romea - logo
29. listopadu 2021 (pondělí)
svátek má Zina

 

VYHLEDÁVÁNÍ
 

Martin Budi: Jak jsem chtěl udělat rozhovor se senátorem Okamurou

Praha, 19.4.2013 0:29, (ROMEA)
Martin Budi
Martin Budi

Četl jsem na blogu pana senátora Okamury jeho článek, který se zabývá sociálními dávkami a sociální politikou. Některé jeho názory se mi vůbec nelíbí, ale na druhou stranu ctím a respektuji svobodu slova.

Po přečtení článku jsem se rozhodl, že se zkusím s panem Okamurou spojit a požádat ho o rozhovor pro facebookovou stránku R.O.M. Romská organizovaná menšina. Napadlo mě, že bychom se spolu mohli osobně pobavit a já bych se mohl zeptat na věci v článku a on by mě zase mohl vysvětlit některé výroky.

Zavolal jsem na číslo, které je uvedené na stránkách a je na senátorova asistenta Jaroslava Staníka. Hned po úvodních slovech jsem přemýšlel, jestli jsem se dovolal správně.

„Dobrý den, jmenuji se Martin Budi a jsem zakladatel sránek R.O.M romská organizovaná menšina na Facebooku a chtěl bych si domluvit rozhovor s panem senátorem Okamurou, který by se týkal sociální politiky a diskriminace Romů,” řekl jsem do telefonu.

Asistent Staník na mě spustil, že o jaké prý to diskriminaci Romů mluvím? Za vše si prý Romové mohou sami. On pracoval před patnácti lety jako policista a cikáni mu vytrhali parkety, neuměli se chovat, děti pouštěli nahaté ven, sami sedí jen na lavičkách a nepracují. A znova zopakoval, že si za vše můžeme my Romové sami. V takovém duchu začal a dále probíhal telefonát s asistentem pana senátora Okamury.

Nikdy jsem si nemyslel, že se budu muset po telefonu bránit někomu, koho osobně neznám. Někomu, kdo nezná osobně mě. “To snad není pravda. Ten člověk je placen z našich daní a chová se ke mě jako k nějaké spodině. Nebere vůbec ohled na to, že jsme se nikdy neviděli a on neví kdo jsem,” říkal jsem si v duchu.

Cítil jsem se jako blb, který neví, kde má hrníček ucho. Trvalo to však jen pár vteřin. Po urážkách, aby jsem zůstal v Irsku, že tam mám vyšší dávky, jsem se dostal do varu a důrazně jsem panu asistentovi řekl, že od svých osmnácti let pracuji a na pracovním úřadě jsem nikdy nebyl a ani nyní neberu sociální dávky a co si to tedy dovoluje.

Asistent se tiše omluvil ale po chvíli se jeho hovor opět stočil na to, jak si cikáni za vše můžou sami.

Zeptal jsem se pana Staníka, zda zná nějaké konkrétní Romy, zda má třeba mezi Romy přátele. Odpověděl, že ano. Zeptal jsem se, zda je může konkrétně jmenovat. Po chvilce mlčení Staník řekl, že třeba Stojka. Ptám se: “Jaký Stojka?” Prý je to už patnáct let a jméno si pan asistent nepamatuje… “Tak takový je to tedy kamarád,” usmál jsem se v duchu.

Bylo by fajn, kdyby si páni senátoři a zákonodárci na své mítinky brali i své asistenty. My voliči, bychom hned věděli jakými lidmi se obklopují. Stačilo by pět minut a bylo by jasno….

Martin Budi, R.O.M Romská organizovaná menšina
Přečteno: 2293x
 

Kam dál:

Štítky:  

Tomio Okamura, Populismus



HLAVNÍ ZPRÁVY

 

Další články z rubriky







..
romea - logo