romea - logo
26. června 2022 (neděle)
svátek má Adriana

 

VYHLEDÁVÁNÍ
 

Karel Holomek: Památku obětí války si nelze přivlastňovat

Lety u Pisku, Lidice, 21.5.2012 10:44, (ROMEA)
ilustrační foto

V neděli 13.května proběhl u jednoho ze dvou romských táborů, z nichž byli Romové deportováni během války do koncentračních táborů, pietní akt. Bylo to v Letech u Písku. Ze zpráv věnovaných této pietě soudím, že tu panují značná nedorozumění, a mně proto nezbývá než se o nich zmínit. To nedorozumění panuje, bohužel, na obou stranách: na té romské i té české.

Jsem totiž přesvědčen, že všechny oběti druhé světové války si zaslouží stejné a nedělitelné úcty všech národů i pospolitostí, za něž položily své životy. Oběti židovské, romské, bojovníků za svobodu i těch, kteří byly jen oběťmi vzájemné revanše dvou válečných stran, tak jako občané Lidic. A ovšem i oběti německé, zavražděné „českými hrdiny“ po skončení války. Všechny tyto oběti se staly mementem událostí, které by se už nikdy neměly opakovat. Proto mi vadí, když se Lety u Písku, případně Hodonín u Kunštátu, vnímají jako záležitost týkající se pouze Romů. Není chybou, jak se někteří novináři domnívají, když do Let jezdí více Češi než Romové. Zdá se, že přece jen část české populace i tyto romské památníky vnímá citlivěji než většina ostatních.

Stejně tak mi vadí, když určitá skupina Romů si památník v Letech přisvojuje jako výsostně svůj a jde to tak daleko, že se pietní akty konají dvakrát, protože společně to nejde, byla by to urážka. Mám na mysli skutečnost, že organizace Výboru pro odškodnění romského holocaustu, reprezentovaná Čeňkem Růžičkou, jemuž zemřeli v Letech jeho blízcí příbuzní, nemůže přijmout lidi reprezentované Památníkem Lidice, protože právě jim dala vláda přednost při kultivaci celého prostoru kolem již stojícího památníku. Právem, jak se ukázalo z výsledků realizace tohoto prostoru.

Nevím, kolik příznivců Lidic se účastnilo tohoto aktu, ale soudím, že nemnoho, neboť nechtěli zbytečně provokovat. Přesto však před tímto aktem učinili mnoho přípravných prací, na kterých Výbor pro odškodnění holocaustu podíl neměl. Směšné a malicherné, chtělo by se říci, kdyby to neukázalo
lidskou malost a nepochopení podstaty věci. Není pochyb o tom, že příští pietní akt, plánovaný Památníkem Lidice na jiný termín, nenavštíví lidé z Výboru pro odškodnění romského holocaustu.

A pak také ta prasečí farma. Historicky vzato byla postavena za komunistické vlády, dnešní vlády ji nepostavily. To taky ukazuje, jak byl vnímám holokaust Romů, a do roku l989 to nikomu nevadilo. Přece jen pokrok proti minulosti - dnes můžeme o dehonestaci památníku hovořit a nikdo není postihován.

Patřím-li na spoustu květin ze všech stran obklopujících památník, kladených nejrůznějšími institucemi, vládními a parlamentními činiteli, mám smíšené
pocity. Zase to známé: Není piety bez reflexe! Mohu pochopit, že existují nějaké důvody, proč se vláda neodhodlala prasečák odstranit. Ale za solidní přístup bych považoval, kdyby třeba při této příležitosti bylo někým odpovědným řečeno: „Vážení a milí občané, pamětníci, momentálně se nedaří vytvořit podmínky pro odstranění blízké prasečí farmy. Ale vláda tento úkol bere za svůj a naplní ho v nějakém časovém horizontu. To slibujeme a podmínky pro to postupně vytvoříme.“

To bych považoval za dostačují projev reflexe, pokud by byl učiněn již dříve. Takto: jen falešné pokrytectví a obecně chápané popírání romského holokaustu.

Znovu a jasně prohlašuji: odstranění prasečáku není záležitostí peněz. Připouštím, je to složitější otázka překonání společenských a politických zábran, připusťme, nehodných humánní demokratické společnosti. Avšak jasná známka toho, že obecné a nepřijatelné mínění o romském holokaustu, přenesené i do současného vnímání problematiky soužití, se stalo obecně přijatelným také pro politickou
reprezentaci této země.

Jaký div, že lidem v Lidicích vadí upřímně míněný příspěvek sudetoněmecké kanceláře v Praze k projektu Rozeznění organizace Sonosféra. To mají opravdu jen Lidičtí právo vzpomínat na své mrtvé, ale již nikdo další?

Takto chápaná pieta je úzkoprsá a brání v podstatě realizaci náročnějších programů.


Autor je předseda Společenství Romů na Moravě,  jeho rodina byla holocaustem výrazně poznamenána.
Komentář vyšel v Lidových novinách, uveřejňujeme jej s jeho laskavým svolením. 

Karel Holomek, předseda Společenství Romů na Moravě
Přečteno: 1038x
 

Kam dál:

Štítky:  

Lety u Písku, Holocaust



HLAVNÍ ZPRÁVY

 

Další články z rubriky







..
romea - logo