romea - logo
16. srpna 2022 (úterý)
svátek má Jáchym

 

VYHLEDÁVÁNÍ
 

Markus Pape: Jak skončily bombastické zátahy policie na pravém a levém kraji politického spektra

21.9.2015 13:39
Ilustrační FOTO: Lukáš Houdek
Ilustrační FOTO: Lukáš Houdek

Vzpomenete si na dramatické televizní záběry o tom, jak policie zatýká a odváží na své služebny lidi z neonacistické scény? Před šesti lety mohl člověk nabýt pocitu, že tato země čelí nebezpečí, které ohrožuje základy demokratického státu. Jak to vlastně dopadlo s těmi, kteří byli tehdy obviněni ze závažných trestných činů? Na největší z těchto případů se podívejme v následující analýze.

Neonacisté a organizovaný zločin

Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) vznikl prvním lednem roku 1995. Tehdy se sjednotil postup a systematizovala se práce starších útvarů při potírání různých druhů nejzávažnější kriminality. Sporné ze začátku bylo, zda se ÚOOZ má věnovat i extremismu, který byl tehdy značně přehlížen. Někteří politici preferovali stíhání extremismu a s ním související trestné činy bez ohledu na případný politický kontext. Přesto nakonec vznikl v ÚOOZ i Odbor pro extremismus a terorismus. V prvních letech své existence se ovšem zcela soustředil na odhalování případných cizích subjektů operujících na území republiky.

První větší kauzou ÚOOZ ve vztahu k tuzemským pravicovým extremistům se stala brněnská demonstrace z 1. května 2007, kdy byli někteří policii již dlouho známí neonacisté odsouzeni za pouhé držení transparentů s názvem Národní odpor. Někteří z nich – kovaní recidivisté – dokonce k nepodmíněným trestům.

Teprve po žhářském útoku ve Vítkově z dubna roku 2009 ale vyšlo najevo, že ÚOOZ oblast násilného neonacismu trestuhodně zanedbal. Přestože už před útokem měl dostatečné informace o sérii žhářských útoků ve Slezsku z předchozích dvou let, nedokázala zabránit nejzávažnějšímu rasistickému útoku v dějinách republiky. Ten později dokonce evropský EUROPOL zmínil ve své roční zprávě o terorismu.

Zatýkací zátahy – reakce na Vítkov

Na žhářský útok ve Vítkově z 18. dubna 2009 reagoval ÚOOZ okamžitě, místy až přehnaně. Jak se později ukázalo, zřejmě aby předešla kritice za letitou ignoranci rozsáhlých kriminálních aktivit českých neonacistů. Poté, co začátkem května roku 2009 Martin Pecina nahradil Ivana Langera na postu ministra vnitra a prozatímní vláda Jana Fischera mu „uvolnila ruce“, ministerstvo vnitra ihned schválilo novou Koncepci pro boj s extremismem. (Tehdy policie údajně ještě neměla hmatatelné důkazy o tom, že žhářský útok z Vítkova měl mít politický motiv.)

Začátkem června roku 2009 ÚOOZ zatkla v rámci akce „Power 1“ deset podezřelých, které vzápětí státní zastupitelstvo obvinilo z propagace nacismu zejména prostřednictvím organizování koncertů s neonacistickou hudbou pod heslem White Power Music (WPM). Tak například na jednom z nich zazněla věta jedné z písniček „Ubytovny azylantů hoří, země Česká bude bílá". Na polovinu zadržených byla dočasně uvalená vazba.

Na to navazovaly v polovině října 2009 podobné razie s názvy „Power 2“ (12 zadržených a 10 obviněných) a „Power 3“ (dalších 6 obviněných z organizování koncertů - zde se jednalo hlavně o ženy z organizace Resistance Woman Unity (RWU). Power 2 se týkala jednak skupiny především ze středních a jižních Čech s názvem White Justice, která měla organizovat mimojiné cvičné paramilitaristické tábory a připravovat teroristické útoky, například na politické činitele a na přehradu. Zatýkání zaměřené na špičku zakázané skupiny „Národní odpor“ mělo krycí název „Lotta 1“. Dva z nich byli vzati do vazby: Patrik Vondrák z Dělnické strany a Michaela Dupová (dnes Rodová) z RWU. Z celkem 24 zadržených bylo tedy obviněno 18 osob.

V rámci akce „Lotta 2“ zadržel ÚOOZ v polovině ledna 2010 další údajné špičky Národního odporu, mezi nimi i Milana Hrocha, tehdejšího předseda DS z Vysočiny. V polovině června roku 2010 byli během akce „Lotta 3“ zatčeni a obviněni další dva muži. Jedním z nich byl údajný hlavní ideolog neonacisté scény Filip Vávra.

Soudní řízení – zdlouhavá a často končící fiaskem

Po rozsáhlém vyšetřování včetně vytěžování obrovského množství dat ze zabavených počítačů začala postupně jednotlivá soudní řízení. První z nich se týkalo skupiny White Justice (Bílá spravedlnost), kde se rozdrolila původní obvinění z přípravy teroristických akcí. Hlavním nedostatkem řízení bylo, že byl případ hromadého útoku na náhodně vybrané lidi v Benešově z listopadu roku 2008 projednán separátně, přestože většina obžalovaných byla spojena právě s organizací White Justice. Během útoků, které dohromady trvaly několik hodin, byl vážně zraněn mladý „skejťák“, který nikdy neměl nic společného s anarchisty – přišel o slezinu. Díky tomu se skupina White Justice dostala i do monitoringu Antifašistické akce jako „směšný projekt hlupáků a naivních dětí hrajících si na Combat 18“. Podobně dopadly i soudem udělené nízké tresty – ani jeden nebyl nepodmíněný.

Soud s údajným vedením organizace Národní odpor (NO) začal koncem října 2010. Soudkyně se po krátké době vyloučila z řízení pro podjatost kvůli útokům týkajících se jejího někdejšího členství v KSČ a případ byl předán jiné soudkyni, která ho začala opět od začátku projednávat. V říjnu roku 2012 pak všech osm obžalovaných zprostila veškerých bodů obžaloby s tím, že se podle ní nejedná o trestné činy. Odvolací soud vyhověl odvolání státní zástupkyně a vrátil případ Obvodnímu soud k novému projednání, které bylo nedávno přerušeno - už celé měsíce se nekonalo další jednání. Hrozí tedy, že pokud se celé řízení zastaví z důvodu nepřiměřeně dlouhé délky řízení, budou mít obžalovaní časem nárok na odškodnění.

Začátkem srpna roku 2013, tedy necelé dva roky po zatčení prvních podezřelých, začal soud se 14 ženami – údajnými členkami neonacistické organizace Resistance Woman Unity na Obvodním soudu pro Prahu 2. Obžalovány byly například z pořádání dětského dne či Mikulášské besídky s nacistickými symboly nebo organizaci koncertu s nacistickou propagandou. Celé soudní řízení bylo koncem března letošního roku po dlouhých tahanicích pravomocně zastaveno. Tím pádem byly pravomocně odsouzeny jen ty obžalované, které se samy se soudem dohodly na doznání a podmíněných trestech. Obžalované ženy, které naopak trvaly na své nevině a nekývly na nabídku dohody se státním zastupitelstvím, dnes mohou žádat o značné odškodnění za křivé obvinění ze strany státního zastupitelství a nehmotnou škodu spojenou několikaletým trestným stíháním.

Proces s největším množství obžalovaných probíhá na Okresním soudu Brno – venkov: 18 osob je obžalováno z pořádání WPM koncertů a prodeje předmětů s neonacistickou symbolikou nebo tematikou. Celkem šestnáct obžalovaných bylo v polovině března letošního roku odsouzeno za rozsáhlou propagandou nacismu v rámci četných koncertů po celé republice. Jen jeden obžalovaný byl odsouzen nepodmíněně, dostal souhrnný trest, protože byl již dříve odsouzen za podobný čin Okresním soudem v Českých Budějovicích. Ostatní členové skupiny byli odsouzeni k podmínečným trestům. Soud zároveň rozhodl, že jim bude zabaveno značné množství věcí spojené s neonacismem. Dva obžalované soud zprostil obžaloby. Podle jednoho z advokátů odsouzených bude proti rozsudku podáno odvolání. Trvají na tom, že činnost obžalovaných spadá pod ochranou veřejného projevu a není trestným činem. I tento proces tedy zdaleka ještě nekončí.

Zbývá netypický případ s českou pobočkou mezinárodní organizace Blood & honour (BaH = krev a část) a Combat 18, což jsou mezinárodně nejtvrdší nacistické spolky. Po žhářském útoku v Aši z konce února 2012 ÚOOZ měsíc na to zatkla na více místech v republice několik lidí spojených zájmem o tuto značku nebo kšeftováním s hudebními nosiči a tričky. Vyšetřování případu trvalo dva roky, poté si ho přehazovaly soudy v Plzni a v Praze 4. Hlavní líčení konečně začalo koncem loňského roku u Krajského soudu v Plzni. Dvěma obžalovaným hrozí až doživotí – od začátku jsou stíháni na svobodě. Pravomocný rozsudek bude nejdříve začátkem roku 2016, čtyři roky po činu.

Co bude dál?

Vzhledem k množství důkazního materiálu se dá pochopit, že vyšetřování i soudní řízení se táhnou celé roky. Ve více případech se ale před soudem ukázalo, že důkazy soudu nestačí k odsouzení obžalovaných. Buď jsou žalované skutky skutečně směšné, jako například v případu RWU, anebo je sporné, zda samotné noční vylepování samolepek po centru Prahy z případu „Národní odpor“ je skutečně trestným činem.

Ve většině případů nedokázali vyšetřovatelé prokázat spojení propagandy s násilnými útoky anebo vyvoláním nepokojů. Policie například dodnes nedokázala objasnit, kdo organizoval takzvanou „Bitvu o Janov“ v Litvínově z listopadu roku 2008, dosud největší násilnou akci neonacistů, při které jich několik stovek hodiny za podpory místních obyvatel bojovalo s policisty. Až na jednu výjimku nebyl nikdo z násilníků pravomocně odsouzen, přestože videa z místa poskytovaly důkazy o tisících závažných trestných činech spáchaných během pouliční bitvy.

Strategie ÚOOZ spočívala v tom prokázat jen propagandu nacismu - když nestačila na objasnění její přímé vazby na násilné trestné činy, jakoby říkala „přece jsme nebyli nečinní“. Výsledkem této strategie je, že neonacistická scéna byla na léta paralyzovaná už jen díky tomu, že jejich hlavní představitelé roky čekají na pravomocný rozsudek. Jistě je potěšitelné, že policie ÚOOZ dokázala postavit před soud některé hlavní protagonisty neonacismu této země. Tím, že jsou však stíháni na svobodě, mohou využívat svůj čas, aby své schopnosti zdokonalili. Pokud nakonec budou pravomocně zproštěni obžaloby anebo bude jejich řízení z jiných důvodů zastaveno, celé hnutí to značně posílí (a to i finančně díky jejich případným nárokům na odškodnění ze strany státu). V případě budoucího trestního stíhání v případné další propagaci nacismu by se pak mohli odkazovat na trapné selhání justice v předchozích kauzách. A soudy další obžaloby už třeba ani neuznají. Právě v tom tkví hlavní nebezpečí laxního a často amatérského postupu ÚOOZ ve vztahu k násilnému neonacismu v této zemi.

Snahy najít levicového teroristu

Od zmíněného žhářského útoku ve Vítkově se ÚOOZ dlouhá léta snažil napravit svoji reputaci a paralyzovat tvrdé jádro tuzemské neonacistické scény. Není divu, že časem zazněly výčitky, že se nevěnuje levicovému terorismu. Později se najednou objevila tajemná organizace „Síť revolučních buněk“ (SRB), která podle vlastních prohlášení spáchala žhářské útoky na mýtnou bránu u dálnice, policejní vozy a na auto majitele jedné pražské restaurace z důvodů, že prý nechtěl vyplatit bývalým zaměstnancům dlužné částky za práci. Jenže dodnes policie žádného údajného člena této sítě nezatkla. Útoky pokračují – jeden z nich byl nedávno spáchán na farmu pro výrobu kožešin, při kterému zahynul větší počet norků (což zrovna neodpovídá údajnému záměru „teroristů“ zachránit zvířata před týráním).

Místo toho se ÚOOZ zaměřil na neregistrované uskupení s názvem „Voice Of Anarchopacifists“ (VAP), které se sice dlouhodobě distancuje od SRB, vícekrát ale upozornilo čtenáře svých webových stránek na její existenci a prohlášení. Infiltrací tří agentů se ÚOOZ podílel v listopadu 2014 na přípravě teroristického útoku, který nebyl proveden, a to podle policie na pokyn údajných teroristů. Po dvou měsících jeli nasazení agenti s údajnými hlavami teroristické buňky na demonstraci do Vídně a jako amatéři se nechali zatknout rakouskou policií, která v jejich vozu našla lehké zbraně. ÚOOZ je ponechal další tři měsíce na svobodě, takže kdykoliv mohli uskutečnit své údajné teroristické záměry třeba i bez vědomí nasazených agentů. Teprve koncem letošního dubna při další teatrálně inscenované razii policie zatkla větší počet podezřelých, zabavila ohromné množství elektronických dat a chlubila se tím, že rozbila SRB. Nedávno však uznala, že důkazy o tom, že obvinění byli s touto síti spojeni, zkrátka nejsou.

Dva z obviněných jsou nadále ve vazbě, hrozí jim doživotní trest - mimo jiné za zmíněnou přípravu teroristického útoku z loňského roku. Další z obviněných, v jehož bytě policie údajně našla předměty připravené na výrobu bomby, a kvůli kterému dočasně evakuovala celý činžák, byl začátkem srpna propuštěn z vazby. Jeho kutilské koníčky prý už nikoho neohrožují.

Proč to zatím nefunguje

Závěrem jen tak mimochodem: cílem ÚOOZ je a musí být samozřejmě vyřadit z provozu webové stránky propagující extremismus anebo násilí s politickým motivem. Ani v případě Národního odporu ani v u SRB se to však zatím povedlo.

Vysoce postavený funkcionář policie na můj dotaz, jak je možné, že ÚOOZ má jeden průšvih za druhým, a přesto nikdy „nepadají hlavy“, odpověděl stručně a s lehkým úsměvem: „Čechy Čechům.“

Přečteno: 1383x
 

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

Neonacismus, Extremismus, Policie



HLAVNÍ ZPRÁVY

 

Další články z rubriky







..
romea - logo