romea - logo
18. ledna 2019 (pátek)
svátek má Vladislav
Loading
rozšířené vyhledávaní

Michal Komárek: Dienstbier s Šimáčkem se perou. A náckové se smějou.

22.4.2015 10:50
Jiří Dienstbier a Martin Šimáček (Koláž: Romea.cz)
Jiří Dienstbier a Martin Šimáček (Koláž: Romea.cz)

Ministr Jiří Dienstbier odvolal šéfa Agentury pro sociální začleňování Martina Šimáčka a oba muži se pustili do veřejného střetu a vzájemného osočování. Velkou radost z toho mohou mít snad jen „náckové“ a anticiganisti. Jak té na první pohled absurdní situaci rozumět?

Neřízené střely

Když jsem před několika lety jako novinář mluvil s Martinem Šimáčkem poprvé v jeho kanceláři, byl premiérem Petr Nečas a prezidentem Václav Klaus. Šimáček měl v kanceláři pověšené obrazy Václava Havla a Dalajlámy. Někomu to mohlo být sympatické, někomu nikoli, ale málokdo zůstal chladný. Vzkaz byl jasný: Tenhle vládní úředník má zatraceně vysoké sebevědomí a okázale předvádí svoji nezávislost a svododomyslnost.

Příznivci Šimáčka říkají – mít víc takových úředníků, vypadala by státní správa nesrovnatelně lépe. Je to osobnost, jakých je tu málo. A navíc je inteligentní a dobře zná svůj obor. Kritici oponují: Má jen dobré PR a umí to s novináři. K té kritice lze snad dodat jen to, že má opravdu dobré PR a umí to s novináři. Na rozdíl od naprosté většiny tuzemských politiků. Neškodí to a automaticky to nevylučuje, že je i jinak dobrý.

Jiří Dienstbier ovšem do povědomí širší veřejnosti vstoupil podobně: Vedl pražskou kandidátku ČSSD s tím, že do koalice s ODS nepůjde. A nešel. A když šli jeho kolegové, odstoupil. Pak byl sociálně-demokratickým konkurentem Miloše Zemana v prezidentských volbách. A mnohdy se zdálo, že je to spíš nezávislý kandidát, kterého řada sociálních demokratů neuznává, mimo jiné proto, že za svého kandidáta považují Zemana.

O obou mužích se říká, že jsou to „neřízené střely“. Že si jdou za svým, nejsou ochotni se podřizovat kolektivním rozhodnutím, když si o nich myslí, že jsou špatná. Nedají se jen tak zkrotit. A také, že se s nimi někdy obtížně spolupracuje, že nerespektují pravidla, že jsou arogantní... Je zajímavé, že to, co říkal Jiří Dienstbier o Martinu Šimáčkovi na tiskové konferenci, by se mohl doslechnout v téměř stejném znění na půdě ČSSD o sobě. Ostatně to velmi dobře ví. 

První možné vysvětlení střetu mezi Dienstbierem a Šimáčkem tedy vypadá jednoduše: Takové dvě osobnosti mohou na sebe tvrdě narazit. Dělat Šimáčkovi šéfa vyžaduje asi hodně velkou dávku trpělivosti a tolerance. A dají se tyto vlastnosti očekávat od podobně dominantní, kompromisy nemilující a nevyhledávající, „neřízené“ osobnosti?

Chce Dienstbier krotké sekční šéfy?

Jakkoli výše naznačený možný rámec střetu dvou silných osobností může vypadat neutrálně až lichotivě vůči oběma, je chyba na straně ministra. (Zatím odmýšlíme od ostatních možných příčin odvolání a sporu). Dienstbier je šéf. Šimáček ho ani neohrožoval, ani neodvolával.

Jiří Dientsbier mi říkal cosi v tomto duchu, necituji, parafrázuji: Nechci nikoho krotit byrokratickými pravidly. Chci ale někoho, kdo by normálně komunikoval. Podle něj si prostě Šimáček dělá, co chce a kašle na běžné postupy úřadu, a to i na ty, které mají logiku. Ano, dovedu si to představit.

Jenže Šimáček říká, že s ním ministr skoro nemluvil. Že se k němu skoro nedostal. Že vůbec neměli čas podstatná témata pořádně probrat. Že komunikoval hlavně pouze s ministrovými náměstkyněmi. Jistě – Dienstbier ani zdaleka nemá na starosti jen Agenturu nebo Strategii romské integrace. Pohlcovaly a pohlcují ho jiné věci – služební zákon, zákon o sociálním bydlení, novela školského zákona, novela o pravomocích ombudsmana, vnitrostranické spory... Je to ale důvod, aby se zbavil mimořádného úředníka?

Pochopitelně, že není a pokud spolu pánové málo mluvili a ministr do tématu nepronikl dostatečně, je to jeho chyba, ať už je vytížený jakkoli. Chce snad svoje vytížení řešit tím, že nechá do podřízených pozic dosadit nevýrazné poslušné „podržtašky“, kteří ho nebudou vyrušovat? Jsem si jistý, že nechce.

Nejsem si už tolik jistý tím, že k tomu momentálně nenakročil.

Management „neřízených střel“

Na manažerských teoriích, které mi jinak většinou připadají dost komické, mě v posledních letech zaujala představa, že „neřízené střely“ jsou největším bohatstvím firem a institucí. Kreativní, inteligentní, ale často třeba také zcela nekomunikativní, nerespektující pravidla, zvysoka kašlající na „firemní kulturu“, někdy „sociální idioti“..., takoví lidé často stojí za tím, oč firmy usilují – za inovacemi, převratnými nápady, prostě novinkami... Řídit je, je obtížné, až nemožné. Je jim třeba poskytnout prostor. Základní úkol tedy spočívá v tom, je najít, rozpoznat je.

Netvrdím, že Martin Šimáček je génius typu Steva Jobse ani, že je "sociální idiot", uvažuju jen o tom, že není žádný jasný důvod, proč by se tato „firemní kultura“ nemohla a neměla přenést i na úřady. Je ten úředník dobrý, inteligentní, zvládá svoje téma, přináší nové věci...? Tak nejlepší způsob, jak ho řídit, je nechat ho být. Jiří Dienstbier by to měl vědět. Chce mnohdy totéž po svých stranických a politických kolezích.

Zní mi logicky, když Šimáček říká, že si stojí za svými kroky včetně lobbování na půdě parlamentu, klidně i proti vládním návrhům. Že dobrý úředník má povinnost přinášet veřejnosti zpětnou vazbu. Zní mi to logičtěji, než Dienstbierova slova o tom, že Šimáček porušuje pravidla logické komunikace.

O jakou logiku tu jde? O tu vhodnou pro politiky a „firmení kulturu“ úředníků? Nebo o tu, která je užitečná pro veřejnost?

Jsou lepší úředníci neviditelní „podržtaškové“ nebo „neřízené střely“? Není na to jednoduchá odpověď: Oba ty typy úředníků jsou důležité a potřebné.

S nácky nemluvíme. Nebo ano?

Konkrétní příklad toho, o čem tu píšu. Jedním ze spoludůvodů sporu mezi Dienstbierem a Šimáčkem je vztah k radnímu Ústeckého kraje Martinu Klikovi. Je to člověk, který držel palce „náckovi“ ze strany DSSS v loňských komunálních volbách. Nyní je členem řídícího výboru kampaně proti násilí z nenávisti, kterou vede Agentura. Je tam nominován Ústeckým krajem.

Šimáček veřejně říká, že s „nácky“ se nebaví a nespolupracuje a snažil se Kliku přesvědčit, aby se funkce vzdal. S Dienstbierem se nyní přou o to, zda Klika souhlasil, či nikoli. Ale to není to nejpodstatnější.

Ptal jsem se Jiřího Dienstbiera, zda považuje Kliku za vhodného partnera pro tuto kampaň, a zda Šimáčkovy výroky o „náckách“ nemohou hrát svoji roli v tlacích proti jeho osobě. Odpověděl, že na „nácky“ má stejný názor jako Šimáček a že veřejně nesouhlasil například s koalicí ČSSD a DSSS v Duchcově. Ale, že na jeho osobním názoru a osobním názoru Martina Šimáčka nezáleží, protože Ústecký kraj má prostě právo nominovat svého kandidáta.

Takže členem řídícího výboru kampaně proti násilí z nenávisti je člověk podporující „nácky“. A ministr vyčítá Šimáčkovi, že to neskousnul, že není dobrý úředník, nectí úřední pravidla. Vyplývá z toho, že v tomto případě je Dienstbier dobrý úředník.

Ale špatný politik. Protože politik důsledný, politik s vizí by nemohl připustit a snést, aby se radní Klika do té kampaně pletl.

A co na to Romové?

Ministr Dienstbier ovšem uvádí některá konkerétní Šimáčkova pochybení a Šimáček chyby uznává. Je otázkou, zda jsou to dostatečné a především skutečné důvody pro odvolání šéfa Agentury. Dienstbier říká, že stačí každý jeden z nich. Šimáček tvrdí, že je to zástupná konstrukce.

A základní otázkou samozřejmě zůstává, zda Agentura pracuje dobře. Hodně kritiky se na ni totiž snáší dlouhodobě, a to také od těch, kterým má především pomáhat. Její kritici říkají, že je to projekt Člověka v tísni, pevně semknutá jednotka s jasným názorem na „sociální práci“, která nerespektuje alternativní názory a postoje. Že je to Šimáčkův osobní projekt. Že Agentura nezaměstnává téměř žádné Romy a neumí je v terénu také zaangažovat. Že nemá jejich důvěru. Že jí protékají těžké miliony, ale většina projektů nepřináší žádný jasný efekt. Že Agentura uvnitř sice možná funguje skvěle, ale ghett a chudých lidí – hlavně Romů – stále přibývá...

Necítím se kompetentní k tomu, abych práci Agentury komplexně zhodnotil. Ta kritika je ale v něčem bezpochyby vážná a nemá smysl ji odbýt jako účelovou nebo vymyšlenou. Neznamená to ale automaticky, že by Agentura pracovala špatně. Je to instituce, která je tu pár let a kterou Martin Šimáček postavil v podstatě z ničeho. Nemá moc, kterou by mohla rychle a zásadně zmenit poměry v této zemi. Nelze ji přičítat selhávání politiků a celkový stav společnosti.

A hlavně – téma té kritiky je to, o čem bychom měli diskutovat. Ne o „krocení úředníků“, kteří nerespektují pravidla. Ne o rozdělování úřadu podle litery zákona o státní službě, podle níž se má nyní Agentura mimo jiné reorganizovat.

Je tahle společnost, jsou tito politici a tyto státní úřady a instituce schopnni dělat něco užitečného a účinného pro chudé a diskriminované lidi? Proč to jde tak pomalu a snad skoro vůbec ne? Jak to změnit? A jak do hry v mnohem větší míře než dosud dostat i ty, kterých se ta pomoc bezprostředně týká? Jak překonat nedůvěru? Jak účinněji využít miliardy, které protékají státní správou, obcemi i neziskovkami?

Mám nadále pocit, že zbavit se Martina Šimáčka jako důležitého člověka v té dúležité diskusi je velká chyba. A že ministr Jiří Dienstbier s ním prostě málo mluvil. Kritiku Dienstbiera kvůli odvolání Šimáčka mohou navíc využít i ti, kteří se chtějí prostě zbavit Jiřího Dienstbiera.

Ať už si za to v té či oné míře mohou pánové sami či nikoli, můžeme prostě zakrátko v politice či státní správě přijít o obě ty „neřízené střely“.

A náckové se budou smát.

Přečteno: 2223x

 

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

Jiří Dienstbier, Agentura pro sociální začleňování, Martin Šimáček, Strategie romské integrace do roku 2020, Odvolání Martina Šimáčka



HLAVNÍ ZPRÁVY

Jaromír Balda, obžalovaný ze dvou teroristických útoků na vlaky, 7. 1. 2019 (FOTO: repro Česká televize)

videoTerorista obdivující Okamurovu SPD dostal 4 roky vězení. Podle soudce byl ovlivněn lidmi, kteří veřejně šíří extremismus

(AKTUALIZOVÁNO), 14.1.2019 13:00, (AKTUALIZOVÁNO 20:15)
Za způsobení nehod dvou osobních vlaků na Mladoboleslavsku dnes poslal soud seniora Jaromíra Baldu na čtyři roky do vězení a nařídil mu ambulantní psychiatrické léčení.




 celý článek

Obvodní soud pro Prahu 10 začal 6. 9. 2018 projednávat případ trojice fotbalových fanoušků, kteří podle obžaloby napadli v tramvaji muže tmavé pleti. Za ublížení na zdraví a další trestné činy hrozí mladíkům až osmileté vězení. Na snímku obžalovaní Štěpán Černín (vlevo) a Tomáš Satora přicházejí k soudu. (FOTO: ČTK)

V kauze napadeného Afričana v tramvaji nechtějí svědci vypovídat. Bojí se o život.

11.1.2019 10:21
Obvodní soud pro Prahu 10, pokračuje v řešení rasistického zločinu, který se stal předloni na podzim. Svědci nechtějí vypovídat na soudu, mají strach o vlastní život. Informoval o tom zpravodajský server Seznam.cz
 celý článek

Ilustrační foto (FOTO: pixabay.com)

Dva lidé byli odsouzeni za nenávistné výroky vůči novorozenci. Další tři jsou stále ve vyšetřování

10.1.2019 11:55
Soudy loni v listopadu potrestaly dva z pěti vyšetřovaných v kauze nenávistných komentářů vyřčených na adresu novorozeného chlapce, který se narodil v roce 2017 v Třinci české matce a kurdskému otci. Další podezřelí jsou stále v šetření. Informoval o tom týdeník Respekt.
 celý článek

Další články z rubriky







..
romea - logo