romea - logo
19. října 2019 (sobota)
svátek má Michaela
Loading
rozšířené vyhledávaní

Valeriu Nicolae: O financování romských nevládek aneb proč odcházím

Bukurešť, 14.2.2013 16:57, (ROMEA)
Valeriu Nicolae (FOTO: http://www.europalibera.org)
Valeriu Nicolae (FOTO: http://www.europalibera.org)

Systémové příčiny

Co se romské inkluze týče, je ohniskem zájmu většiny významných dárců, vlád a mezivládních organizací snaha najít úspěšné praktiky a pokud možno je zopakovat.

Na první pohled to možná vypadá jako dobrý nápad, vezmeme-li však v úvahu systémová selhání na všech úrovních snah pojmout romskou inkluzi správně, zjistíme, že to tak dobrý nápad není. Tento přístup pouze zpomaluje, nebo úplně blokuje zavedení tolik potřebné reformy, po které volá každý expert s osobními nebo akademickými zkušenostmi s romskou problematikou, poskytuje důvody pro další přikrmování falešného konceptu pokroku, podporuje přibarvování skutečnosti a v neposlední řadě udržuje v čelných pozicích neschopné a bezradné lidi, kteří budou v této problematice nadále přijímat zcela absurdní rozhodnutí.

Úspěšná implementace projektu sociální inkluze Romů je povětšinou spíše pohádkou založenou na zfalšované zprávě než skutečným úspěchem. Reálný úspěch je spíše výjimečným/náhodným jevem a nezřídka probíhá oficiální politice financování spíše navzdory, než díky ní.

Celkově lze investici EU do sociální inkluze Romů označit za fiasko. O tom už ani nikdo nepochybuje, otázkou stále jen zůstává, o jak moc velké selhání jde. Někteří ji vidí pouze jako nepodařenou, jiní hovoří přímo o katastrofě.

Donoři by se měli nyní zaměřit na vyšetření všech chyb a na reformu celého systému tak, aby produkoval především skutečné výsledky, nikoli jen imaginární a dobře okecané úspěchy.

Do centra zájmů by se měla dostat situace malých romských nevládních organizací, které vznikají zespodu přímo mezi lidmi. Především o ně by se měla reforma politiky romských komunit opírat a zde je několik důvodů proč.

Žebrání je únavná a potupná práce. Někdy jde o promyšlený, groteskní podfuk, ve kterém jde o velké peníze, mnohem častěji jde však o smutnou ale logickou volbu těch, kteří nemají jinou možnost a nedokážou sehnat dost peněz, aby přežili.

Žebráci v nás vyvolávají zhnusení, stud, nebo vinu a jen výjimečně na nás udělají dobrý dojem. Jejich žebrací fráze jsou často vulgární a jejich vlezlost je odpudivá. Naučili jsme se věřit, že za nimi stojí kriminální gangy, které na nich trhnou velké peníze. Většinou tomu tak ale není.

Žebrání také udržuje při životě většinu nevládních organizací. Proces je to mnohem promyšlenější než žebrání na ulicích, ale v principu jde o totéž. Je to neskutečně potupné pro ty, kteří to dělají pro své přesvědčení ve vší upřímnosti a produktivní pro ty, kteří podvádí.

Je evidentní, proč je pro řadu nevládek žebrání rozumnou volbou: nerovné podmínky, rozšířená praxe odměňování prázdných gest a řečí, nedostatečné a špatně nastavené financování a korupce.

Vztahy mezi nevládními organizacemi a dárci jsou většinou silně nevyvážené, jelikož dárci disponují zdroji, které nevládky potřebují. Nevím o žádném významnějším dárci v oblasti romské inkluze, který by se snažil rozeznat, které občanské iniciativy v komunitách skutečně pomáhají, ani o takovém, který by vytvořil nějaké inovativní a úspěšné praktiky a nabídl těmto nevládkám financování. Drtivá většina dárců se ve svém vztahu s nevládkami chová arogantně: Pokud nevládky něco potřebují, musí v první řadě udělat vše pro to, aby se dárcům zavděčily.

Dárci mohou komukoli vnutit svou vlastní agendu, protože jen velmi málo nevládních organizací si dovolí špatné financování kritizovat, mnohem pragmatičtějším přístupem je totiž naprostá podřízenost dárcům.

Kritika je problém na každé úrovni dárcovských institucí od nejnižších úředníků až po nejpřednější představitele, protože nedělá dobrý dojem a může negativně ovlivnit kariéru úředníků, kteří financování nevládních organizací obstarávají.

Pro nevládky samotné je pak kritický přístup k dárcům vyslovenou sebevraždou. I kdyby byla kritika dokonale opodstatněná, vyvolá v dárcovských institucích silnou nevoli. Nejvýznamnější evropští dárci, tedy střední a hluboké hierarchie, raději zvolí cestu ochrany svých zaměstnanců a svojí image a rozhodnou se financovat „přívětivější“ organizace.

Ti, kteří o přidělování dotací rozhodují, dávají přednost přátelským organizacím před těmi efektivními ale kritickými. Souboj o finance je tvrdý, neboť mnoho organizací žádá o financování se stejnými záměry. Ti, kteří odpovídají za zvolení vítězného projektu, často dávají spíše na osobní sympatie a preference, než na kvalitu projektu jako takového.

Psaní žádostí o financování projektů pro Evropskou unii je už dnes velký byznys, proto většina projektů vypadá v podstatě stejně a mnoho z nich vůbec nesouvisí s reálnými možnostmi dané organizace. Jelikož úředníci v Bruselu nemají ponětí, co tyto organizace skutečně dělají, kromě psaní zpráv, stává se jejich rozhodování spíše jakousi loterií.

Severoamerické a západoevropské pojetí funkcí a odpovědností organizované občanské společnosti je skvělé, ale v případě východní Evropy je prostě nepřesné. Co se pak romské občanské společnosti týče, lze jej označit téměř za směšné.

Motivace k podvodům je mnohem silnější než motivace dodržovat pravidla, která tak jako tak nedávají smysl. V systému bují korupce, stejně jako podávání zfalšovaných zpráv a moc jiných možností nezbývá. Financování evropských fondů je tak špatně nastavené, že nevládní organizace, které dají přednost upřímnosti před pragmatismem, ve výsledku poškozuje. Jinou možností jak získat financování je prostřednictvím krátkodobých projektů. Většina z nich nezahrnuje institucionální podporu, nebo vyžaduje prvek spolufinancování (20%). Mnoho nákladů není možné z financovaných projektů pokrýt a legislativa, která se zabývá snížením nezaměstnanosti a aktivitami neziskových organizací se neustále mění. To vše nevládkám vytváří další náklady.

Tyto náklady lze pokrýt buďto nestoudným podváděním, „kreativním účetnictvím,“ nebo snahou o nalezení jiných soukromých finančních zdrojů. Pro většinu nevládních organizací, hlavně těch romských, je něco takové téměř nemožné.

V organizaci, kterou jsem vedl já, byla většina našich potřeb a náprav nevyhnutelných chyb, které jsme za posledních pět let udělali, financována nemalými investicemi z mé vlastní kapsy a neustálým žebráním u soukromých firem.

Měl jsem štěstí, že se mi to tak dlouho dařilo, ale o udržitelný model rozhodně nejde. Ve většině ostatních nevládek se náklady pokrývají ilegálně (vícenásobné zprávy o stejném projektu) nebo na samé hranici legality (viz mé předešlé články o financování v angličtině)

Mizerná image a kvalita romského vedení

Někteří představitelé jsou považováni za zkorumpované a nesnesitelně neschopné. Někdy je to i pravda. Výjimky existují, ale téměř nikdy nejsou tak na očích. Přebujelá protekce příbuzenstva a střety zájmů jsou ve většině současných romských občanských iniciativ spíše zákonité než výjimečné. Počet romských nevládních organizací, které do klíčových pozic neobsazují blízké příbuzné, je nepatrný. Většina malých romských nevládek, které fungují zespodu, jsou v skutečnosti spíše rodinnými podniky.

Evropské strukturální fondy se velkou měrou zasadily o zhoršení této situace. Ohromné sumy peněz z nich proudí do kapes skrz naskrz zkorumpované politické elity na státní i lokální úrovni a tak vznikají téměř perfektní podmínky pro kriminálníky a gaunery, kteří se do projektů financovaných Evropskou unií zapojují. Tato situace je ještě horší na poli projektů pro romské komunity kvůli už tak silným stereotypům ztotožňujícím romskou identitu s kriminalitou.

Romské komunity často očekávají, že za svou náklonnost získají od nevládek, které považují za velmi bohaté na evropské peníze pro Romy, nějaký úplatek, nebo nějaké služby zcela zdarma. Situace, kdy romská komunita obviní nevládní organizaci, že ukradla „jejich peníze“ (peníze, o kterých si členové komunity myslí, že by je měli dostat přímo) nejsou nijak výjimečné.

Existují případy, kdy jsou velmi chudé a velmi tradičně žijící romské komunity (na které alespoň podle papírů cílí velká část projektů EU) kontrolovány nebo přímo vedeny zločinci. Tito představitelé se neostýchají romských nevládkám vyhrožovat ve snaze si jejich peníze vynutit. Někdy úspěšně.

Osobní důvody

Posledních pět let jsem vedl (možná) jednu z nejúspěšnějších malých romských nevládek v Rumunsku. Pracujeme v ghettu ve Ferentari (problémová čtvrť v Bukurešti – pozn. překl.) V roce 2012 jsme získali hned několik prestižních ocenění včetně Ceny UNICEF pro nejlepší projekty v oblasti sportu a vzdělání. Na půl tisíce funkcionářů z celé Evropy navštívilo naše centrum a pogratulovalo nám za naše úspěchy. Setkali jsme se s Tonym Blairem, vysokým komisařem OSN pro lidská práva, vysokým komisařem OSCE pro menšiny, komisařem Evropské rady pro lidská práva, s premiéry, komisaři, s rumunským prezidentem, s ministry zahraničních věcí, velvyslanci a světoznámými osobnostmi. Podařilo se nám od neromských soukromých obchodníků získat peníze, které pomohly stovkám dětí z jedné z nejopovrhovanějších částí Bukurešti. Většina z nich jsou Romové. UEFA, UniCredit, Metro, Rumunská fotbalová federace, Brentag, to jsou jen některé z těchto organizací.

Jsou také desítky jednotlivců, kteří nás podporují finančně i dobrovolnickou prací, neboť věří v to, co děláme. Zní to jako jeden z těch zázračných příběhů, ze kterých se dárcům podlomí kolena. Na to, co jsme za poslední léta dokázali, jsme náležitě hrdí. Za svojí práci pro tuto nevládní organizaci jsem byl dva roky po sobě nominován Ministerstvem zahraničních věcí mezi 100 nejlepších Rumunů. Život ctností je mnohem lepší než život dobytčí, poznamenal by asi Aristotelés.

Ale je tu i odvrácená strana

Neustálé potupné žebrání o granty, nemalé množství peněz investované z mojí kapsy (více než polovina příjmu mé domácnosti) za účelem pokrytí nákladů, které granty nepokryjí včetně mnoha chyb. Musel jsem se vypořádat s výhružkami drogových dealerů a jiných zločinců, nemožností zainteresovat vysoce kvalifikovaný personál a finančně motivovat personál existující (V tuto chvíli v organizaci nikdo nepobírá víc než 500 Euro měsíčně), musel jsem se vyrovnat se s dramatickými změnami příspěvkových politik dárců i legislativy, s extrémně stresovými situacemi, které se týkaly opuštěných a zneužívaných dětí, vší, drogových závislostí, krádeží, dětské prostituce, policejní brutality, nedovyvinutých hladovějících dětí, buďto HIV pozitivních nebo k tomuto viru velmi náchylných a s neschopností nebo naprostým nezájmem orgánů místní správy.

Někdo mi propíchl pneumatiky u auta a rozbil přední sklo, musel jsem se vypořádávat s agresivními alkoholickými nebo drogově závislými rodiči s nulovým zájmem o budoucnost svých dětí a naši snahu a s rasistickými doktory na pohotovosti, neustále na mě byl vyvíjen tlak, abych mlčel o tom, co je v romské občanské společnosti a v přidělování evropských fondů špatně. Tisíce nenávistných mailů kvůli mým postojům k rasismu v Rumunsku, neustávající stupidní fámy o mém původu, mojí motivaci a mém soukromém životě. Musel jsem poslouchat rady, jak to mámě dělat, od lidí, kteří mají s danou problematikou nulové zkušenosti a předstírat, že souhlasím, abychom se alespoň trochu posunuli kupředu.

Znal jsem řešení a přesto jsem nebyl schopen ty, kteří rozhodují, přesvědčit, aby mi naslouchali, aby se trochu starali, aby změnili své pohodlné ale klamné představy o problémech v ghettech. Znovu a znovu jsem musel udržovat organizaci při životě ze svých osobních úspor kvůli nekonečným byrokratickým průtahům. Zpoždění grantů někdy dosáhlo i šesti měsíců. Musel jsem se vypořádávat s vrtochy a náladami příliš mnoha lidí, abych nespálil důležité mosty. Mé schopnosti byly neustále zpochybňovány, byl jsem považován za přehnaně emočně angažovaného protože jsem Rom, nebo naopak za chladného a vypočítavého, protože nejsem dostatečně romský. Musel jsem předstírat, že všude kolem sebe nepozoruji institucionální rasismus, abych mohl s těmito institucemi navázat spolupráci a něco změnit v dlouhodobém horizontu.

Uvědomění, že z globálního hlediska je naše snaha bezvýznamná, pokud se nám nepodaří změnit oficiální politiku, že nás využívají aby si zlepšili image a že velké části našich dárců vůbec nezáleželo, co s jejich penězi uděláme, hlavně aby zprávy vypadaly hezky a jejich jméno se objevilo na plakátech. Zjistil jsem, že ta tvrdá práce a vášeň nás nikdy nedostanou do pozice, ze které bychom mohli něco skutečně ovlivnit a že korupce, prázdné řeči a kriminalita jsou ve snaze něco změnit mnohem účinnější.

Řekněte mi, že se pletu. Řekněte mi, že ve skutečnosti je dobré vést nevládní organizaci čestně, navzdory všem úskalím, která z toho plynou. Řekněte mi, že existují dobré důvody, abych v tom pokračoval a pak se zeptejte sami sebe, jestli byste do toho šli.

Těch frustrací je mnohem víc – tolik, že ač se mi vzdávání oškliví, rozhodl jsem se opustit výkonnou pozici v nevládní organizaci, kterou jsem sám založil.

To však neznamená, že opouštím ghetto – stále věřím, že tam mohu něco změnit.

Valeriu Nicolae, http://valeriucnicolae.wordpress.com, Překlad: Filip Schneider
Přečteno: 2018x
 

Kam dál:

Štítky:  

Neziskový sektor, Rumunsko, EU, Finance



HLAVNÍ ZPRÁVY

Chudinské ghetto (Ilustrační FOTO: Safranek-interia.eu, Wikimedia Commons)

Zpráva o stavu romské menšiny: V ČR bylo loni podle odhadů 830 ghett se 127.000 obyvateli

14.10.2019 11:21
V Česku existovalo loni přes 830 chudinských domů, ulic a čtvrtí. V těchto ghettech žilo víc než 127.000 lidí. Uvádí to zpráva o stavu romské menšiny za loňský rok.
 celý článek

Slavnostní předávání certifikátů v rámci stipendijního programu ROMEA (2018)

videoVYSÍLALI JSME ŽIVĚ: Slavnostní předávání certifikátů v rámci stipendijního programu ROMEA

10.10.2019 20:58, (AKTUALIZOVÁNO 12. 10. 2019, 22:00)
V pátek 11. října od 13 hodin proběhlo již čtvrté slavnostní setkání stipendistů podpořených v rámci Romského stipendijního programu pro romské studenty SŠ a VOŠ, který realizuje organizace ROMEA. Studenti byli slavnostně uvedeni do stipendijního programu v Brožíkově sálu na Staroměstské radnici, kde se setkali s pořadateli a sponzory programu. Stipendium letos získalo 69 studentů SŠ a VOŠ. Celou akcí zúčastněné provedl moderátor Lukáš Kotlár. Přímý přenos zajistila první romská internetová televize ROMEA TV. Krásné prostory pro tuto akci poskytl Magistrát hlavního města Prahy.
 celý článek

Cyril Koky

Cyril Koky bude kandidovat do Senátu za Pirátskou stranu v obvodu Kolín

10.10.2019 17:30
Ve volbách do Senátu bude za Pirátskou stranu v obvodě Kolín kandidovat Cyril Koky. Členská základna Pirátů ho ve volbách na internetovém fóru zvolila jednomyslně.
 celý článek

Další články z rubriky







..
romea - logo