Renata Berkyová: Romská žena jako lehká kořist bílého muže

Když jsem před pár dny přišla s tím, že napíšu článek ke kampani #metoo, nesetkala jsem se s nadšením. Prý se to všechno stejně už přehání. Velice mě to zarazilo, a o to víc jsem cítila nutnost o tom napsat. Je to kampaň, která ukazuje, jak obrovská masa žen má zkušenost se sexuálním obtěžováním ze strany (především) mužů a jak velká část lidí to na druhé straně bagatelizuje. Tady se nemluví o Dustinovi Hofmanovi, který se před třiceti lety na někoho chtivě podíval, ale o skutečném, někdy agresivním, úchylném, veřejném, tajném či odporně nenápadném obtěžování. Forma může být prakticky jakákoliv, klíčové je, že žena se tím cítí být ohrožena a v žádném případě nedala svolení s ní jakkoliv sexuálně zacházet.

Takových žen (a i části mužů!) je, jak kampaň ukázala, opravdu hodně a příběhů je ještě víc. Také bych mohla přispět svým polínkem do ohně a vím, že nejsem výjimka. Naopak, marně přemýšlím, kdo z mých kamarádek se se sexuálním obtěžováním, zejména na veřejnosti (!) nesetkal. Podle diskuzí na sociálních sítí je však vidět, že otevírat toto téma je více než potřeba. Že je pořád dost lidí, kteří tomu nevěří anebo zlehčují závažnost popisovaných situací. A najdou se i tací, kteří z oběti závažného trestného činu dělají viníka. Policejní akademie například vydala učebnici, ve které budoucím policistům vysvětluje, že žena může někdy násilníka vyprovokovat svým chováním, třeba svou koketností či vtíravostí. Překvapí vás, že to napsal muž?

Ráda bych ale v tomto komentáři vyjádřila ještě jednu pro mne velmi důležitou rovinu. Romská žena může být už jen tím, že je ženou, vystavená velice nepříjemným situacím. Jenže jako Romka jakoby ještě víc „provokovala“ své útočníky. Tím, že patří k „Cikánům“, kteří mají ve společnosti pokřivený obraz a jsou ve společenském žebříčku mnohdy na posledních příčkách, je téměř předurčena k tomu, aby se k ní „bílí muži“ chovali jako k méněcenné a tím pádem lehčí kořisti. (Ano, v textu se vztahu romská žena vs. bílý muž věnuji zcela záměrně)

Romská žena se tak nestává „pouhým“ objektem podmíněným sexuálním chtíčem, ale i objektem ponížení a degradace vlastní důstojnosti pro její etnický původ. Tato žena, která má už beztak a ještě pořád, v některých romských rodinách nízké postavení, je vystavena druhořadé roli také mezi oběťmi sexuálního obtěžování.

Dobrým a vypovídajícím příkladem je nedávná kauza na Slovensku. Několik (bílých) mužů přijelo v noci do romské osady Varguľa autem, ze kterého začali střílet ze samopalu na rodinný dům. Děti už naštěstí ležely v posteli. Vyjádření slovenské policie, konkrétně krajského policejního ředitele Štefana Šurka, je ale šokující. Oficiální vyjádření zní, že alkoholem posilnění agresoři jeli do osady za sexem, kterému se jim nedostalo, proto zamýšleli výstražně střílet do vzduchu. Samopal jim svou tíhou náhodou sklouznul z rukou a prostřelil zeď.

Tato přehlédnutelná omluva „kluků“ a jejich nevinné „frajeřiny“, jakou útok označuje Šurka, je přímo děsivá. Ale přímo mistrovský kousek se povedl tomu, kdo přišel s nápadem použít jako motiv chuť si zašpásovat s chudými a lehce dostupnými romskými děvčaty. Geniální způsob, jak se vyvléknout z rasově motivovaného činu (ve Vítkově dostali útočníci za zápalnou láhev hozenou do domu romské rodiny trest odnětí svobody po 20 let) a svalit všechno na „špinavé cigánky“ s živočišnými pudy, co rodí děti na počkání. Vždyť kdo by vyslýchal (a jakým způsobem) tato individua. A vždyť se stejně nikomu nic nestalo, uf.

Kauza v romské osadě je zametena úspěšně pod koberec. Policejní ředitel (snad už ani nepřekvapí, že Banskobystrického kraje, kde byl donedávna županem neonacista Marian Kotleba) tak v podstatě legitimizoval rasově motivovaný čin tím, že implicitně poukázal na Romky coby lehce dostupnou kořist. Na tuto obrácenou optiku mu buď všichni skočili, anebo se jim ulevilo, že nikdo nebude vystaven tlaku společnosti. Nedivila bych se, kdyby závažnost tohoto rasově motivovaného útoku narostla do mezinárodních rozměrů. Nebýt této mistrovské výmluvy. A koho zajímá důstojnost romské ženy? Koho to zajímá, když nenachází zastání téměř nikde? Napadlo by vás, že v případě, kdy jste fyzicky obtěžována cizím mužem v dopravním prostředku, se paní, za kterou s tímto přijdete, pouze pousměje?!

Patřit do skupiny, která není ve společnosti takzvaně na koni, je obtížné. Stejně tak přiřadit, která z těch vašich nálepek (žena? Romka? studentka? kolegyně?) vyvolala v útočníkovi „podlehnutí svému pohlavnímu pudu“, jak se píše v učebnici Kriminologie, a nemotivovala lidi kolem k reakci. V metru se mě tehdy nikdo nezastal (bílý muž v obleku zřejmě budí větší důvěryhodnost, než průměrně oděná Romka), ostatně toto nařčení se zakládalo pouze na mém tvrzení. Stejně tak se ale nikdo nezastal ani Romek ze slovenské osady. A zde bych apelovala na romskou část veřejnosti, pro kterou je bojovat proti předsudkům a stereotypům ve směru k Romům samozřejmostí. Ještě jsou tu romské ženy, které potřebují vaší jednoznačnou podporu, sebevědomí a hlavně důstojnost, která jim nebude pošlapávána.