romea - logo
1. června 2020 (pondělí)
svátek má Laura
Loading
rozšířené vyhledávaní

Czeslaw Walek: Romské téma se dlouhodobě neřeší

Praha, 21.10.2013 11:55, (ROMEA)
Czeslaw Walek (FOTO: Facebook)
Czeslaw Walek (FOTO: Facebook)

Spolupráce Strany zelených (SZ) a Strany rovných příležitostí (SRP) je nejvýraznější nabídka směrem k "romské" straně od roku 1990. Sama SZ se dlouhodobě tématu soužití a dalším s tím spjatým otázkám věnuje a také se vymezuje proti rasistickým projevům. Nejen na historicky významnou dohodu mezi SZ a SRP jsme se ptali Czeslawa Waleka, který kandiduje za Stranu zelených na 3. místě v Praze.

Za SZ nekandidujete poprvé, je aktivní účast v politice logickým vyústěním dosavadních pracovních aktivit a ambic a proč právě SZ?

V těchto volbách jsem byl zvolen Stranou zelených na třetí místo pražské kandidátky a moje angažmá v kampani je jiné než v minulých komunálních volbách. Aktivně se kampaně účastním, každý den mluvím s voliči v Praze. Poprvé také vidím svoji hlavu na plakátech a je to docela divný pocit.

Kampaň beru jako propagaci témat, která jsou v politice marginalizovaná, ale pro společnost důležitá. Musíme mluvit o tom, že 78 % lidí chce umírat důstojně v domácím prostředí a pouze pětině se toto přání splní. Že stát nepřispívá na paliativní péči a nepodporuje ji. Je důležité poukazovat na to, že u nás ženy vydělávají o čtvrtinu méně než muži, což ovlivňuje jejich ekonomickou situaci ve stáří. Je nezbytné poukazovat na legislativní nerovnosti, které se týkají gayů a leseb, nebo na to, že Romové stále nemají rovný přístup ke vzdělávání. Z tohoto pohledu je angažmá v politice přirozeným pokračováním mých občanských aktivit.

Jaké jsou vaše reálné šance na úspěch SZ ve volbách a jak vy osobně vnímáte spolupráci se SRP v kontextu celospolečenského vnímání Romů?

Chci, aby se do sněmovny zelení dostali, protože je to jediná strana, která se o práva lidí, všech lidí, opravdu zasazuje. Prokázala to nejen tím, že prosadila post ministra pro lidská práva v Topolánkově a Fischerově vládě, ale stovky zastupitelů to dokazují dnes a denně na radnicích měst, kde pomáhají bezdomovcům, seniorům a dalším ohroženým jednotlivcům. Podle průzkumů se už blížíme pětiprocentní hranici. Chtěl bych touto cestou poprosit i čtenáře a čtenářky Romea.cz, aby nám svými hlasy pomohli se přes tuto hranici přehoupnout. Zelený hlas by měl ve sněmovně ne znít, ale přímo burácet. Naše společnost to potřebuje.

Spojení zelených se SRP velmi vítám. Je to další důkaz toho, že zelení myslí svůj program vážně. Myslím si, že žádná jiná strana by do takové veselky nešla, protože by se bála, že je to poškodí. Zelení v tomto ohledu nebrali v potaz veřejné mínění a šli si za svým programem.

Czeslaw Walek

  • Věk: 38 let
  • Dosažené vzdělání, současná profese: vysokoškolské, Mgr. Práv a MA v oblasti lidských práv, ředitel Otevřené společnosti, o.p.s.
  • Dvě nejlepší: vlastnosti: manažersky schopný, empatický
  • Dvě nejhorší vlastnosti: jsem bordelář, občas zbytečně hysterický a emocionální
  • Co pro vás znamená politika? Nástroj pro změnu společnosti

Vystudoval jste práva v Krakově, při studiu jste se hodně zaměřil na tematiku lidských práv a i to, jak je či není uchopena legislativně. V čem se studia i z hlediska tohoto uchopení lišila od právnické fakulty v Praze například??

Upřímně řečeno nevím, protože jsem nestudoval na fakultě v Praze. Z diskuzí s kamarády, kteří prošli pražskou fakultou vím, že mně docela záviděli tzv. lidskoprávní kliniku, kterou jsme v Krakově měli (studenti práv pomáhali lidem s jejich individuálními kauzami). Kromě toho jsem v Krakově měl skvělou profesorku na lidská práva, a ta je vlastně důvodem, proč se moje kariéra uchýlila tímto směrem.

Čím je inspirovaný zájem o lidská práva ve vašem případě? Pracovně i lidsky? A čím výběr vašich pracovních pozic?

Je to rozhodně dáno tím, v jakých podmínkách jsem vyrůstal, a také studiem. Narodil jsem se v Třinci, kde žije početná polská menšina. Od dětství jsem slýchával, že máme jako menšina určitá práva a musíme se umět za ně rvát. Na univerzitě v Krakově jsem nějak přirozeně tíhnul k předmětům, které řešily ochranu lidských práv a chvíli jsem pracoval i ve zmíněné lidskoprávní klinice. Po skončení právnické fakulty v Krakově jsem pokračoval ve studiu lidských práv na Středoevropské univerzitě v Budapešti. Věděl jsem, že ze mě nebude ani podnikový právník ani advokát, věděl jsem, že chci pracovat právě v oblasti, kde mohu prosazováním lidských práv ovlivňovat společnost.

Pracovně se ten zájem o téma lidských práv vlastně prolíná všemi vašimi zaměstnáními a většinou občanských angažmá. Jde o oblast velmi širokou, má se předkládat veřejnosti i politickým kolegům jako téma společné, v němž je integrována také tematika minorit národnostních, sexuálních, náboženských atd., nebo separátně a jak rozlišovat v případě obého přístupu?

To není jednoduchá otázka. Obojí je správně. Jsou věci, které se týkají všech, celé společnosti, jsou zakotvené v Listině práv a svobod. A bylo by špatně tyto věci štěpit ještě na zájmy jednotlivých skupin. Pak ale máme oblasti, které se týkají zejména jedné skupiny – například otevření manželství pro všechny, bez ohledu na sexuální orientaci. Toto téma je nutné prezentovat odděleně, protože se netýká celé společnosti. A pak máte hraniční témata – vyrovnání platů žen a mužů se tyká všech. Pokud žena bude mít o čtvrtinu vyšší plat, vylepší rodině rozpočet a všichni se budou mít líp, nicméně toto téma se často prezentuje jako čistě genderové téma. Já nemám kuchařku, jaký přístup použít, dělám to případ od případu, kdy zhodnotím, co může v dané situaci prospět víc.

Má tohle téma vyjasněná politická reprezentace, která potom pověřuje a vybírá vládního zmocněnce pro lidská práva například?

Nejsem si zcela jistý. Z vlastní zkušenosti vím, že volba zmocněnce/kyně pro lidská práva není prioritní partajní otázkou. Když už strana má zmocněnce/kyni vybírat, kritérium odbornosti tam hraje roli jen zřídka. Spíš si myslím, že tam hraje roli názorová blízkost té či oné straně a osobnostní kritéria.

Z mé zkušenosti je podstatné, aby to byla osobnost, která bude schopná si vybojovat pozornost vlády a kterou budou všichni ústavní činitelé brát vážně a respektovat. V ideálním případě by odbornou práci měl/a přenechat na úřednících. Problém je, že počet úředníků v Sekci pro lidská práva se za doby úřadování zmocněnkyně Šimůnkové radikálně zmenšil a dokonce si dovolím tvrdit, že ti nejlepší odborníci odešli. Tento úřad se bude dávat velmi těžko dohromady a bez odborné podpory aparátu sebelepší zmocněnec nic nesvede.

Často se diskutuje o tom, že právě při řešení tématu lidských práv jde stále o něco podceňovaného ? Máte recept na to, jak to změnit , když teď před volbami tvrdíte, že se zasadíte rovné zacházení ve vícero oblastech (rovný plat pro ženy, muže, na stejných pracovních pozicích, rovný přístup ke vzdělání, důstojná péče o umírající, možnost uzavřít manželství bez ohledu na sexuální orientaci atd.)?

Ona je to pravda, ochrana lidských práv je otázkou, kterou se politici nezabývají - proto má vláda zmocněnce – a proto to musí být osoba respektovaná všemi, aby jí ministři naslouchali. Řešení není jednoduché, ale troufám si říci, že když byl ministrem a následně zmocněncem pro lidská práva Michael Kocáb, dařilo se věci prosazovat právě proto, že je uměl se svými ministerskými partnery vyjednat a dosáhnout dobrých kompromisů. Kdo by si byl někdy pomyslel, že vláda se omluví za sterilizaci romských žen? Nebo že bude projednávat změnu zákona, kterou se zavedou kvóty na politické kandidátky? Mé zkušenosti s vyjednáváním lidskoprávních materiálů ve vládě mi dávají dobrý základ pro vyjednávání zákonů v parlamentu. Je nutné zbylé poslance přesvědčit, že pro veřejnost jsou to témata důležitá. V řadě případů jde navíc jen o jednoduché změny v zákoně. Je to vše o umění komunikace a kompromisu.

Jedna věc je řešení, druhá jej prosadit na politické úrovni, ale stejně tak jej nastavit jako to, v čím se necítí být v rozporu veřejnost. Proč to nejde, co je špatně a na co čekáme, jde-li například o stále diskutovaný rovný přístup ke vzdělání?

Zrovna u rovného přístupu ke vzdělávání jsem si jist, že toto téma podporu veřejnosti má. Ivan Gabal dělal průzkum podpory integračních politik u veřejnosti, a z tohoto průzkumu jednoznačně vyplynulo, že změny ve vzdělávání podporuje většina společnosti. Protože si každý uvědomuje, že tady začíná celoživotní znevýhodnění Romů.

Z obecného hlediska vidím problém v jakési nepsané tradici, která každé nové vládě velí nepokračovat v práci předchozí vlády, byť by tato práce byla sebelepší. A v případě lidskoprávní agendy to je až do očí bijící. Vždyť minulá vláda do roka rozbila vše, co jsme na Úřadu vlády s Michaelem Kocábem zanechali.

Neexistuje žádná návaznost. Všechny koncepce se přepisují a opatření ruší a začíná se znova. Právě nedávno jsem se rozčiloval, že Česká školní inspekce mapuje počet dětí v praktických školách, aby následně mohla být nastavená opatření, které začnou vyrovnávat přístup ke vzdělání pro Romy. Nejsem proti mapování a kvalifikovaným odhadům, aby mně někdo nepochopil špatně. Ale rozčiluje mě, že tady už mohl být počet romských dětí v praktických školách redukován dávno. Vláda přijala Národní akční plán inkluzivního vzdělávání, ve které měla Nečasova vláda pokračovat. Jenže ministr Dobeš se zasekl, a prostě nechtěl pokračovat. Sám jsem byl svědkem jednání Rady vlády pro romské menšiny, na které premiér Nečas navrhl Dobešovi, aby připravil opatření, ve kterém se prostě zkrouhne kapacita míst v praktických školách o 40 %. Ministr Dobeš kýval hlavou, zapsal si to …. a nic se nestalo.

Druhý problém je pak nepřipravenost hlavního vzdělávacího proudu na romské děti, a tedy odpor učitelek a učitelů k takovým změnám. Právě proto je ale důležité to kontinuum politiky. Součástí Národního akčního plánu inkluzivního vzdělávání je práce s učiteli a příprava škol na změny. Efekty takových opatření ale uvidíme až za několik let (možná i desítek). Za tu dobu se vymění ještě několik vlád, a není proto možné, aby každá vláda ten systém radikálně měnila.

Co z toho jste mohl a ovlivnil, naopak mohl a neovlivnil a proč, v pozici náměstka ministra pro lidská práva Michaela Kocába?

Osobně jsem přesvědčen o tom, že za námi s Michaelem zůstal kus dobré práce. Když k tomu připočteme, že jsme dva roky žili od měsíce k měsíci, kdy měly být volby a nebyly, mělo přijít odvolání a nepřišlo. Netušili jsme, kolik máme ještě času, vše muselo být hotové okamžitě. Jsem hrdý na to, že jsme dotáhli Lety a Hodonínek. Vím, že pro řadu lidí Lety zatím nejsou vyřešeny, a já s tím souhlasím – jediným opravdovým řešením je odkup prasečáku. Ale pokud si vzpomenete, co tam bylo před tím, a jak se o pietní místo skvělé stará památník Lidice, který to má ve správě – to je nebe a dudy.

Jsem hrdý na to, že jsme předložili změny náhubkového zákona a zákonů o nadacích a o obecně prospěšných společnostech. Krásně jsme zvládli evropskounijní předsednictví a poprvé Rada EU přijala 10 principů romské integrace. A nakonec jsem rád, že přes všechny škrty jsem Monice Šimůnkové odevzdával úřad, ve kterém seděli odborníci připraveni pracovat dál a ve kterém byla rozjednána řada projektů. Bohužel toho nevyužila.

Mrzí mě však, že jsem nepřesvědčil Michaela Kocába, ať předloží na vládu podnět o osvojení dětí registrovanými páry. I z toho pramení moje pozdější aktivita v Prague Pride.

Má nebo nemá mít agenda lidských práv vlastního ministra a proč?

Má, a to z jednoho prozaického důvodu. Ministr/yně sedí každý týden na vládě a baví se se svými kolegyněmi/kolegy, může je přesvědčovat nejen o svých podnětech, ale může zasahovat do dalších usnesení, zdánlivě se netýkajících lidských práv (ukažte mně oblast, která se lidských práv netýká). Dále sedí v parlamentu, a může s poslanci/poslankyněmi i senátory/senátorkami diskutovat změny zákonů. Prostě je ústavním činitelům/činitelkám přirozeným partnerem. U zmocněnce/zmocněnkyně to tak není. Ten/ta si musí svoji pozici vydupávat.

Proč je podle vás tzv. romské téma tak horkým bramborem nejen v ČR, ale v Evropě jako celek?

Protože se to dlouhodobě neřeší. Tam kde se to řeší, například ve Španělsku, nejsou Romové žádným tématem. U nás, ale i v Evropě se přijímají koncepce, strategie, plány, ale návaznost na konkrétní opatření je minimální. Jen se stačí podívat na koncepci a na to, jak se rozdělují evropské peníze. Škoda, že nikdo neudělá hloubkovou analýzu, jak EU fondy opravdu pomohly Romům v ČR.

Mnohá řešení jsou na stole, existují, ale většinou jen na papíře, v praxi se situace v mnoha regionech zhoršuje a slovo dostávají i politice ti, kteří nabízejí rychlá řešení. Jak to může a chce a má reálné šance SZ a její kandidáti, včetně vás, zlepšit?

Záleží na tom, v jaké pozici SZ bude po volbách. Nicméně SZ si může vybrat za prioritní 2 – 3 oblasti. A vzdělávání musí být jednou z nich. Tvrdě to prosazovat, na všech úrovních. Má k tomu dobrou pozici. Protože SZ má zástupce na lokální úrovni, kteří mohou již tyto priority implementovat. Má senátory, kteří případně mohou navrhovat změny zákonů a k tomu jim mohou pomoci poslanci.

Jak chcete dosáhnout většího zapojení Romů struktur politických i resortních na místech, kde mohou něco ovlivnit? Kdy budou Romové samotní obsazování i do vedoucích a skutečně rozhodujících pozic?

Jeden z největších sporů, který jsme vždy měli s Martinem Šimáčkem, ředitelem Agentury pro sociální začleňování bylo to, že jsem důsledně požadoval, aby dával šanci Romům při přijímání nových lidí. Je zkrátka nutné to prosazovat hlava nehlava, a stát si za tím. Je to podobné jako se ženami na vysokých manažerských postech. Je nutné najít osoby, které budou mít trošku hroší kůži a stečou po nich ohavné poznámky typu, ten Rom/ta Romka to nemůže zvládnout. Musí mít přitom jistotu, že je vedení plně podporuje. Strana zelených se nyní spojila se SRP a naše společné úsilí může začít. Já jsem plně odhodlán.

Přečteno: 710x
 

Kam dál:

Štítky:  

Strana rovných příležitostí, Strana zelených, Strana rovných příležitostí



HLAVNÍ ZPRÁVY

Michal Gábor (FOTO: Archiv)

„U maturity jsem selhal. Se školou jsem chtěl skončit. Nakonec jsem našel motivaci,” říká romský stipendista

28.5.2020 16:20
„Jednou se ve třídě někomu něco ztratilo, nevím už, jestli šlo o peněženku, telefon nebo o jinou cennost. Učitelka řekla, že se všem žákům prohledají tašky. Jedno z dětí ukázalo na mě: „To určitě ukradl ten cigán“. Otevřel jsem tašku – a peněženka tam byla! Někdo mi ji tam podstrčil. Byla to hrozná situace, jak tohle máte vysvětlit?“ vypráví dvacetiletý Michal Gábor, mladý romský student druhého ročníku Fyzické geografie a geoekologie na Ostravské univerzitě, s jakými překážkami se musel na počátku své cesty za vzděláním potýkat.
 celý článek

Marek Horváth, jeden z organizátorů benefičního koncertu na podporu stipendia Václava Havla. (FOTO: Anglické gymnázium v Praze, Ivan Bárta)

videoMarek Horváth v Desetiminutovce plus ROMEA TV: Vzdělání je pro mě zásadní věc

27.5.2020 12:42
Dalším hostem naší Desetiminutovky je Marek Horváth, absolvent Anglického gymnázia v Praze. Na soukromé škole mohl studovat také díky stipendiu Václava Havla. V současné době pracuje v Agentuře pro sociální začleňování, baví ho historie, poznávání nových kultur a náboženství. Proč se Marek rozhodl pro Anglické gymnázium? Jaké je studium na Prague Collage? Jakou podporu může gymnázium nabídnout a jak? Co Marka motivuje ke studiu? To vše v Desetiminutovce Richarda Samka na ROMEA TV.
 celý článek

Vepřín v místě bývalého koncentračního tábora v Letech u Písku (FOTO: Muzeum romské kultury)

O podobě památníku romského holokaustu v Letech je rozhodnuto. Porota vítěze vybrala ze sedmi finalistů, veřejnosti ho představí 9. června

28.5.2020 9:27
O podobě památníku romského holokaustu v Letech u Písku je rozhodnuto. Zástupci Muzea romské kultury v Brně, které chce památník postavit, veřejnosti představí vítězný návrh v úterý 9. června v Nosticově paláci v Praze. Porota vítěze vybrala ze sedmi finalistů. Muzeum chce památník otevřít v roce 2023.
 celý článek

 
www.iROZHLAS.cz

Další články z rubriky







..
romea - logo