na území města Ústí nad Labem. Žalobou namířenou proti městu rodina namítala, že došlo k nezákonnému zásahu do jejich práv, a rovněž požádala soud o zrušení opatření, kterým byla "bezdoplatková zóna" vyhlášena. Krajský soud žalobu odmítl, Nejvyšší správní soud nyní rozhodl, že to bylo nezákonné.
 celý článek

 
www.iROZHLAS.cz

Další články z rubriky







..
romea - logo