Josef Stojka, lídr kandidátky RDS ve Vítkovicích: Bezdoplatkové zóny jsou protiromské opatření. Kandiduji, abych to změnil

Zpravodajský server Romea.cz již několik týdnů přináší rozhovory s romskými kandidáty v komunálních volbách, kteří mají naději získat křeslo zastupitele ve své obci. Volby proběhnou na konci tohoto týdne, v pátek 5. a v sobotu 6. října. Jako dalšího kandidáta představujeme Josefa Stojku, lídra kandidátky Romské demokratické strany (RDS) ve Vítkovicích.

Před čtyřmi lety jste kandidoval poprvé, nakonec jste neuspěl. Proč jste se rozhodl znovu kandidovat v letošních komunálních volbách?

Tehdy mě ke kandidatuře přinutila politická situace v našem městě, sice jsem neuspěl, ale bylo to těsné, stačilo velice málo, abych se stal zastupitelem. Do letošních voleb jdu vlastně ze stejného důvodu jako tenkrát, nelíbí se současná politika, nesouhlasím s takzvanými bezdoplatkovými zónami, kde člověk ztrácí nárok na příspěvek na bydlení, což je v době, kdy vzkvétá obchod s chudobou, pro některé rodiny téměř likvidační.

Navíc třeba v Ostravě je toto opatření obecné povahy vyhlášeno pouze v místech, kde bydlí Romové. Domnívám se, že město tento populistický krok učinilo, jen aby ublížilo Romům a sociálně slabým, kteří se nacházejí v tíživé životní situaci a mají problémy s bydlením. Jsem přesvědčený, že kdyby města chtěla skutečně bojovat proti obchodu s chudobou, využila by k tomu jiné kroky, než je zrušení příspěvků na bydlení.

Představitelé takových měst tvrdí, že k tomuto kroku přistoupili, aby zabránili další migraci sociálně slabých a nevytvářely se tak nové sociálně vyloučené lokality. Jak takové řešení vnímáte vy?

A kdo jiný než města zapříčinila, že od počátku devadesátých let se situace Romů o otázce bydlení a nezaměstnanosti zhoršuje? Do dnešního dne se k tomu nikdo nepostavil a ani se nesnažil situaci adekvátně řešit. Žijeme v době, kdy se spekulanti a obchodníci s lidskou bídou obohacují na utrpení druhých lidí, zástupci města, kteří by se tomu mohli postavit, se namísto toho zařídí po svém, a to tak, že odeberou dávku lidem, kteří za to ani nemohou.

Na migraci opět vydělají jen spekulanti, kteří si od rodin nechávají za nastěhování vyplácet vysoké kauce, rodina si vyřídí na úřadě sociální dávku, což nějakou chvíli trvá, než je přiznaná, a jakmile se opozdí, majitel je bez zaváhání vystěhuje, protože si je vědom toho, že kauci za byt dostane zase od další rodiny. A tak je to pořád dokola. Jediný, kdo je spokojený, je pouze majitel bytu, tedy obchodník s chudobou.

Pokud se do tohoto konečně nevloží politici, bude se to v tichosti dít dál. Migrace začne být kvůli těmto spekulantům neúnosná, lidé se budou stěhovat z jedné sociálně vyloučené lokality do druhé, protože je nikde jinde kvůli diskriminaci na trhu s byty ani nevezmou.

Jste kandidát jediné romské politické strany RDS. S čím jdete do letošních voleb?

Náš volební program je z velké části zaměřený na mladé lidi, které je potřeba motivovat.  V případě našeho zvolení bychom rádi prosadili vybudování fotbalové akademie pro Romy. Chtěli bychom se intenzivně věnovat problematice drog v sociálně vyloučených lokalitách. Mladé lidi závislí na omamných látkách motivovat ke sportu, protože drogy člověka a jeho rodinu dokážou totálně zničit. V našem programu ale najdete už zmíněné téma obchodování s chudobou, budeme se zasazovat o zrušení bezdoplatkových zón a snažit se celkově zlepšit život lidí ve městě.

Zmínil jste fotbalovou akademii pro Romy, máte na mysli něco podobného, jako je třeba fotbalový tým Mongaguá Ostrava fungující v Kunčičkách?

Pana Horvátha, který je trenérem fotbalového týmu Mongaguá Ostrava, znám osobně a velice si vážím práce, kterou s dětmi odvádí. Děti z Mongaguy trénují na ulici a už roky se pan Horváth snaží přesvědčit radnici, aby v Kunčičkách vystavěla hřiště.

Já bych si představoval trošku něco jiného, než je pouze fotbalový tým, uvažujeme o opravdové fotbalové akademii s vlastním zázemím, která by vychovávala budoucí sportovce. O Romech je známo, že jsou vynikajícími muzikanty, ale už se tolik neví, že jsme i výborní sportovci. Je jen potřeba talent rozvíjet na vrcholové úrovni, ale jsem si vědom, že romské rodiny nemají dostatek financí, aby své děti ve sportu podporovaly. A ten, kdo si hraje, přece ani nezlobí.

Čas do voleb se už krátí, kolik času věnujete předvolební kampani?

Kampani se věnujeme, jak jen můžeme, pravda však je, že nemáme dostatek financí na velké volební mítinky, takže se víc soustředíme na internetovou kampaň, která probíhá přes sociální sítě. Na nich se snažíme cílit právě na mladé, kteří internetem žijí.

Zhruba týden před volbami spouštíme kontaktní kampaň, kdy se setkáváme s místními lidmi a odpovídáme jim na všechny otázky a seznamujeme je s naším programem. Zmíníme i samotnou důležitost komunálních voleb, co mohou svým hlasem ovlivnit, o co jako strana usilujeme, aby se jim ve městě žilo lépe.

Spousta Romů k volbám nechodí, protože se stydí. Já jim rozumím, protože i já sem tam zažívám od majority nadávky a pohrdání kvůli svému původu. A některým, převážně ze sociálně vyloučených lokalit, se mezi majoritu nechce. A právě tady je namístě stále opakovat, proč je důležité volit, že tím mohou ukázat jediné, že jsou platnými občany České republiky se všemi právy, tedy i s právem volit a být volen. Důležité je povědomí, aby svůj hlas za žádných okolností neprodávali, aby si opravdu prostudovali volební program jednotlivých stran a hnutí a volili pouze podle svého uvážení a je jedno, zda jejich kandidát bude Rom, nebo ne, důležitější je, aby zastával jejich zájmy.

Jako olašský Rom patříte do skupiny Romů, kteří mají svá specifika. Jak se vám daří pracovat s olašskými Romy a jaká je u nich volební účast?

Ve Vítkovicích jsem poměrně známý, olašská komunita Romů mi přislíbila svou podporu v komunálních volbách. To, zda je kandidát Rom, nebo olašský Rom, bych dnes ani nerozděloval, sám totiž cítím, že se něco v naší společnosti mění, ať už jde třeba i o rekordní počet romských kandidátů na kandidátkách politických stran po celé republice.

Všechno to nasvědčuje tomu, že je to jakási reakce Romů na všechna ta příkoří, odezva na různé extremistické strany ohánějící se populismem, na které majorita tak ráda slyší a které mají za cíl jediné, poškodit ještě víc Romy, kteří tu žijí. Jsem rád, že konečně nastal čas, kdy se i my Romové chceme bránit a konečně jsme i pochopili, že bez politiky to nepůjde. Dokud na radnicích měst nebudou zastoupeni také Romové, tak se nikdy nic nezmění, zůstane to vždy tak, jak je to teď – o nás a bez nás.

Je podle vás pro romského kandidáta výhodnější být na kandidátce velké politické strany nebo kandidovat za menší hnutí?

Tak z tohohle pohledu je určitě výhodnější kandidovat za větší stranu, která má důvěru stálých voličů. Je tu větší šance uspět. Když kandidujete za malou politickou stranu, tak nemáte moc šancí na úspěch, protože lidé většinou volí strany, které už znají. Pořád platí, že velké politické strany mají i větší šanci na úspěch.

Zamyslel jste se někdy nad tím, proč od doby ROI nebyla žádná romská politická strana nebo Rom v parlamentu?

Emil Ščuka byl v té době vynikající lídr a měl kolem sebe skvělý tým vzdělaných lidí. V době ROI bylo ještě Československo, proto i byli tak úspěšní, navíc stranu volili vedle Romů i lidé z majority. V dnešní době získají romští kandidáti do Poslanecké sněmovny kolem jednoho procenta, k úspěchu je potřeba, ale získat pět procent. Romská elita nechce do politiky vstupovat, přesto doufám, že se to ještě změní, protože tohle je cesta, jak něco změnit.

Vnímáte jako mínus, že ministrem pro lidská práva se nikdy nestal žádný Rom? Koho byste si v čele tohoto rezortu představoval?

Nikdy jsem neměl problém s žádným ministrem pro lidská práva, většinou se jednalo o vynikající osobnosti, ale bohužel to nikdy nebyl Rom. V naší komunitě je spousta mladých lidí, kteří by takový post mohli zastávat, například politoložka Edita Stejskalová nebo Šimon Slanina. Ale jsem rád, že Romové jsou třeba v Radě vlády pro záležitosti romské menšiny, které jsem členem. Jediným problémem je, že rada je pouze poradní orgán. Návrhy, které jsme předložili, ať se jednalo o byznys s chudobou, nebo stravenkami, tak nebyly brány v potaz, a my se musíme obracet na Ústavní soud. Ozývají se i názory, že rada není potřebná, ale není to tak. V radě je velmi schopný tým odborníků, který bojuje za práva menšin. A pokud nebudeme bojovat za lidská práva, tak se bezpráví bude jen prohlubovat.