Stanislava Ondová k smrti Roma v Žatci: Přestávám se v naší zemi cítit bezpečně

Asi všichni víme, že v Žatci zemřel mladý člověk, otec dvou dětí, za velmi podivných okolností. Dle policie zemřel bez cizího zavinění, i když podle videa, které natočil jeden z hostů restaurace, kde k incidentu došlo, to vypadá jinak. K tomu se však vyjadřovat nechci, protože bych musela užít slov, které nejsou před 22. hodinou publikovatelné.

Velmi mě zaráží reakce některých lidí na smrt tohoto mladého muže.

Píšete o tom, že to byl feťák, že to nebyl svatoušek apod. Dobře, já jsem ho osobně neznala, vy možná ano, ale z principu to, že někdo není svatoušek nebo že je drogově závislý, přece neznamená, že je v pořádku, že zemře za takových okolností.

Bůh nedal člověku právo určovat kdo je hoden života a kdo života hoden není. Žádný člověk toto právo nemá. Nebo se snad pletu?

Nalijme si čistého vína a řekněme si na rovinu, že kdyby v té restauraci zemřel bílý 27letý mladý muž, tak nikoho ani nenapadne říct "ale to byl feťák" a tím vlastně omlouvat to, co se stalo. A proč? Protože to byl Rom?

Přestává mě bavit, že hodnota lidského života v naší republice (ano píšu "naší" protože jsem česká Romka, nejsem ukrajinská Romka, ani švédská Romka, ale jsem česká Romka a platím daně v této zemi a žiji v této zemi a mám volební právo v této zemi) začala dělit na hodnotu života romského a neromského.

U Roma se řeší, zda chodil do práce, zda není drogově závislý, jestli náhodou nebral sociální dávky apod. U Neroma se toto neřeší.

Dle mého názoru je hodnota lidského života jen jedna. Co není moje, mi nepatří a nemohu o tom rozhodovat a ani policistům ani těm „kickboxerům“ z restaurace život toho kluka nepatřil. Žádný člověk nemůže vlastnit život jiného člověka. A je úplně jedno, jestli byl drogově závislý nebo jestli chodil do práce. Toho kluka někdo připravil o život, nebo mu pomohl k tomu, aby o život přišel. A ten, kdo toto způsobil, by měl nést odpovědnost a nemělo by hrát roli to, zda je viník něčí kamarád, nebo příslušník nějaké složky.

Přestávám se v naší zemi cítit bezpečně....