Michael Kocáb: Bojkot pondělní piety v Letech u Písku považuji za nepochopení odkazu dějinné tragédie.

Bojkot pondělní piety v Letech u Písku, ke kterému vyzval předseda Výboru pro odškodnění romského holokaustu pan Čeněk Růžička a ke kterému se připojilo několik romských sdružení, považuji za nedorozumění a nepochopení odkazu dějinné tragédie. Osobně mne to velice mrzí.

Osobně naopak oceňuji fakt, že v letošním roce došlo v pořadí již ke druhé důstojné připomínce hrůzného osudu našich romských spoluobčanů, který se váže k bývalým cikánským táborům v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu. Vyvraždění téměř všech českých a moravských Romů v průběhu 2. světové války je tak alarmující, že kdybychom si to připomínali ještě častěji, stále by to bylo nedostačující.

Rány ještě nejsou zacelené a připomínka tragické historie našeho soužití je zvláště důležitá dnes, kdy jsme svědky opět narůstajících problémů ve vztazích tzv. majority a romské komunity. Mám za to, že při každém významném datu, které se k romskému holokaustu váže, je dobře si některá fakta znovu uvědomit.

Pronásledování Romů, které započalo v německé tzv. III. Říši s nebývalou intenzitou již v roce 1938, vyvrcholilo v letech 1943 – 44 v romský holokaust, kterému padlo za oběť podle nižších odhadů přes 200 000 evropských Romů a Sintů. Celkové ztráty romské populace v průběhu 2. světové války se odhadují až na půl milionu i více.

Jak bylo premiérem Nečasem a ředitelem Památníku Lidice Miloušem Červenclem, který akci zorganizoval, připomenuto, dnes tomu je 70 let, kdy 10. července 1942 generální velitel neuniformované protektorátní (tedy české) policie vydal pokyny k provedení „nařízení o potírání cikánského zlořádu“.

Kriminální ústředna v Praze dostala za úkol koordinovat soupis všech „Cikánů, cikánských míšenců a osob žijících po cikánském způsobu“ a okresní úřady v součinnosti se starosty jednotlivých obcí pak sestavily seznamy asi 6 500 etnických Romů a romských míšenců a pomáhaly při jejich předvádění. Část z nich byla okamžitě po soupisu uvězněna v  táborech v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu, které byly ke dni 1. srpna 1942 změněny z kárných a sběrných na tzv. tábory cikánské.

Již za 4 měsíce, tedy na počátku prosince 1942, byly zahájeny transporty českých a moravských Romů do koncentračního tábora v Osvětimi. V následujících dvou letech transporty Romů výrazně zmohutněly a zasáhly téměř celou Evropu.  Jen z protektorátu Čech a Moravy bylo vyvezeno 4 870 Romů a Sintů. Na jaře 1943 začaly první masové popravy Romů v osvětimských plynových komorách, které v tomto a následujícím roce vystupňovaly dílo zkázy na nepochopitelnou míru. Během noci z 2. na 3. srpna 1944 bylo hromadně zavražděno téměř 3 000 romských žen, dětí, starců a nemocných, mezi nimiž byl i neznámý počet českých vězňů.  

Po osvobození se vrátilo z koncentračních táborů pouhých 583 bývalých romských vězňů a pronásledování Romů se tak dá srovnat s osudem židovské komunity. Jen na území protektorátu  bylo odhadem 90% z předválečné romské populace nacisty zavražděno. Bohužel s přispěním protektorátních úřadů.

Jakkoli byla protektorátní vláda pod neúnosným tlakem hitlerovského Německa, nemůžeme český podíl na tragickém osudu českých a moravských Romů popřít.

Přitom např. Dánsko, které bylo také pod hitlerovskou nadvládou, našlo sílu odmítnout transporty svých obyvatel do vyhlazovacích táborů. Podobně jako my se Hitlerovi podřizovalo ve všech možných oblastech, ale participovat na vyvražďování vlastních obyvatel kategoricky odmítlo.

Naše tehdejší vláda to nedokázala.

Z toho pro nás vyplývá veliký morální dluh a také závazek udělat vše a ještě více pro přátelské a důstojné soužití s našimi Romy v současných demokratických podmínkách.

Uctít památku zavražděných Romů a Sintů má právo jakýkoli český ale i zahraniční občan či organizace v podstatě kdykoli a bez jakýchkoli podmínek. Takové gesto by mělo být jednoznačně vítáno. Podobně jako např. v Terezíně, či Lidicích probíhá kromě hlavní i několik dalších piet je nedůstojné obdobnému přístupu v Letech u Písku bránit. Samotný památník romského holokaustu patří všem našim občanům a po dohodě s jeho správcem je možno uspořádat pietu v řádném i mimořádném termínu.

Osobně podporuji květnovou pietu v Letech u Písku, kterou organizuje Výboru pro odškodnění romského holocaustu a pro urovnání přetrvávajících sporů kolem data piety   navrhuji, aby Vláda České republiky pravidelně uspořádávala svoji pietní akci vždy 1. srpna. 

Změnou táborů v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu, v tábory cikánské fakticky započal  holokaust Romů a Sintů v Čechách a na Moravě. 2. srpen je pak Památným dnem romského holocaustu, kdy tradičně svět vzdává úctu obětem romského holocaustu v  Osvětimi-Březince.