Šimon Krbec: Zpochybňování romského holokaustu jako genocidy druhé kategorie, iracionální debata, zda a kdy se židovská a romská jména mohou číst zároveň

Je mezi oběťmi extrémních nacionalismů druhé světové války nějaký rozdíl? Mají židovské, romské, čínské, korejské či slovanské oběti nějakou rozdílnou hodnotu či „kvalitu“? Nad těmito i dalšími otázkami se zamýšlí Šimon Krbec v dnešním vydání Mladé fronty DNES.

Jak ve svém komentáři Krbec upozorňuje, během druhé světové války zahynulo dle odhadů 50 až 80 milionů lidí. Tento otřesně vysoký počet byl mimo jiné zapříčiněn smazáním rozdílu mezi vojenskými a civilními cíli. A tak 2. světová válka byla nejničivějším konfliktem všech dob.

„Celé skupiny obyvatel Eurasie byly ohroženy totální likvidací. Bez ohledu na původní záměr agresorů se miliony civilistů a válečných zajatců na okupovaných územích staly předmětem zneužívání, lékařských pokusů, brutálního násilí a nakonec i masového zabíjení. Veškerá práva a důstojnost těchto lidí byly porušeny. Stali se buď „podlidmi“, otroky pro průmyslovou válečnou výrobu, nebo obyčejným „hmyzem“, který bylo pro „nadřazené rasy“ výhodnější nechat pomřít hladem,“ píše ve svém zamyšlení na osmé straně dnešního vydání Mladé fronty Dnes Šimon Krbec.

Krbec upozorňuje na absurdní skutečnost, že to vše se dělo ve jménu „civilizace“, Nového člověka a záchrany lidstva. Autor pak vyslovuje historiky i politiky všeobecně přijímaný pohled, že oběti druhé světové války mají všechny stejnou hodnotu, což mimo jiné i dokladují dokumenty mezinárodního práva, který byly přijaty v reakci na brutalitu druhé světové války po jejím ukončení.

„Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv,“ zní článek 1 Všeobecné deklarace lidských práv přijaté v roce 1948. Jestliže se lidé se stejnou důstojností narodí, měla by být rovnoprávně uznávána jejich důstojnost i po jejich smrti,“ cituje z Všeobecné deklarace lidských práv Šimon Krbec.

Jak ovšem autor komentáře konstatuje, ani 76 let po konci války se obětem masové násilí nepřiznává stejná úcta.

„Romský holokaust je nejrůznějšími evropskými politiky zpochybňován jako genocida druhé kategorie. Zvláštní „selektování“ obětí nacistického režimu budí největší údiv. Masové likvidace Romů, Židů i Slovanů probíhaly na totožných místech. Všechny skupiny obětí nacismu trpěly v důsledku genocidní politiky, jejímž cílem byla jejich úplná či částečná likvidace. Debaty o tom, kdo trpěl více či méně, jsou svým způsobem neúctou k individuálním obětem,“ uvádí Krbec ve svém komentáři.

V poslední části komentáře se Krbec věnuje situaci v Česku a mimo jiné kritizuje pokus správní rady Institutu Terezínské iniciativy o vyloučení Romů z čtení jmen obětí.

„Právě iracionální debata, zda a kdy se židovská a romská jména mohou číst zároveň, tuto xenofobní tendenci významně posiluje. Jak jinak než jako xenofobní si lze vyložit výroky představenstva Terezínské iniciativy o tom, že „holokaust existuje pouze ve spojení s židovským etnikem“, že „pro jiná etnika je třeba užívat jiný termín“, či že „nelze při této příležitosti spojovat utrpení Romů, homosexuálů, polských odbojářů a dalších obětí německého nacionalismu?“, pokládá ožehavou otázku Krbec.

A jak konstatuje v poslední větě autor rozsáhlého komentáře, rozlišování utrpení obětí nacismu popírá myšlenku rovnosti všech lidí.