Vyprávění jako zbraň proti životním prohrám. Recenze nové knihy Ilony Ferkové

Po několikaleté pauze přichází romská prozaička Ilona Ferková (*1956) s novým knižním titulem – dvojjazyčnou romsko-českou sbírkou povídek De mek jekh, L̓ido! Kaštankuskre vakeribena andal e herňa / Ještě jedno, Lído! Kaštánkovy příběhy z herny.

V desetidílném celku, propojeném ústřední postavou vypravěče Kaštánka, Ferková oživuje rázovité postavy mizejících romských Rokycan, klene životní příběh titulního hrdiny a tvůrčím způsobem zúročuje to nejlepší z romské vypravěčské tradice.

Kompoziční metodu, která simuluje tradiční dialogickou vyprávěcí situaci někde u kávy nebo u piva, známe už z předchozí tvorby Ferkové. Dvojice přítelkyň v povídkové sbírce Čorde čhave / Ukradené děti (Společenství Romů na Moravě 1996) si vyprávějí o osudech svých známých ze Slovenska nebo o nehodách a tragédiích u svých sousedů.

Podobně si v minulosti vyprávěli Romové v osadě jedni o druhých, nebo si za úplatu přizvali věhlasného vypravěče – paramisara, aby jim zpestřil večer vypravováním tradičních pohádek a hrdinských příběhů. Svérázným typem takového vypravěče je právě i Kaštánek.

Místo ušlechtilé figury moudrého starce v něm však Ferková přivádí na scénu opilého bezdomovce, degeše, který přišel o rodinu a přežívá mezi gádžovskými pobudy na nádraží. A místo v domě váženého člena romské komunity jej usazuje do rokycanské herny „U Kučerky“, mezi Romy a Romky, kteří tu utloukají čas a prohrávají živobytí na automatech.

V takovém prostředí a z takových úst pak nepřekvapí příběhy o domácím násilí, pohlavním zneužívání, gamblerství anebo lidské zlobě a křivosti ve všech podobách. Tímto nemilosrdným pohledem zaujala Ferková hned v počátcích své tvorby, když v 90. letech upustila od pouhé nápodoby folklorního vyprávění, a stala se tak první romskou autorkou, která tyto jevy mezi Romy reflektovala a uměleckou cestou zpracovávala.

Zároveň však v cyklu o Kaštánkovi ještě pronikavěji vysvítá druhý charakteristický rys její tvorby, a tou je nesmírná laskavost a lidská solidarita, která proniká i ty nejkrutější příběhy. Kaštánkovy posluchače autorka využívá jako jakýsi antický chór, který během vyprávění cizeluje svůj pohled na odvíjející se příběh a jeho protagonisty a v závěru vynáší svůj soud. Jejich nesčetné „Ještě jedno, Lído!“, jímž hmatatelně oceňují a hostí Kaštánka jako skvělého vypravěče, v textech následují stejně početná vyjádření soucitu, úcty i odpuštění směrem k usmýkaným a životem zkoušeným postavám. A jak je u Ferkové zvykem, v důsledku nechybí ani hrstka groteskního humoru, i když bývá pořádně temný.

Zaplivaná maloměstská herna jako obdoba takřka posvátného shromáždění pre vatra v tradiční romské osadě zaimponuje těm neromským čtenářům, kteří se do romské slovesnosti zamilovali díky undergroundovým sborníkům Vlasty Třešňáka nebo vyprávění Rudy Dzurka. Ostatním dá navrch požitek z živého a přesvědčivého průhledu do rokycanské romské komunity, spojené s takovými jmény, jako jsou Andrej či Ondřej Giňovi nebo Věra Bílá.

Díky zručným překladům Lady Vikové (první pětice textů), a především pak Karolíny Ryvolové (druhá pětice), jejíž péčí sborník vychází, není o zemitost a jadrnost romského vyprávění ochuzen ani čtenář české verze. Karolína Ryvolová navíc sbírku doplnila vynikající literárněvědnou studií, která postihuje všechny základní aspekty nezbytné pro adekvátní porozumění romské autorské tvorbě.

A v neposlední řadě vyzdvihněme též ilustrace Martina 3axa Zacha, které svou syrovostí a neuhlazeností dodávají Kaštánkovým vyprávěním punkerský šmrnc.

Článek vyšel v časopise ROMANO VOĎI. Nenechte si ujít ani články, které jsou jen v tištěné verzi. Více na www.romanovodi.cz.