Martina Horváthová: Svobodná volba je naše právo a nikdo nám je nesmí vzít! Ani my sami!

Chodím volit pravidelně. Kdybych nešla, měla bych výčitky svědomí, že jsem jako občanka něco zanedbala. Já vím, zní to trochu idealisticky, možná i trochu „šprtovsky“. Tak ať!

Mám to prostě tak, že když jsem součástí něčeho, cítím zodpovědnost, aby to „něco“ fungovalo. V případě občanství to nejmenší, co můžu udělat, je právě obětovat deset minut, dojít do volební místnosti a vhodit obálku s volebním lístkem do volební urny.

Vadilo by mi nechat svůj hlas propadnout a zrovna tak by mi vadilo, že někdo rozhoduje za mě. V posledních několika volbách jsem byla dost zklamaná, že moji favoriti propadli… Ale můj hlas, ten nepropadl. Můj hlas byl připočten k dobru těm, jimž jsem důvěřovala. Měla jsem možnost vyjádřit svůj názor a toho jsem i využila.

Jsem ráda, že žijeme v době, kdy můžeme volit svobodně. Nikdo nám nepřikazuje, koho smíme a koho nesmíme volit. Jestli někdo ve vašem okolí toto dělá, říká vám, že pokud nedáte hlas určitému kandidátovi nebo straně, vezme vám bydlení, práci nebo vás ohrozí, pokud vám někdo dá nebo slíbí peníze nebo nějaký dárek či něco jiného, pak překračuje zákon! Volební místnost je uzpůsobena tak, že nikdo nemá ani trochu možnost vidět, komu dáváte svůj hlas. Nikdo tedy nemůže zjistit, zda jste volili toho nebo onoho.

Pokud nevíte, komu svůj hlas nakonec hodit, začněte se zajímat, kdo u vás v obci kandiduje. Obvykle se to dozvíte z webových stránek, letáků a plakátů, ale nejlepší je zajít si na nějakou akci, kde se s kandidáty můžete potkat osobně a přímo se jich ptát, co mají v plánu pro občany udělat.

Nejpozději 2. října dostanete na adresu trvalého bydliště úplný přehled kandidujících – volební lístky všech politických stran, hnutí, sdružení či nezávislých kandidátů –, kteří se chtějí stát zastupiteli ve vašem městě. Do volební místnosti můžete ale vyrazit i bez nich – k dispozici vám zde budou stejné hlasovací lístky, ze kterých můžete vybírat až za plentou.

Máme volební právo a bohužel mnozí z nás neví, co s ním. Svou neúčastí u voleb se zbavují jakékoli odpovědnosti za to, kdo bude ve volbách vybrán. Výmluvy jsou stále stejné: „stejně se nic nezmění“, „těmhle hlas dávat nebudu“, „k čemu mi to bude“, „stejně pro nás nic neudělají“ a podobně.

Co bychom ale dělali, kdyby nám právo volit vzali? Toužili bychom po něm a bojovali za něj, to jsem si jistá!

Me džav! A so tu?