Markus Pape: Dětské hřiště, společný dialog a média

Významné téma otevřely v polovině září Lidové noviny fejetonem o všedním zážitku na dětském hřišti. Následovala vášnivá diskuse o tom, zda článek vyvolává rasismus anebo naopak probírá jeho příčiny, zda se člověk má „ozvat“ anebo s pláčem odejít. To připomíná příběh, o kterém tento server informoval například zde. Zatím však není dovyprávěn…

Násilné nepokoje na českobudějovickém sídlišti Máj z léta 2013 inicioval banální spor na hřišti. Dne 21. června do sebe na pískovišti strčili dva kluci ve věku tři a půl a pěti let. Místo toho, aby si to v klidu vyříkali ti, kteří měli děti na starosti, 17-letá „bílá“ sestra jednoho z chlapečků se pustila do „černé“ matky dalšího z nich. Začaly se zuřivě prát, až se postupně přidali jejich partneři a příbuzní a začala „velká mela“, při které se už nikdo neptal, kdo začal. Přivolaná policejní hlídka dorazila ihned na místo – a bála se zasáhnout. Když po dvaceti minutách dorazily posily, už bylo po všem.

Na internetu se pak strhla lavina zpráv o rasistickém útoku na hřišti. Na to konto se během třech letních měsíců konala řada protestních akcí, kterých se zúčastnilo několik tisíc rozhořčených občanů. Zraněno bylo 9 policistů, nejméně jeden z nich těžce . V souvislosti s nepokoji policie podle vlastních údajů zajistila 224 lidí, obvinila jich 48, nejvíce z útoků na policisty. Obžaloba byla vznesena ve 34 případech a soud potrestal 23 osob, většinou podmíněnými tresty. Další desítky případů byly řešeny jako přestupky. Většina odsouzených měla dosud čistý trestní rejstřík, řekl tehdy českobudějovický státní zástupce Josef Richter.

I prvotní spor na dětském hřišti se dostal před soud. Ovšem až v době, když se i místní média už přestala o celé téma zajímat. Šest obžalovaných z výtržnictví a ublížení na zdraví bylo loni pravomocně odsouzeno k podmínečným trestům. Mezi nimi figurovala i v době činu opilá, těhotná, nezletilá a „bílá“ holka. Nejtvrdší trest si odnesl Tomáš Doul, její tehdy 20-letý partner stejné barvy kůže za výtržnictví, ublížení na zdraví, násilí proti policistům na demonstracích, poškozování cizí věci a ohrožení pod vlivem omamné látky.

Právě on pustil rasistický hoax na internet krátce poté, co podle soudu na hřišti napadl nezúčastněnou Romku. Ač na své facebookové stránce projevil sklon k nacismu, místní server s příznačným názvem Budějovická drbna začal šířit jeho fámu o útoku Romů na „naši“ těhotnou holku. Když místní kriminální policie mlžila, i celostátní média zprávu brala za bernou minci, pohotově ji šířila – a už to letělo.

Mravenčí práce vyšetřovatelů s cílem rozluštit prvotní příčinu mohutných pouličních kravalů vyústila nakonec v prohlášení soudu, že nešlo o rasismus. Irena Tichá, soudkyně českobudějovického Okresního soudu, přiznala v soudní síni, že se podařilo zjistit, kdo rvačku začal. V době vyhroceného anticikanismu živeného hladem médií po senzačních zprávách dvěma ženám prostě ruply nervy. Obě hlavní aktérky případu se proti rozsudku odvolaly. V polovině loňského října Krajský soud v Budějovicích rozhodl, že prvoinstanční rozsudek platí, a tím nabyl právní moci.

Už dávno se mezitím na sídliště Máj vrátil klid. Postaralo se o to sedm romských strážníků, nově postavené „multikulturní“ komunitní centrum pro volnočasové aktivity i práce terénních pracovníků a dobrovolníků. Nadále zbývá hodně práce, nastolený mír je křehký.

Občas stačí jiskra v podobě dobře kódované zprávy či několika neobratných slov ministra vlády během volebního boje – a už to začne lítat. Kdo nechce zažít mohutné bitky bezúhonných občanů s policií znovu, ať se jede poučit na sídliště Máj.

Pokud rasismus řeší rozumná komunální politika s podporou státu, vzájemný dialog občanů společně s ohleduplným investigativním postupem médií, i děti všech barev kůže si na hřišti zase můžou hezky spolu hrát.