romea - logo
23. října 2017 (pondělí)
svátek má Teodor
Zprávy e-mailem - Nemáte čas číst naše zprávy každý den? Nechte si posílat souhrn toho nejdůležitějšího tak často, jak  chcete Vy.
Loading
rozšířené vyhledávaní

Vlado Rafael: O tom, jak jsem vyrůstal s náckem a co si o tom vlastně myslím

13.6.2017 0:31
Vlado Rafael
Vlado Rafael

Jurajovi bylo 17 let, když se dostal do "děcáku". Spolu s ním a s dalšími sedmi romskými kluky jsme žili v jednom pokoji. Často jsme diskutovali o významu rasistických textů kapely Orlík, kterou si nám zvykl přehrávat. Mnohé z nich si pamatuji dodnes. Diskuze mezi námi však nebyly jednoduché. Zejména pokud on zarytě věřil v nesmrtelnost Adolfa Hitlera a většina (přesila) z nás byla zas neoblomně přesvědčena o božském původu Michaela Jacksona.

Pokud po letech správně čtu společenský vývoj, pravicový extremismus se od začátku 90. letech na Slovensku stihl (zatím) prohnat ve třech vlnách: od pouliční násilné subkultury, kterou jsme si s Jurajem užili plnými doušky, každý z té druhé strany, přes nástup vyholených uniformovaných mužů, kteří se od roku 2000 začali organizovaně ucházet (za podpory matičiarov a katolických kněží) o společenskou legitimitu, až po současný zápas o politický střed. Dodnes se však nezměnila jejich slepá víra a povaha hněvu.

Pominu-li medicínské důvody, které vedou pravicové extremisty k jejich výkonům, zkušenost mi prozrazuje, že jejich hněv pramení ze ztrát v rodinném a osobním životě.

Pominu-li medicínské důvody, které vedou pravicové extremisty k jejich výkonům, zkušenost mi prozrazuje, že jejich hněv pramení ze ztrát v rodinném a osobním životě.

Juraj pocházel paradoxně ze smíšeného manželství. Otec byl Rom a matka neromka. Neměl dobrý vztah se sestrou, která byla viditelně tmavší a s otcem vedl neustálý vnitřní boj. Většinu asi nepřekvapeni, když řeknu, že pocity jistoty, bezpečí a ocenění jsou esencí lidského konání a jejich absence dokáže mít nejednou iracionální mobilizující účinek při jejich (znovu)nacházení.

Po revoluci zůstaly dětské domovy územím nikoho. Ústavy bez ukotvené ideologie, idejí a rodinných rituálů. Byl to prostor ve kterém bylo možné setkat se opravdu s čímkoliv a s kýmkoli, za doprovodu neustálé fluktuace dospělých, pro které jsme byli často jako "z divokých vajec". Po několika návštěvách to s námi vzdali Jehovisti i dobrovolníci z katolické církve.

V období ekonomické transformace zavřeli na okraji obce místní kravín. Ženy, aby nepřišly o pracovní místa, zaměstnali u nás, jako pomocné pracovní síly.

Bylo to období vzdoru, kdy pravidelně končily v kotlích stovky ruských knih, které nám dosud vyplňovaly chatrné dřevěné police v přeplněných obývácích. Z odstupem času nad tím vším jen nevěřícně kroutím hlavou a nejednou se mě zmocní osvobozující smích.

Dodnes si však kladu otázku: K čemu mi je vlastně porozumění duševnímu světu člověka, který oddaně věřil v nacistické ideály?

Myslel jsem, že je to osobní zkušenost, která dokáže měnit postoj k lepšímu. V tomto případě to neplatilo. Juraj se sice přizpůsobil prostředí ve kterém s námi žil, ale nijak to ani po letech nezměnilo jeho původní přesvědčení.

Vést diskusi s fašisty není nejšťastnější strategie, která by dokázala naordinovat to správné antibiotikum na šířící se "hnědý mor" ve společnosti.

Otázku si kladu zejména v souvislosti s přesvědčením některých intelektuálů o nutnosti vést diskusi s fašisty a o jejich nutkavé potřebě porozumět jim. Obávám se však, že to není nejšťastnější strategie, která by dokázala naordinovat to správné antibiotikum na šířící se "hnědý mor" ve společnosti.

Úkolem společenských elit přece není plnit roli rodinných lékařů a "létajících" osobních terapeutů. To, čím demokratická společnost dokáže ubránit sama sebe, jsou principiální postoje společenských institucí a politiků vůči projevům pravicových extremistů.

Smysluplné je zaměřit se na jejich potencionální podporovatele a přijímat potřebné zákony, které již z krátkodobého pohledu dokáží měnit jednání lidí.

Při obraně principů liberální demokracie není úkolem nikoho absolvovat jakousi dobrodružnou cestu do hloubky duše fašistických dogmatiků. Důležité je dostat jejich jednání pod sociální kontrolu a vytlačit je znovu na okraj společnosti.

Moje osobní zkušenost je mi proto na nic a ve finále se neliší ničím od té zprostředkované.

Autor je publicista a pedagog

Přečteno: 2117x

Kam dál:

Štítky:  

Soužití, Extremismus, Neonacismus, neonacista, Fašismus, Slovensko



HLAVNÍ ZPRÁVY

Romové kandidující ve volbách 2017, zleva: David Tišer, Karel Karika, Martin Bajger, David Beňák a Anna Chválová (Koláž: Romea.cz)

Ve volbách do Poslanecké sněmovny kandiduje 6 Romů a 1 Romka

19.10.2017 21:15
O hlasy voličů se už zítra a v sobotu bude ucházet jednatřicet stran a hnutí, které usilují o získání křesel v Poslanecké sněmovně Parlamentu české republiky. Tentokrát nekandiduje žádná strana, která by jako hlavní cíl měla zájem některé z národnostních menšin. V minulosti se přitom o hlasy voličů vždy ucházela Romská demokratická strana (RDS) a v minulých volbách v roce 2013 byli kandidáti Strany rovných příležitostí (SRP) na kandidátce Strany zelených (SZ).
 celý článek

Kamila Plachetková (FOTO: Archiv Kamily Plachetkové)

Ve škole i v práci zažila šikanu, začala proto znovu v Británii. A daří se jí

18.10.2017 16:30
Kamila Plachetková se narodila a vystudovala v Brně. Její otec je Rom, což do značné míry předznamenalo její další životní dráhu, aniž by to sama kdy předpokládala. Po klidném dětství nastal první šok po nástupu do první třídy, kde se stala kvůli svému původu terčem šikany. Tehdy si také poprvé uvědomila svou odlišnost. „Spolužáci mi začali nadávat do černých sviní a držek, a já jsem vůbec nechápala, co se děje,“ vzpomíná Kamila. V dospělosti se pak opakovaně setkala se šikanou ze strany zaměstnavatele a kolegů, rozhodla se proto před pěti lety Česko opustit a nyní žije se svým synem v Manchesteru. Živí se online marketingem a IT podporou pro několik britských společností. Přestože pro ni není jako pro samoživitelku výchova syna, kterému nedávno diagnostikovali autismus, snadná, do Česka se vrátit nechce, i když ho stále považuje za svůj domov. „Už si to vůbec nedokážu představit,“ říká.
 celý článek

Jana Horváthová, ředitelka Muzea romské kultury. (FOTO: Igor Zehl)

Muzeum romské kultury: K podpisu smlouvy o výkupu vepřína dojde zřejmě do konce října

18.10.2017 11:47
Muzeum romské kultury v Brně dnes vydalo tiskové vyhlášení ohledně termínu podepsání smlouvy o výkupu vepřína v Letech u Písku. Server Romea.cz ho zveřejňuje v plném znění.
 celý článek

Diskuse:

Každý diskutující musí dodržovat PRAVIDLA DISKUZE SERVERU Romea.cz. Moderátoři serveru Romea.cz si vyhrazují právo bez předchozího upozornění odstranit nevhodné příspěvky z diskuse na Romea.cz. Při opakovaném porušení pravidel mohou moderátoři diskutéra zablokovat.

Další články z rubriky







..
romea - logo