romea - logo
22. dubna 2019 (pondělí)
svátek má Evžénie
Loading
rozšířené vyhledávaní

Saša Uhlová: Hrdý buď, žes Rom

Praha, 22.4.2013 11:38, (ŘOMEA)
Saša Uhlová (FOTO: Michal Šindelář)
Saša Uhlová (FOTO: Michal Šindelář)

Hrály si děti na dvoře. V zápalu hry byly snad příliš hlasité. Někdo by řekl, že hulákaly. Jedné nájemnici se to nelíbilo a začala na ně křičet z okna, ať jsou zticha. A přidala něco o cikánech, protože to byly romské děti. Jedna z holčiček se na paní podívala a řekla jí: „Paní, co na nás křičíte, když vy jste tady lezli po stromech, tak my jsme stavěli Mohendžodáro!“

Historku mi před lety vyprávěla moje švagrová a já se tehdy smála a pomyslela jsem si, že holčička se asi potkala s Milenou Hübschmannovou, nebo s některým z jejích žáků. A hned jsem přemýšlela, jestli se způsob, kterým dívenka zpracovala přednášku, nebo možná školní besedu, „vyplatí“. Jestli stačí, když si bude sebevědomí budovat na základě dávné slavné historie.

Vždycky mi bylo oslavování národní historie trochu protivné a hlavně mi vždycky připadalo směšné. Hlavně tedy, když jsem si ho všimla u jiných národů. Francouzi se třeba učí jen o Napoleonových vítězných bitvách. A podobně svou historii ohýbají a upravují snad všechny národy.
Stejně jako nad přepsanou historií jsem se shovívavě usmívala nad nejrůznějšími slavnými osobnostmi a anketami, jako byl třeba největší Čech. S rezervou jsem brala i nejrůznější přivlastňování si slavných osobností. Třeba takový Sigmund Freud se narodil ve městě Příbor. Nebo třeba Edmund Husserl je vlastně taky Moravák. Tedy Němec moravského původu. A tak by se dalo pokračovat. Mohli bychom taky přemýšlet nad tím, do jaké míry byl Franz Kafka „Čech“.

Potřebují to Češi? A potřebují to Romové? Na to není snadná odpověď, ale dokud budeme žít ve světě, kdy si své slavné hýčkají a dotvářejí velké národy, o to víc je potřebují národy malé, či utlačované.
A znamená to, když to takhle napíšu, že Romové nejsou Češi? Je to složité, protože etnická identita není snadno uchopitelná kategorie. I za předpokladu, že se Romové v České republice cítí být občansky Čechy, velká část se zároveň cítí být Romy. Vezmeme-li to za ten lepší konec, můžeme to vnímat jako rozmanitost, která je krásná. Občanský princip s různorodou etnicitou nemusejí nutně stát proti sobě.

Na romské etnicitě je ještě navíc fascinující, a píšu to bez špetky ironie, její světovost. Kdybychom uspořádali anketu s dotazem, kdo je největší Rom, bylo by zajímavé pozorovat, kolik Romů by jmenovalo Romy z České republiky, kolik by se rozhlíželo i po Evropě, a kolik by vybíralo i z jiných světadílů.

Dalším argumentem, který nelze pominout, když se zamýšlíme nad účelností a potřebou etnické hrdosti, je skutečnost, že děti z etnických minorit dosahují lepších školních výsledků, když je jejich specifická etnicita ve škole brána v potaz a pozitivně se s ní pracuje. To samozřejmě není žádný veliký objev. Sama jsem chodila do „cizí“ školy, studovala jsem gymnázium ve Francii, a stačilo mi, když se někteří učitelé pozitivně zmínili o té pidizemičce ve střední Evropě (z jejich hlediska spíš tedy na východě) a hned jsem měla větší motivaci k učení.

Když to zobecníme, protože stejně jako uvažují žáci ve škole, funguje i psychika dospělých, je pozitivní zobrazení našeho českého, romského, ale i anglického, nebo francouzského „já“ důležité pro motivaci v životě. Ač je zřejmé, že svou hrdost a identitu nemůžeme stavět jen na jednom pilíři, tedy nemůžeme si vystačit s tím, že příslušíme k nějakému národu, a proto jsme dobří, je naše etnicita v mnoha případech podstatná součást toho, jak se vnímáme.

Jestli jde vyzdvihováním slavných Romů přebít záplavu negativních zpráv, které se na nás řinou z médií, a které se ve formě nejrůznějších hoaxů šíří po internetu, nevím. Ale radost v očích mých romských studentů, když jsem jim vyprávěla o romských osobnostech, mě přesvědčila, že nějaký smysl to má. I když se to někdy může zdát jevit trochu legračně, nebo přepjatě, jindy to může někomu změnit život.


Přečteno: 4998x
 

Kam dál:

Štítky:  

Romové, RV 4/2013



HLAVNÍ ZPRÁVY

V noci z 18. na 19. dubna 2009 vhodili čtyři neonacisté Ivo Müller, Václav Cojocaru, David Vaculík a Jaromír Lukeš zápalné láhve do rodinného domu ve Vítkově na Opavsku, kde bydlela romská rodina. Při následném požáru byli zraněni tři lidé, mezi nimi tehdy dvouletá Natálka, které utrpěla popáleniny na 80 procentech těla. Neonacisty soud odsoudil k dvacetiletým resp. dvacetidvouletým trestům odnětí svobody. (Koláž: Romea.cz)

Žhářský útok ve Vítkově, k němuž došlo před deseti lety, potrestaly soudy vysokými tresty

16.4.2019 11:03
Před deseti lety, v noci z 18. na 19. dubna 2009, zaútočila zápalnými láhvemi skupinka sympatizantů extrémní pravice na dům číslo 58 ve Vítkově na Opavsku obývaný romskou rodinou. Následkem požáru byla vážně popálena tehdy dvouletá Natálka. Zranění utrpěla i její matka a otec.
 celý článek

Kumar Vishwanathan (FOTO: Daniela Kantorová)

Kumar Vishwanathan: Žhářský útok ve Vítkově odstartoval úpadek extremistů

16.4.2019 10:50

Žhářský útok na romskou rodinu ve Vítkově před deseti lety, při kterém tehdy dvouletá Natálka utrpěla rozsáhlé popáleniny, odstartoval postupný úpadek pravicového extremismu v regionu. Myslí si to ostravský aktivista Kumar Vishwanathan, který se dlouhodobě věnuje romské menšině. Podle něj tehdy společnost vyslala signál, že takové zločiny nestrpí. Za zapálení domu se spící rodinou poslal soud čtyři neonacisty do vězení na 20 až 22 let.

 celý článek

Jednání Rady vlády pro záležitosti romské menšiny (FOTO: Úřad vlády ČR)

Občanští členové "romské rady" vyzvali v souvislosti s posledními incidenty mezi Romy a Čechy premiéra Babiše a ministra Hamáčka k jednání

16.4.2019 9:00
Občanští členové Rady vlády pro záležitosti romské menšiny vyzvali premiéra a ministra vnitra k jednání v návaznosti na násilné incidenty mezi Romy a Čechy v Lipníku nad Bečvou a Dvorcích na Bruntálsku.
 celý článek

Další články z rubriky







..
romea - logo