Adam Pospíšil z Roma Big Top: Snahy o přemalování Romů na bílo nejsou úspěšné

„Hlavním smyslem Roma Big Top je vytvoření přátelského prostoru pro setkání občanů s romskou kulturou a pro hlubší úvahu o příčinách častých nedorozumění mezi Čechy a Romy,“ píšou pořadatelé unikátního kulturního projektu na svém webu. „Romský stan“, nabídne program, v němž se kombinuje divadlo, hudba, autorská čtení i diskuse o historii a kultuře Romů, 9. a 10. září v Ústí nad Labem a 17. a 18. září na pražské Letenské pláni. O historii a smyslu projektu jsme mluvili s jedním z jeho autorů Adamem Pospíšilem.

Jak nápad na Roma Big Top vznikl?

Nápad v podstatě vzešel ze zkušenosti, získané během dlouholeté spolupráce s romskými kapelami a Romy. Díky ní jsem mnohokrát osobně pocítil, jakému opovržení, podobně jako dnes uprchlíci, Romové čelí a jak zničující vliv to má na jejich sebevědomí, identitu a možnosti integrace. Zároveň je ale vidět, že někdy stačí velice málo k tomu, aby mezi lidmi vznikla úplně opačná, vřelá, atmosféra. Mnoho pocitů, na kterých se zakládají vztahy pramení z neznalosti, nedostatku komunikace. Chtěli jsme proto, stejně jako celá řada jiných projektů, vytvořit platformu, na které by se mohli lidé potkat a poznat se. Vytvořili jsme komplexní program, složený z neformálního vzdělávání o romské historii, jazyce a kultuře, ze zážitkových aktivit a z kulturního programu pro všechny generace. S tímto projektem, do kterého je zapojeno zhruba 30 romských hudebníků, lektorů, herců a dalších spolupracovníků, jezdíme, stejně jako cirkusy od města k městu mezi lidi na náměstí a do parků.

Co je hlavním cílem, myšlenkou?

Naše organizace se jmenuje Pražská společnost bloumající veřejnosti a z toho vychází hlavní myšlenka. Ve společnosti existuje velká mlčící, bloumající skupina lidí, která nemá vyhraněné názory. Tito lidé pak tiše přihlíží takovým hrůzám, jakými byl třeba holokaust. Dnes se třeba snaží z hlav vytěsnit své morální povinnosti vůči zoufalým prchajícím rodinám. Tyto obranné instinkty se u nás asi zakořenily zejména za komunismu, kdy se systematicky zašlapávala osobní odpovědnost lidí. Tuto „bloumající“ veřejnost se dnes svou činností snažíme zachycovat a nutit k přemýšlení. Proto také projekt nerealizujeme v kamených budovách, kam by si pro něj museli lidé aktivně dojít, což dělají většinou ti otevřenější, kteří to možná zas tak moc nepotřebují. Snažíme se postavit tam, kde o nás mohou lidé zakopnout cestou z práce nebo na nákup.

A když o vás „zakopnou“, co je čeká?

Když už do romského stanu zavítají, mohou se zdržet jak dlouho chtějí. K dispozici mají všemožná média od filmu, přes hudbu, divadlo, jídlo a mluvené slovo, až k tištěným materiálům, která na ně promlouvají. Zejména se ale setkávají s Romy samotnými v nekonfliktní situaci a třeba díky tomu získají nové pohledy na česko – romské soužití. Velmi důležitým cílem projektu je podpora romského etnoemancipačního hnutí.

Takže se zaměřujete také na Romy samotné?

Mnoho místních Romů, kteří Romský stan navštíví, se některé informace dozvídá poprvé. Nikdo je neučil romský jazyk a historii, nenapadlo by je, že v romštině se dají psát skvělá literární díla. Neví, že ve svých řadách mají mnoho profesně úspěšných lidí nebo netušíli, jak unikátní a pestrá je romská kultura. Mnoho lidí namítne, že projekt nic neřeší, že skutečnými problémy je nezaměstnanost, bydlení apod. S tím se dá částečně souhlasit, ale my si myslíme, že mnoho problémů vzniklo a opakuje se díky krizi vlastní identity a kultury. Zjednodušeně řečeno: staré kulturní a etické principy mezi Romy díky vnějšímu tlaku upadly a bílé principy, mohu-li to tak říci, Romové zcela nepřijali. Snahy o přemalování Romů na bílo nebyly úspěšné, protože pro majoritní společnost stejně budou vždycky „černí“ a jevy jako diskriminace nebo rasizmus se jich týkat nepřestanou. Naopak známe mnoho vzdělaných a úspěšných Romů, kteří umějí skvěle Romsky a dodržují tradiční zvyklosti. Podle toho, s jakým zájmem romští návštěvníci naše aktivity přijímají, soudíme, že etnoemancipační hnutí má v sobě do budoucna velký potenciál. Je co dohánět.

Co z letošního programu byste čtenářům nejvíce doporučil?

To je těžké říci. Osobně se těším na všechny body programu. Začínáme interaktivními semináři pro školy, které poskytují dětem základní setkání s romskou historií, jazykem a kulturou a také si při nich žáci na vlastní kůži vyzkouší, jak snadno člověk podléhá předsudkům. Sledovat reakce mladé generace je vždycky zajímavé a je vidět, že kdyby se v této oblasti systematicky pracovalo nemusely by být do budoucna hrany tak ostré. Pak dostávají prostor kreativní aktivity pro mladé, při kterých se soutěží např. v rapu, což je dnes pro romskou i majoritní mladou generaci žánr se kterým se silně identifikují. Dalším zajímavým bodem programu je tzv. Divadlo utlačovaných, které produkuje romská společnost Ara Art. Dále je určitě možné se těšit na autorská čtení, projekci unikátního dokumentárního snímku o romské kultuře u nás v sedmdesátých letech, také na vynikající romské hudebníky nebo na ochutnávky z romské kuchyně. Těžkým tématem, se kterým Roma Big Top pracuje je genocida Romů za 2. světové války.

Jakou míváte odezvu u návštěvníků?

Mezi Romy je téměř stoprocentně pozitivní a mezi lidmi z majority v podstatě také. Lidé vítají možnost diskuse a poznání. Ještě nikdy jsme se nesetkali s vážnějším konfliktem. Nikdo se nemusí bát přijít!