Komentář Čeňka Růžičky: Je tak složité pochopit, že chceme být u odkrývání hrobů našich lidí?

Podle mého názoru je jedním z důležitých znaků kultury 98 % původních českých Romů a Sintů je, že zemřelé členy svých rodin pochovávají do honosných hrobek a dodržují pravidlo, že se s ostatky nemanipuluje. Pokud by snad z obzvláště vážných důvodů k manipulaci došlo, z pietních důvodů si manipulaci s ostatky vždy ohlídají. 

Před pár dny došlo na domnělém pohřebišti bývalého romského koncentračního tábora v Letech u Písku v blízkosti pomníku na přání mé široké rodiny a dalších k odkrytí terénních vln, které dojem hrobů obětí tábora navozují. I když jsme byli léta přesvědčováni, že právě v blízkosti pomníku obětem tábora členové našich rodin pohřbeni jsou, oprávněně jsme pochybovali. Pochybnosti vždy vzbuzovalo několik podstatných věcí, mezi něž patří výpovědi vězňů tábora, dobový nákres umístění pohřebiště oproti místu tábora, plánek jednotlivých očíslovaných hrobů a jména obětí v jednotlivých hrobech. 

O tom, že se hroby bez naší účasti odkrývat nesmějí, jsem opakovaně informoval jak ministerstvo kultury, tak ředitelku Muzea romské kultury, která nepochybně tento aspekt naší kultury zná a měla by se jím řídit. Než jsem se od vedoucího průzkumu o již odkrytých „hrobech“ dozvěděl, v pátek 9. listopadu ráno jsem se shodou okolností obrátil na muzeum s dotazem, jak pokračují práce na odstranění budov vepřince a kdy dojde k průzkumu pohřebiště. Dostalo se mi odpovědi: “Na otázky vám odpoví pan Strašák.”, ale jiná odpověď  už nepřišla. S panem Strašákem jsem se nakonec setkal až na pohřebišti, tedy v místě památníku, kde již archeologové dokončovali svou práci.

Takže vážení zainteresovaní, co si o tom všem máme myslet? Ve videu přece pan Strašák hovoří: “... v případě, že lidské ostatky najdeme, je připraven forenzní antropolog”. Vždyť jste přece předpokládali, že ostatky objevíte, a přesto jste nás o průzkumu neinformovali. Naopak to, že jste ostatky nenašli, vás zaskočilo. 

Co si o tom tedy máme myslet? Pořád dokola vás přesvědčovat o naší úctě k zemřelým? Je tak složité to pochopit? 

Čeněk Růžička, pozůstalý po obětech tábora