Patrik Banga k volbám: Kde jsou romští kandidáti v Romy obydlených lokalitách? Je jich méně než jedno procento ze všech

Ani nevím, kolikrát už jsem podobný komentář psal, ale vždy jsem začínal stejně. Větou o tom, že pokud nepůjdu volit, nemůžu si stěžovat. Pokud ale nemám kandidáta, se kterým se ztotožňuji, nemám vlastně koho volit.  A platí to pořád. Jen dorůstají další a další (potencionální) voliči, kteří mají moc ovlivnit i to, jak se my Romové budeme moci podílet na veřejném životě v Česku. Zejména tehdy, pokud budeme stavět vlastní kandidáty.  

Aktuálně nás čekají senátní a hlavně komunální volby. Ideální příležitost jak ovlivnit to nejbližší a pro nás velmi důležité dění v místech, kde žijeme. Ale jak je v posledních letech zvykem, minimálně využitá. K pláči. Ani další volby nebudeme moci ovlivnit například nesmyslné městské vyhlášky. Natož něco důležitějšího.

Třeba taková vyhláška o zákazu sezení na veřejných prostranstvích mimo lavičky, kterou si odhlasovali (a potom zrušil Ústavní soud) v Litvínově. Kdo Litvínov zná, tak dobře ví, že vyhláška byla namířená proti Romům. Na sídlištích totiž prý vadilo, že místní mládež sedí i na schodech. Ve skutečnosti šlo o totalitní metodu, jak tamním Romům znepříjemnit život. Ale abych neukazoval jen na litvínovské, podobnou vyhlášku měli i například v Duchcově, Krupce, Bílině či Rotavě. Zvláštní, všude tam je početná romská komunita.  Prošla by taková vyhláška, kdyby měli Romové v Litvínově silné zastoupení na radnici? Možná ano, ale rozhodně ne tak snadno.

V Duchcově došli ještě dál. Místní radnici totiž posledně obsadila Dělnická strana (DSSS). A aby toho nebylo málo, šli extrémisté do koalice s ČSSD a komunisty. Z určitého hlediska velmi kvalitně využili konflikt, který v Duchcově vzbudil velké vášně a který paradoxně umožnil DSSS cestu na radnici. Chce se mi ironicky říct, že Duchcov je jediné místo v ČR v její novodobé historii, kde vyhráli Romové volby. Pro Dělnickou stranu.

My jsme to (například) v Chomutově neuměli. Ano, přišli jsme demonstrovat. Ano, sešlo se nás poměrně dost. Ale ne, neuměli jsme postavit funkční politický subjekt a kandidátku. Chceme něco ovlivnit ve městě? Smůla. Čtyři kandidáti na celé město, nejlépe postavená je Renata Adamová na devátém místě kandidátky ANO. Zbytek více méně do počtu (24., 30. a 35. místo).

Projížděl jsem kandidátky v lokalitách, o kterých vím, že je obývají i Romové a co do počtu obyvatelstva tam mají volitelný poměr. Třeba na severu Čech Most, Louny, Chomutov, Kadaň… a marně hledal romské (funkční) politické uskupení.

Pravda, třeba v Kadani kandidují Romové na kandidátkách jiných stran (tady konkrétně je navrhovala místní buňka KDU-ČSL, kterou navíc tamní Romové založili) a Rom je v tamní buňce dokonce kandidátem číslo jedna! Ale nějaká ryze romská a volitelná politická strana nebo výrazní, mediálně známější kandidáti na skutečně volitelných místech s nadějí, že zasednou na radnicích a budou skutečně moci spolurozhodovat? Nemáme. Přijďte zase. Výjimkou potvrzující pravidlo budiž Pavel Červenický coby jednička ČSSD a současný starosta obce Milhostov.

Chápu, že je složité zakládat politickou stranu. Co už nechápu, je absolutní nevyužití volebního potenciálu romské komunity ve velkých městech.  Má snad někdo pocit, že Romové nejsou voliči? V roce 2018 a ve chvíli, kdy i Romové mají vzdělání, zkrátka neumíme postavit silné kandidáty na vlastní, ale ani na cizí kandidátce. Tím spíš nechápu, že potenciál romského voliče většinou nevidí ani tradiční politické strany, které by mohly taktéž romského kandidáta postavit. Otázka je, jestli by vůbec byl zájem z obou stran.

Že neuspějeme ve velké politice, jsme si vyzkoušeli v posledních volbách do parlamentu.  Nikdo ze šestice kandidátů se tam nedostal. Nevykroužkovali jsme je. Dobře nám tak. Pořád tedy platí, že posledním politikem na úrovni poslance byla Monika Horáková (Mihaličková) a Ladislav Body.

Je jisté, že musíme začít odspodu. V komunální politice máme daleko víc možností. Jen musí existovat chuť se zapojit do dění kolem nás. A tu jsme myslím nenašli. Aktuální počet skutečně volitelných kandidátů se dá spočítat na prstech dvou rukou. A je to jeden z důvodů, proč je kolem nás tolik rasismu a diskriminace. Kdybychom uspěli ve volbách, museli by nás zastupitelé brát vážně. Takhle se znovu rozhoduje bez nás a často i o nás.

I my jsme občani ČR a i my máme mít chuť rozhodovat o tom, co se bude dít v našem městě. Právo totiž máme. Jen nevyužíváme. Místo toho kandiduje Rom na kandidátce v SPD v Karviné, takže až příště Tomio Okamura bude popírat existenci romského holokaustu a někdo ho obviní z rasismu, použije toho „našeho“ kandidáta jako štít. A to jsme asi nechtěli, že? Otázka je, co vlastně chceme.