Patrik Banga: Jak kanál v Přednádraží ovlivní romské rodiny?

Asi 180 lidí se odmítá odstěhovat z ghetta Přednádraží v Ostravě-Přívoze. Místo odchodu se pustili do drobných oprav domů. Majitel je za dva roky neopravil kvůli nefunkční kanalizaci. Od té doby se řeší, komu vlastně kanalizace patří.

Situace v ostravské lokalitě Přednádraží zažívá informační boom. Situace se zdá být jasná, Romové neplatili, proto přišli o vodu. Protože si navíc rozbili kanalizaci, která zřejmě nikomu nepatří, a mají dům podemletý splašky, musí se vystěhovat. Romští aktivisté a zmocněnkyně Monika Šimůnková zuří, město Ostrava trvá na svém.

Co je ale psáno, není v tomto případě tak úplně dáno. Problém totiž není jen s placením nájmu a nefunkční kanalizací, ale také s tanečky okolo vlastnictví samotné kanalizace, přípojek a zapsáním nemovitostí v katastru jako „jiných nemovitostí“. Nemluvě o technickém stavu domů, které podle dokumentů nařizujících vyklizení, stojí jen silou vůle.

Argument v podobě žloutenky

Současný majitel domů to chtěl změnit a domy opravit. Dům potřebuje nové stoupačky a hlavně funkční systém, který odvede odpadní vodu tak, aby nestála v prostorech sklepů. Epidemie žloutenky z roku 2011 by měla být pádným důvodem, proč situaci řešit. Domy však bez kanalizace opravit nelze a kanalizaci nevlastní vodárny, které si celá léta účtovaly stočné. Kanalizaci nevlastní ani majitel domu, a dokonce i město Ostrava hází odpovědnost na obvod, pod který lokalita spadá. To se však neshoduje s vyjádřením Ing. Josefa Kavala, vedoucího majetkového odboru města, který již v březnu tohoto roku zcela potvrdil, že majitelem kanalizace je město Ostrava. To však vlastnictví popírá.

Spor se protahuje a domy chátrají, výsledkem je současný stav. Ostrava se však akčně pokouší situaci řešit, nabízí předražené ubytovny a vyhrožuje odebráním dětí z rodin.

Nedělám si iluzi, že v domech bydleli všichni legálně a že z domu čas od času něco nezmizelo, stejně tak si nemyslím, že v domě byl všude pořádek, ačkoliv podle kolegyně, která pracuje na místě, se v bytech dá jíst z podlahy. „Šlechetná“ nabídka sociálního odboru města však ukazuje, jak špatně máme nastavený sociální systém, který neumí rozdělit problémové a neproblémové občany.

Systém totiž svádí všechny občany dohromady. Nepozná, že 40 procent nájemníků nemělo v bytech dluhy, a nespadají tedy do kategorie „nepřizpůsobivých“. Mnohdy jde o starousedlíky, kteří v lokalitě žijí desítky let. Systém také neumí rozeznat, že část z neplatičů neměla na placení nájmů hlavně proto, že nemovitost byla na katastru zapsána jako „jiná nemovitost“, a proto nespadala do kategorie, ve které na nájemné přispívá právě sociální systém.

Nemá smysl se zabývat jasným faktem, že kombinace romského původu a lokality míchá téměř „smrtící koktejl“. Na 19 409 uchazečů o zaměstnání připadá jen 1 715 volných pracovních míst. Pro starší padesáti let je mizivá naděje, že se změní situace a nebudou závislí na sociálním systému. Na tom tak nyní začnou vydělávat jiní lidé s notnou podporou města.

Dvacet tisíc za rodinu

Sociální odbor totiž vystěhované romské rodiny přesvědčuje k nastěhování do ubytoven. Do prostorů tři krát pět metrů s platbou kolem 2 500 korun na osobu. V případě rodiny, kde je osm osob (u romské rodiny poměrně běžná věc), přistane na účtu majitele podobné ubytovny zcela neuvěřitelných 20 tisíc korun.

Podobných ubytoven jsou po republice desítky, některé dokonce v majetku města, které tak vlastně vyplácí předražené nájmy samo sobě. Několik podnikatelů si tedy přijde na poměrně slušné peníze ze státního rozpočtu, aniž by jim v tom mohl kdokoliv bránit.

Jak dlouho ještě bude stát tolerovat tento superbyznys, který stojí a padá na tom, že lidé se ocitnou na nejhlubším dně a skutečně nemají kam jít? Byznys, který je novodobou, státem tolerovanou a v případě Ostravy bohužel sociálním odborem přímo doporučovanou lichvou.

V případě chronických neplatičů je jasné, že se s nimi město nepáře, zvláště, když žijí v domech se soukromým majitelem a nemají vůči nim téměř žádnou povinnost. Pokud jejich potíže město nezavinilo, ať se o ně nestará. V případě ostatních (platících) rodin je však jasné, že se jim z domů do předražených ubytoven nechce. Stačí totiž ještě jedna chyba ve vyplácení dávek a z normálních občanů se rázem stanou „nepřizpůsobiví“. Majitelé ubytoven na nájmy čekat nebudou.

Řešení se nabízí. Majitel domu, neziskové organizace i úřad ombudsmana se shodují na tom, že čtyři z domů jsou obyvatelné. Majitel domů je ochoten je opravit, Romové v nich chtějí bydlet.

Míč je na straně města, které podle vlastního rozhodnutí vlastní kanalizaci. Pokud ji opraví, věc se vyřeší. Bude-li město trvat na svém, nastanou pro místní skutečně krušné časy.

Poslední hodiny povoleného pobytu Romové strávili při happeningu u ohně. Po půlnoci majitel domů splnil povinnost a vyzval rodiny, aby lokalitu opustily. Všichni ale vědí, že jde jen o formalitu. Místní neodejdou.

Už dnes však přijdou do Přednádraží úředníci, aby zkontrolovali, zda se lidé vystěhovali. Pak bude zřejmě následovat žádost o soudní rozhodnutí exekučního vystěhování. Co bude dál? Vyrobíme si další „nepřizpůsobivé“?

Vyšlo v MfDnes, publikováno se souhlasem autora