romea - logo
20. listopadu 2019 (středa)
svátek má Nikola
Loading
rozšířené vyhledávaní

Ondřej Klípa: Jak určit zástupce Romů?

Praha, 28.10.2012 8:00, (ROMEA/RH)
Ondřej Klípa
Ondřej Klípa

V diskuzích na stránkách zpravodajského serveru Romea (www.romea.cz) se při různých příležitostech debaty mezi romskými a proromskými aktivisty často vrací k tématu legitimity – kdo vlastně může a má „vystupovat za Romy“ nebo „reprezentovat Romy“? Šéfredaktor Romano hangos Pavel Pečínka proto oslovilo okruh svých přispěvatelů s otázkami, které můžeme shrnout do jedné základní Kdo může vystupovat „za Romy?“ Server Romea.cz postupně přinese odpovědi vybraných autorů. Na otázku Jak určit skutečné zástupce Romů? odpověděl Ondřej Klípa, který je pověřený zastupováním vedoucího kanceláře Rady vlády ČR pro záležitosti romské menšiny.

Reprezentantem romského národa či romské národnostní menšiny na našem území může být teoreticky kdokoliv, kdo se za něj prohlásí. Neexistuje žádná spolehlivá metoda, jak mu takové přesvědčení vyvrátit. Přihlášení se k určité etnické identitě totiž není srovnatelné se členstvím v organizaci, kterou tvoří zřetelně ohraničená skupina osob. Zatímco v občanském sdružení - či ve státě, kde je členskou legitimací de facto občanský průkaz - lze běžnými demokratickými mechanismy zvolit reprezentaci, v případě národnostních menšin tomu tak není.

Etnickou identitu jako sociální konstrukci reality, tedy nikoliv jako biologicky vrozenou danost, lze pociťovat, či naopak nepociťovat nebo v průběhu života měnit bez ohledu na názor okolí. Je zcela subjektivní. Díky tomu nikdy nebude panovat všeobecná shoda na tom, kdo členem menšiny je (přestože se k ní třeba nehlásí) a kdo už nikoliv (přestože se k ní třeba naopak aktivně hlásí). Proto ani není jasné, kdo by měl případného zástupce menšiny vybírat. Do některých maďarských menšinových samospráv při obcích tak kandidovali deklaratorně jako členové romské menšiny „bílí“ neonacisté, kteří ji pak zevnitř zcela rozvrátili. Podobně i z České republiky známe příklad výboru pro národnostní menšiny při obci na Těšínském Slezsku, do kterého byla vedením obce jmenována osoba, jež deklarovala polskou národnost, ale přitom aktivně vystupovala proti zájmům místní polské menšiny.

Navíc je etnická identita, čili národnost, dle (nejen) českých zákonů citlivý údaj, který se nesmí zaznamenávat a zveřejňovat jinak, než v anonymizovaných statistických údajích. Nikdo se tedy nemá možnost dovědět, zda je konkrétní osoba členem menšiny či nikoliv, pokud to sama nezveřejní, což dále znemožňuje vymezit skupinu „voličů“ menšinové reprezentace.

Zpochybněním demokratického mandátu „zástupců“ národnostních menšin obecně však nechci paušálně zpochybňovat potřebu s nějakými představiteli Romů komunikovat, zejména ze strany institucí veřejné správy. Problém však je, že si stávající modely komunikace s Romy na úrovni státní správy a samospráv pro tento účel vytvářejí vlastní romskou reprezentaci, která původní potřebu nemusí nenaplňovat. Těmito modely myslím výbory pro národnostní menšiny při obcích a krajích, různé komise a ad-hoc pracovní skupiny, až po Radu vlády pro záležitosti romské menšiny a Radu vlády pro národnostní menšiny.

Připusťme totiž, že i přes absenci formální autority se někteří romští předáci těší poměrně slibné autoritě neformální. Při vědomí systému loajalit většiny Romů na základě velkorodin a podskupin lišících se regionem původu, dialektem apod. by zřejmě největší množství příznivců napočítali olašští „králové“. Nevím ale o tom, že by brněnský nebo ostravský král byl někdy zapojen do konzultačních mechanismů veřejné správy.

Nezastupitelný přínos romských zástupců při řešení různých problémů by mohl vyvěrat také z jejich zkušenosti „býti Romem v České republice“, tj. být zhusta obětí rasové diskriminace či aspoň předsudků. Zde by byla ovšem nejcennější zkušenost člověka žijícího v plném sociálním vyloučení a tedy zažívajícího ony problémy na vlastní kůži dnes a denně. Ani tito se však nestávají „vhodnými“ zástupci Romů.

Instituce veřejné správy jsou totiž v celku logicky tlačeny k výběru romských reprezentantů na základě odbornosti. A není divu. Zodpovědní správci věcí veřejných chtějí slyšet v rámci jakékoliv konzultace pokud možno rychlé a bystré řešení konkrétních, v našem kontextu socio-ekonomických problémů, které často vyžadují odbornou erudici. Obvykle se nikdo neptá, čím si prošel romský zástupce jako romský školák, nebo kolik Romů stojí za jeho názorem, ale spíš se čeká expertní pomoc v bytové nebo zaměstnanostní problematice. Kritérium profesionality a odborných zkušeností však ve „vytváření“ romských zástupců nezaznívá, případně je různě kamuflováno, jelikož by tím byl potlačen původní záměr, že má jít primárně o zástupce národnostní menšiny. V opačném případě by se totiž stačilo obrátit na univerzity nebo výzkumná pracoviště a odborný tým poradců by byl hotov (jistě ne zadarmo).

 

Do zorného pole orgánů veřejné správy se tak dostávají především Romové s dostatečným sociálním kapitálem většinové společnosti. Jinými slovy ti, kterým daný úředník či politik „rozumí“. Ti, kdo mluví obrazně (i doslova) řečeno „stejným jazykem“. Řekl bych, že výše popsanou cestou byla zformována nepřehlédnutelná část současné romské reprezentace, byť hodnotné odborné znalosti stejně jako určitou neformální autoritu mezi ostatními Romy samozřejmě mohla mít, případně ji postupně získala. Přinejmenším do té míry, do jaké ji představitelé veřejné správy jako „skutečnou“ vnímají, do takové míry skutečná je. Řadí se tak vedle těch romských lídrů, kteří se opírají jen o svou tradiční neformální autoritu, a těch, jejichž autoritu upevňují modernější způsoby (média, popkultura atd.). Žádnou standardní reprezentaci v kontextu skupiny hlásící se ke společné etnické identitě ale generovat nelze.

Vyšlo v Romano hangos číslo 17/2012.

Ondřej Klípa, pověřen zastupováním vedoucího kanceláře Rady vlády ČR pro záležitosti romské menšiny
Přečteno: 1423x
 

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

Romská reprezentace, Romano hangos



HLAVNÍ ZPRÁVY

Listopad 1989

Monika Duždová: Neuměla bych už žít v nesvobodě a na vše jen kývat hlavou

15.11.2019 20:52
Měla jsem jednadvacet let, tři malé děti a byla jsem už vdaná, když se v listopadu osmdesátém devátém začaly dít věci, kterým jsem v prvních chvílích nerozuměla. Ale podporovala jsem studenty v tom, že chtějí školy pro všechny a domáhají se svých práv a snad jsem v těch chvílích chtěla být s nimi na náměstích. Zvlášť, když televize odvysílala první sestřih událostí ze 16. listopadu, kdy studenti bratislavských vysokých škol k výročí studentstva pochodovali ulicemi Bratislavy až po tehdejší ministerstvo školství, kde před televizními kamerami přednesli své oprávněné požadavky a volali po dialogu, po svobodě, po školství pro všechny a prohlašovali, že nechtějí „reaktory“. O pár dní později už jsme mohli vidět v televizi i živé vstupy a mimořádná vysílání z demonstrací v Praze i ve velkých městech.
 celý článek

Plakát Kotlebových fašistů. Zdroj: Facebook

Dva Kotlebovci vyvěsili plakát s nápisem: „Zatočíme s asociály a politickými zloději: Pošleme je do pracovních táborů!“

14.11.2019 15:02
Slovenskou Lidovou stranu Naše Slovensko (ĽSNS) fašisty Mariana Kotleby opět prošetřuje policie. Dva extremisté z této strany zveřejnili na sociální síti plakát připomínající koncentrační tábor, podpořený nenávistným heslem.
 celý článek

Další články z rubriky







..
romea - logo