Patrik Banga k výrokům Stanislava Křečka: Jsem alergický na populistické řeči. Romové na vznik ghett upozorňovali už před dvaceti lety, nikdo nás neposlouchal!

Tak aby bylo jasno. Žijeme v roce 2022. Už dávno neplatí, že Rom = zvláštní škola. Už dávno neplatí, že Rom = dávky. Já snad neznám kolem sebe žádného člověka, který by na dávkách byl závislý. A pokud se dobře pamatuji, tak jsme to my, kdo dvacet let v médiích vypráví, že pokud máme jako menšina fungovat stejně jako ostatní, musíme mít také stejné podmínky.

A to je právě to, nač se Jarmila opakovaně snažila upozorňovat. Až tu někdo vymyslí, jakým mechanismem napravit naprostý vzdělávací zločin, který tu na celé generaci romských dětí způsobil vzdělávací systém, který romské děti naprosto automaticky posílal do zvláštních a speciálních škol, potom se můžeme bavit o čemkoliv. A znova opakuji, jako už několikrát: Ze zvláštních škol právníci prostě nelezou.

A potom se někdo podivuje, že děti ze základním vzděláním dělají nekvalifikované práce. Někdo se podivuje nad tím, že v dospělosti jsou raději na dávkách, protože dostávají (a to už dneska navíc taky neplatí) víc. A někdo se podivuje nad tím, že nemají co předat svým dětem, které už naštěstí do zvláštních škol pravidelně nechodí.

No s tátou ze zvláštní školy se těžko budete bavit o logaritmech, že ano.

A místo toho, abychom řešili tu podstatnou věc, jako je vzdělání další generace dětí - nápravu vzdělávacího zločinu, tak tu už třicet let čteme/posloucháme/vidíme, jak někdo vypráví o zdemolovaných bytech. Jako ok, byty jsou důležité. Ale ona ta ghetta nevznikla tak nějak sama od sebe, že ano.

My jsme přeci už před dvaceti lety říkali, že pokud nebudeme chyby napravovat hned, tak ghetta vzniknou. Ale nikdo nás neposlouchal!

A jsem alergický na ty populistické řeči pořád dokola.

Moje maminka neměla vzdělání. Celý život dřela rukama, protože na nic jiného neměla kvalifikaci. A pokud bychom se (s notnou pomocí lidí) nevzepřeli debilnímu systému, který nás posílal do zvláštních nebo segregovaných škol, tak jsme na tom úplně stejně jako ti, o kterých tu mluvíme. Jenže my jsme do škol chodili. A potom přirozeně do práce. A světe div se, naše standardy se posunuly. Naše děti mají vzdělání a kupodivu chodí také do práce.

A jak je to možné? Násilím jsme si museli vytvořit podmínky, jako měli ostatní. Ale to prostě fakt nezvládne každý. Jako každý zkrátka nemůže podnikat. Nebo se každý nesebere a nejede do zahraničí dělat kariéru.

Místo řečí o bytech hledejme podporu proto, abychom děti z těch nejchudších rodin vedli k dobrému vzdělání. To je ta NEJLEPŠÍ investice. A ono to stačí. Pro jejich děti totiž bude vzdělání a práce naprostým standardem. A za tři generace bude po problému. A když k tomu naučíme zaměstnavatele nekoukat na Romy s předsudky, nebudeme se muset už nikdy bavit ani s Křečkem, ani s Okamurou. Akorát tedy nevím, koho si najdou, až jednou nebude možné kritizovat Romy.

PS: Jen tak mezi řečí... už dvacet let jsme tu neměli romského poslance. Máme se od Slováků co učit.