Jarmila Balážová ke kauze Válková: Kam se ještě posunou hranice přijatelného a nepřijatelného?

Diskuse posledních dnů týkající se nominace Heleny Válkové a Stanislava Křečka na ombudsmana opět rozvířila úvahy nad tím, co a koho jsme jako společnost ochotni tolerovat ve veřejných funkcích. A nahrává těm, kteří proti těmto institucím a pozicím vystupují, lacině a populisticky se díky jejich kritice stojící na manipulaci zviditelňují a chtějí je obsadit lidmi, kteří jsou jim názorově blízcí (SPD podporuje ústy svého předsedy nominanta prezidenta Zemana Stanislava Křečka).

K mé velké lítosti se však tyto diskuse smrskávají zejména na připomínání komunistické minulosti a výroků souvisejících s tématem lidských práv obou zmíněných. To je jistě velmi záslužné a díky médiím za to, ale chybí mi hlubší zamyšlení nad tím, co tyto instituce a pozice ve skutečnosti řešit mají, co se jim od doby jejich vzniku podařilo, co ne, jak jsou známy veřejnosti, jak s agendou lidských práv pracují sousední země apod.

Jde o však o sondu zajímavou, včetně postojů občanských členů Rady vlády pro záležitosti romské menšiny.

U Stanislava Křečka se velmi rychle a jednoznačně shodli, že je z jejich pohledu na post veřejného ochránce práv nepřijatelný a to pro jeho paušalizující výroky na adresu Romů.

V případě setrvání Heleny Válkové v pozici vládní zmocněnkyně pro lidská práva už taková shoda nepanuje. Z jiných článků na zpravodajském serveru Romea.cz, ale i v jiných médií (například Seznam Zprávy) sice vyplývá, že 6 z 15 členů si myslí, že by tuto pozici vykonávat neměla, dva ji obhajují, přičemž jedna z těchto obhajob je naprosto nekritická (Válková prý činí více než ostatní zmocněnci a dokonce ministři pro lidská práva). To je poněkud směšné, protože si stačí dohledat, jak jiní ministři, ale i vládní zmocněnci, v minulosti vystupovali, v jakém ovzduší tyto pozice zastávali, například v době protiromských demonstrací, kterých se leckdy i účastnili apod. A ano pak byli zmocněnci neviditelní, ale na jejich počínání si bohužel veřejně opět členové tohoto orgánu nestěžovali.

Zůstaňme ale u Heleny Válkové a občanských členů Rady pro záležitosti romské menšiny. Byl to zpravodajský server Romea.cz, který je všechny obeslal a zjišťoval jejich názory pak i telefonicky. Kromě zmiňovaných osmi se zbytek odmítl vyjádřit a zmiňovali například to, že mají jiné úkoly k dotažení, že chtějí ovlivňovat, co se dál bude dít.

Jen jedna členka tohoto poradního orgánu, Renata Köttnerová, raději rezignovala, než by dál působila v Radě za současného vedení. Její zdůvodnění si můžete přečíst zde…

3. února se má konat další zasedání Rady pro záležitosti romské menšiny a její občanští členové si chtějí podle jedné z jejich členek Alice Herákové, stejně jako dalších, vyslechnout argumentaci paní zmocněnkyně, jde-li o její podíl na sborníku věnujícímu se výzkumu delikventní cikánské mládeže, který byl publikován rovněž za totality a který přichází s poněkud směšně paušalizujícími poznatky, jde-li například o postoj ke vzdělávání apod.

Nutno říci, že tady přece nejde o hon na čarodějnice, ale o to, že ve slušné společnosti veřejné funkce a zejména ty, které souvisejí s lidskými právy, mají vykonávat lidé určitého morálního kreditu. A ten nemá ani pan Křeček ani paní Válková (ano, i kvůli spolupráci na zmiňovaném sborníku) a nelze to omluvit ani tím, že se nyní paní Válková snaží porozumět romské tematice, je pracovitá, snaží se něco udělat v tématu odškodnění sterilizace romských žen či majetkového odškodnění romských obětí holocaustu.

Ano, jde o témata důležitá, ale neměla by být směnitelná za něco, co je výš a to je penzum určitého chování. A pokud je odsuzujeme u jednoho, měli bychom i u druhého, jinak se nám může velmi lehce stát, že se úplně setřou rozdíly mezi přijatelným a nepřijatelným, mezi morálním a nemorálním. Tak jako je nyní možné, aby místopředsedou PS byl člověk vystupující otevřeně rasisticky a manipulativně.

A teď ten chybějící rozměr debaty v romských i neromských médiích a tady mi chybí naprosto zásadním způsobem rozhodnější chování občanských členů Rady, Romů. Jak to, že nynější diskuse o hranici toho, co je a není ještě možné ve veřejných funkcích, nepromění v rozšíření o to, že nazrála doba na debatu o tom, aby vládním zmocněncem byl někdo z Romů samotných, případně někdo z další menšiny?Morálně bezúhonný samozřejmě?

Proč se nevede tato legitimní debata veřejně a maximálně můžete zaslechnout nějaký šum, že se údajně vede čas od času za zavřenými dveřmi. Proč? Copak to není legitimní? Jako na Slovensku a v jiných zemích? Budou se raději posouvat dál hranice toho, co jsme a nejsme ještě schopni akceptovat a omlouvat neomluvitelné? A setrvávat dál v Radě kvůli malým, dílčím možnostem místo razantnější proměny toho, jak by se témata související s Romy měla řešit? A na to má rozhodně pozice vládního zmocněnce pro lidská práva větší vliv než veřejný ochránce práv.

A tohle není útok na ty, kteří v Radě pracují zdarma, za to jim naopak patří dík, ale protože jsou vedle ředitele Agentury pro sociální začleňování jedinými Romy, kteří alespoň nějak mohou hovořit do toho, jak se tato témata mají řešit, nelze je opomíjet. A pokud na řešení vliv nemají nebo je jen malý a nelze jej v tuto chvíli zvýšit, pak je otázka, proč vlastně v takovém orgánu zůstávat.