romea - logo
31. října 2020 (sobota)
svátek má Štěpánka

 

VYHLEDÁVÁNÍ
 

Komentář Petra Uhla: „Za vraždu křesťanky Hrůzové byl nespravedlivě odsouzen žid Hilsner z Polné“

7.1.2016 10:54
Petr Uhl
Petr Uhl

Titulek tohoto komentáře jsem si vypůjčil z včerejší zprávy zveřejněné několika českými médii. V plném znění tam stálo: „Za vraždu křesťanky Hrůzové byl nespravedlivě odsouzen obyvatel polenského židovského ghetta Leopold Hilsner.“ No, a nebylo to tak? Všichni, dokonce i antisemité, už přece dnes uznávají, že německy mluvící žid Leopold Hilsner (Hülsner), absolvent polenské židovské školy s vyučovacím jazykem německým, později šnorer, tedy žebrák a tulák, byl v září 1899 v Kutné Hoře odsouzen k trestu smrti (změněném později císařskou milostí v doživotní žalář) bez důkazů a jen na základě zjevně nesprávného znaleckého posouzení a „nepřímých“ svědectví.

Nespravedlivé odsouzení Leopolda Hilsnera si vyžádalo veřejné mínění, zmítané xenofobním (a proto ovšem pochopitelným) strachem ze židů, jako odplatu za to, že židi, jak bylo tehdy dobře známo, přidávají o svém svátku pesach do macesů (svátečního nekvašeného chleba) krev křesťanských panen. A nebyla devatenáctiletá švadlena Anežka Hrůzová z Vězničky u Polné křesťanská panna a nebyla zavražděna o svátcích pesach, které onoho roku připadly na období křesťanských velikonoc?

„Backgroundová“ věta o vraždě křesťanky Anežky Hrůzové je proto jistě správná. S výjimkou židů bylo tehdy snad všechno venkovské obyvatelstvo křesťanské, a křesťanství jako životní postoj tehdy ještě převažovalo i ve městech. Jako židovskou vraždu křesťanské panny prezentovali tenkrát zabití Anežky Hrůzové klerikální a národovečtí politici, právníci i novináři (ti téměř všichni!), když veřejnost podněcovali k nenávisti k židům. Jednoho odpadlíka, sluníčkářského profesora Masaryka, který, pokud vím, jako jediný veřejně vystoupil proti antisemitskému štvaní, založeném na xenofobní středověké pověře, častovali přitom slovy: „Zasloužil bys, Masaryčku, jít s Hilsnerem na houpačku!“ Odpovídalo to českému přísloví „Poturčenec horší Turka“ a úsloví „kálet do vlastního hnízda“, jež se užívá k odhalení vlastizrádců, zemských škůdců a církevních či stranických disidentů.

Takže díky formulaci s křesťanskou obětí vraždy zůstává i dnes interpretační možnost, že dívku tehdy někdo zabil proto, že byla křesťanka. Je to absurdní, ale odpovídá to mediálnímu obrazu současných konfliktů spojených s příchodem uprchlíků a migrantů do Evropy, ukazující na svár muslimů a křesťanů jako na jejich podstatu s důrazem na to, že „naše“ kultura a tradice jsou přece křesťanské.

Nutnost řešení židovské otázky

„Na tomto místě byla o Velikonocích 1899 brutálně zavražděna nevinná dívka Anežka Hrůzová. Její smrt český národ semkla a s naléhavostí mu ukázala nutnost řešení židovské otázky. Židovská otázka nebyla dosud uspokojivě vyřešena.“ Ceduli s tímto nápisem umístili loni na symbolickém hrobě u Polné, dva antisemitští aktivisté.

Ano, sjednocen, ba semknut byl tehdy „český národ“. Pochopil totiž, profesoru Masarykovi navzdory, nutnost řešení židovské otázky, čímž o několik desetiletí předešel národ německý. Mám-li se ale vyjádřit bez sarkasmu, je druhá, ale i třetí věta textu na té ceduli podněcováním k nenávisti k Židům. Třetí věta, poukazující na neuspokojivé řešení „židovské otázky“, může být v českém kontextu chápána jako zřejmé veřejné schvalování nacistického genocidia.

Už před Vánocemi začal po předlouhém prověřování v rámci trestního řízení příslušný policejní orgán oba aktivisty, Adama B. Bartoše a Ladislava Zemánka, trestně stíhat. Bartoš a Zemánek jsou jinak předsedou a místopředsedou politické strany Národní demokracie, která se jmenovala nejdříve podle polského vzoru Právo a spravedlnost a od roku 2014 nesla název Ne Bruselu – Národní demokracie. Zemánek, narozen v roce 1992, a to je zajímavé asi nejvíce pro psychology, býval členem předsednictva Ústřední rady Svazu mladých komunistů Československa, poté působil v iniciativě D.O.S.T. Ladislava Bátory a také s Petrem Hájkem založil internetový server Protiproud. Bartošovy jiné texty, které zveřejňuje na internetu, vyjadřují nenávist k homosexuálům, Romům, Židům a přistěhovalcům žijícím v České republice. Bartoš vytváří a publikuje seznamy osob, jež skandalizuje.
Ministerstvo vnitra registruje Národní demokracii jako politickou stranu po číslem II/s-OS/1-7643/9 a uvádí, že poslední změnu jejích stanov registrovalo 20. listopadu 2015. Státní zástupce, který vykonává v přípravném řízení nad vyšetřováním dozor, jistě zváží i možnost trestní odpovědnosti Národní demokracie jako právnické osoby.

Právních cest k nápravě je víc

O stíhání Bartoše a Zemánka přinesl jako první, už na Štědrý den, zprávu na svém blogu justiční aktivista Tomáš Pecina, známý svým sporem s Britskými listy, odhalováním komunistické minulosti současných soudců a státních zástupců a také útokem na Sudetoněmecké krajanské sdružení založením spolku s velmi podobným názvem.

Podle jiného, antisemitským aktivistům blízkého blogu spatřuje policejní orgán ve zveřejnění textu na ceduli trestné jednání, naplňující skutkovou podstatu dvou trestných činů, a to jednak přečinu hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob podle § 355 trestního zákoníku a jednak – v jednočinném souběhu – přečinu podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod podle § 356 trestního zákoníku. Protože se podle mého názoru tímto skutkem oba obvinění aktivně účastnili činnosti skupiny Národní demokracie, které léta hlásá rasovou, etnickou a homofobní nenávist, jsou oba obvinění zřejmě ohroženi, pokud mají antisemité správné informace o stíhání svých soukmenovců, trestem odnětí svobody v sazbě od šesti měsíců do tří let.

V této souvislosti si neodpustím poznámku, že povinnost nezveřejňovat některé skutečnosti proto, aby se neohrozilo objasnění věci či neztížilo vyšetřování, a to případně i včetně popisu skutku a jmen obviněných, nebo mlčet i z jiného zákonného důvodu jako je ochrana osobních údajů zejména nezletilých osob, nelze zaměňovat za utajování právního stavu trestní věci, včetně názvu trestného činu a jeho momentální právní kvalifikace. Policie v tom často chybuje a neposkytuje ani informace, na něž má veřejnost (a pochopitelně média) ústavní nárok.

Já bych se ovšem obvinění i pro schvalování a ospravedlňování nacistického genocidia nebál, text na antisemitské ceduli se nedá vyložit jinak než jako lítost nad tím, že židovská otázka nebyla osud „uspokojivě“ vyřešena. Takovou činnost je možno a záhodno odlišovat od propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka, trestné až do deseti let, a od projevů sympatií k takovému hnutí, trestné do tří let odnětí svobody.

Jiná a podle mne schůdná a vhodná právní cesta je rozpuštění Národní demokracie rozhodnutím Nejvyššího správního soudu (NSS). Lze ji požít souběžně s trestním stíháním nebo i samostatně. Nevyžaduje uznání viny ve smyslu trestního zákona, prokazuje se jen bezprostřední ohrožení demokracie. Odpadá také možné odvolání k vyššímu soudu, nejsou zde ani další, už mimořádné opravné prostředky, nelze požádat o milost či použít amnestii. NSS jedná na návrh vlády, a nepodá-li ho vláda do 30 dnů od podání podnětu (a podnět může podat kdokoliv), může návrh podat soudu prezident republiky.

S řízením o rozpuštění politické strany, jejíž činnost je prokazatelně rizikem pro demokracii a představuje její bezprostřední ohrožení, jsou v této zemi zkušenosti z let 2009 a 2010, kdy NSS zprvu nevyhověl vládním u návrhu na rozpuštění Dělnické strany, ale o rok později, v důkazně dosti složitém řízení, tuto stranu už rozpustil. V případě této strany nešlo zdaleka jen o Romy, i když její podněcování k nenávisti k nim bylo zvlášť výrazné a časté. Dělnická strana byla zaměřena i proti cizincům, homosexuálům, Židům, bezdomovcům atd. Stát ale tehdy kázal, že dokáže demokracii bránit, i když se ministerstvo vnitra i vláda divily, že NSS návrhu nejprve nevyhověl a požadoval důkazy onoho bezprostředního ohrožení.

Trestní stíhání má ovšem smysl hlavně v tom, že jeho výsledkem může být právní závěr odvolacího, dovolacího či ústavního soudu, mající obecnou platnost, takzvaný judikát. A ten má značnou míru závaznosti pro další případy zahajování trestního stíhání a další rozhodování v řízení o trestných činech narušujících soužití lidí a trestných činech proti lidskosti. Absence takové judikatury je jedním z největších dluhů české mladé (25 let staré) demokracie. To znesnadňuje i činnost Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu, které mají zákonnou povinnost „sledovat a vyhodnocovat pravomocná rozhodnutí soudů a na jejich základě v zájmu jednotného rozhodování soudů zaujímají stanoviska k rozhodovací činnosti soudů ve věcech určitého druhu“ v daném případě při nalézání viny v případech podněcování k nenávisti. Tyto soudy tak nečiní, a absence judikátů ve věcech tohoto typu není jen výmluvou, soud může totiž v trestním řízení jednat jen po podání obžaloby, zatímco státní zástupce a policejní orgán se „jen“ rozhodují, zda v nějakém jednání spatřují trestný čin.

Je skandování hesla „Romové do práce“ nebo „K čertu s migranty“ podněcováním k nenávisti vůči Romům nebo migrantům? A proč? A co hesla „Čechy Čechům!“ nebo „Nic než národ!“, to jsou to nenávistné projevy?

Cožpak je možno někoho stíhat za názor?

K trestnímu stíhání Adama B. Bartoše a Ladislava Zemánka se vyjádřil Zbyněk Petráček z Lidových novin. Tento komentátor soudí, že samotný antisemitský postoj, jakkoli hnusný, by se trestat neměl, liberálnědemokratická společnost prý musí být natolik silná, aby snesla i hnusná slova, blbé vtipy a hloupé řeči. Podle Petráčka dokonce tam, kde se štve proti muslimům a migrantům, panuje dost velká úcta k židovskému státu, a ta je pro Petráčka důležitá. Evropa, hlavně západní, v poslední době sice přísně střeží a trestá to, co se týká památky mrtvých Židů, avšak laxně přistupuje k tomu, co se týká živých Židů, zvláště Izraele, píše Petráček. Česká republika je v tomto smyslu pevná, libuje si, odmítá dělat z Izraele otloukánka Západu.

Uvádím Petráčkův geopolitický postoj jako evropskou (bohužel zatím nikoliv českou) politickou raritu – zavrženíhodný antisemitismus je podle něho základem jakéhokoliv odporu k dnešnímu státu Izrael, ba jakékoliv kritiky jeho politiky vůči Palestincům. Tento názor samozřejmě nemá nic společného s demokratickým právním státem, který je i podle svých zákonů a mezinárodních smluv, jež uzavřel a vyhlásil a jež jsou pro něj závazné, povinen stíhat všechny projevy podněcování nenávisti k jakékoliv skupině lidí. Tento rozpor s demokratickým řádem lidských práv je pro jakýkoliv geopolitický postoj typický, nejen pokud jde o Izrael a trestání podněcování k nenávisti. Petráčkovu generaci přece osvobodili Thatcherová a Reagan.

Demokratičtější postoj zaujal komentátor deníku Právo Josef Koukal: Za podněcování k nenávisti berou státní orgány podle doposud zaběhlého výkladu zákona jen takové výroky, které přímo vybízejí k násilí, píše, ne však ty, jež „pouze“ urážejí. Koukalovi to vadí a dává aspoň za příklad USA, kde je trestní stíhání pro podněcování k nenávisti možné, pokud je vyvolá podnět poškozeného. Jenže Amerika není Evropa, kde je prokurátor či státní zástupce v zásadě povinen stíhat všechny trestné činy, o nichž se dozvěděl. Nahrazení této zásady legality zásadou oportunity (a americký způsob k ní vede) bych se jako možného zdroje korupce obával. A také bych nechtěl u českého soudu prokazovat, že mě nějaké štvaní – proti uprchlíkům, Židům či Romům – osobně poškozuje.

Nejvíce jsem zaradoval nad názorem historika Michala Stehlíka, mimo jiné bývalého děkana pražské Filozofické fakulty z přelomu devadesátých a „nultých“ let, a původně lidovce.

Buďme rádi, že tu je, píše na svém blogu na ihned.cz, „několik politiků, kteří doposud neustupují ze svých zásad a drží se základních principů demokracie a občanské společnosti,“ píše Stehlík. „Varujme se pak těch, kteří činí opak a svoji popularitu živí strachem a vyvoláváním nenávisti. Je přitom vlastností politiky v demokracii, že jsou v ní přítomny oba druhy lidí. V našem případě však prochází tato hranice i skrze zákonodárný sbor i vládu…Polenské Bartošovo extempore je bezesporu provokace balancující na hraně frašky. Obrací se však do minulosti k události, která v sobě nesla velkou vlnu nenávisti. A to v aktuální době, kdy bylo dlouholeté pohodlí naší kotliny zrelativizováno jakýmsi imigračním nebezpečím vybízející nás některými k „zdravé přirozené ostražitosti“ – k nenávisti. V podobné chvíli může být od frašky jen krůček k tragédii. Proto podobné provokace nepodceňujme a nemávejme nad nimi rukou. Od nenávistí nás nezachrání žádný nový Masaryk, který na sebe vezme tíživé břemeno nepopulárních pravd, těch musíme být schopni sami.“

Tolik historik mladší generace – letos mu bude 40 let, jehož historia magistra vitae naučila moudrému životnímu postoji. A ani k tomu nepotřeboval znalost práva, říkám si sebeironicky.

Přečteno: 1026x
 

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

Židé, židovský původ, Křesťané, Vražda, Nacionalismus, Národní demokracie



HLAVNÍ ZPRÁVY

Jozef Kmeťo

videoNa onemocnění COVID-19 zemřel romský bloger Jozef Kmeťo. Těsně před smrtí natočil video, kde před nemocí varuje a vyzývá k nošení roušek

26.10.2020 14:24
Dnes odpoledne podlehl nemoci COVID-19 bloger Jozef Kmeťo. Informaci serveru Romea.cz potvrdila jeho manželka. Kmeťo těsně před smrtí natočil video, kde všechny varuje před zlehčováním nemoci a vyzývá je k nošení roušek.
 celý článek

Richard Adam, Jitka Votavová, Terezie Ondičová, Nikola Kokyová, Michael Miko

videoMladé osobnosti: Držte se, nevěřte všemu, co čtete, a chraňte své rodiny

26.10.2020 12:10
Známé osobnosti z romského a proromského prostředí vyzvaly prostřednictvím ROMEA TV k dodržování protiepidemických opatření. Vyzývají Romy, aby nosili roušky na nutných místech, nescházeli se a nezlehčovali situaci šířením dezinformačních zpráv na sociálních sítích.
 celý článek

David Tišer a papež František (FOTO: Petr Zewlakk Vrabec, Pixabay, koláž Romea.cz)

Papež podpořil registrovaná partnerství homosexuálů. Je to pozitivní krok ke změně, okomentoval vyjádření David Tišer

23.10.2020 12:06
Papež František poprvé veřejně podpořil zákony, které umožňují homosexuálům vstoupit do registrovaného partnerství. Papež to uvedl v biografickém dokumentárním filmu Francesco rusko-amerického režiséra Jevgenije Afinejevského, který byl dnes představen na filmovém festivalu v Římě. Je to vůbec poprvé, co se hlava katolické církve vyjádřila ve prospěch civilních sňatků pro homosexuály. Vatikán na vyjádření papeže ve filmu zatím nereagoval. Jako pozitivní krok vyjádření papeže označil David Tišer, romský LGBT aktivista a ředitel společnosti ARA ART.
 celý článek

 

Další články z rubriky







..
romea - logo