romea - logo
26. listopadu 2020 (čtvrtek)
svátek má Artur

 

VYHLEDÁVÁNÍ
 

Můžeme spolu: Jsem stoprocentní Rom a rád uvažuji samostatně, říká Vincent Holub

22.5.2017 10:54
Vincent Holub (Foto: Archiv autora)
Vincent Holub (Foto: Archiv autora)

Od ledna 2017 pravidelně přinášíme rozhovory se zajímavými lidmi, jejichž činnost pomáhá tomu, aby se nám společně dobře žilo. Když jsme hledali název rubriky, oslovilo mě motto letošního Mezinárodního dne Romů „Můžeme spolu“. S organizátory jsme se dohodli, že rubriku uvedeme pod stejným názvem.

V interview premiérově přibude otázka týkající se termínů, které ve veřejném prostoru často ztrácejí skutečný obsah, protože si pod nimi každý z nás představí něco jiného. Jsou to slova jako „Čech“, „Rom“, „gádžo“ a jejich obdoby, proti kterým se část respondentů během prvních několika měsíců rozhovorů v různé míře a hojnosti ohrazovala.

Rozhovor s Vincentem Holubem

Vincent Holub je jedním z aktivních členů skupiny Ara Art, čtyři roky spolupracoval s romským zpravodajstvím Hiri a jeho příběh se stal námětem pro zpracování dokumentu Roma Boys. V rámci romské komunity si musel prošlapat vlastní cestičku, o které pečlivě přemýšlí. Kromě všeho výše zmíněného je skvělý kadeřník.

Co je podle tebe potřeba dělat, aby se nám společně žilo dobře?

Myslím si, že je důležité se každé ráno probouzet s úsměvem a s dobrou náladou. Ten úsměv a dobrá nálada udělají ten den hezčí. I ostatní lidi tě pak vnímají jinak, když jsi pozitivní člověk.

Jak se ti to daří?

Já myslím, že jsem se s tím narodil a že se mi málokdy stane, že bych se probudil s depresí a špatnou náladou. Mně je vlastně každý den do zpěvu, i když se to nedá někdy poslouchat.

Jak souvisí dobrá nálada s tím „můžeme spolu“?

Rád bych to trochu rozvinul. Myslím, že na většinu lidí, se kterými jsem v kontaktu, působím svým přístupem pozitivně. A proto se mi daří vycházet s nimi dobře. A to je základ pro to, že můžeme spolu. S lidmi, se kterými jsem v kontaktu, se mi skoro nestává, že bych měl s někým špatnou zkušenost takříkajíc „na první dobrou“. A v mém případě to přitom znamená prakticky každý den s jinými lidmi. Jen zřídka se mi stane, že s někým nevyjdu už jen při běžné konverzaci. Snažím se nezahlcovat se věcmi, které dokáží ovlivnit mou náladu a vnímání života. A taky mám ve svém věku za sebou už nějakou praxi a mám vyzkoušeno, že to opravdu jde.

Stalo se ti naopak někdy, že by tenhle přístup nefungoval? Nebo že se ti s jeho pomocí podařilo nějakou situaci, která nevypadala dobře, změnit?

Nepříjemné situace určitě zažil každý z nás. Chvíle, kdy člověk hledá nejlepší cestu, aby to dopadlo dobře. Ne vždy to dopadlo dobře, protože je třeba zbytečné řešit to, co se řešit nedá. Ne každému lze vymluvit věci, které v sobě má hluboko zaryté a o nichž je pevně přesvědčen. Ale uvedu příklad. Mně se často stává, že se mě spousta zákazníků v práci ptá, jestli jsem Rom. Většina si myslí, že ne, a v té chvíli začíná „hra“. Strašně si užívám, když začnou mluvit předsudečně a stereotypně. Nechám je mluvit a nevyjadřuji se. Na konci jejich dlouhého monologu jim prozradím, že jsem Rom. Nakonec skončíme vždycky u toho, že nemá cenu řešit hloupé věci, které nemají význam. Které jsou zbytečné.

Co jim konkrétně říkáš?

Já vždycky říkám, že každý z nás vnímá jinak, a že já osobně nemám ve zvyku řídit se tím, čím se řídí mé okolí. Že jako dospělý inteligentní člověk uvažuji logicky a své okolí a tvrzení médií nevnímám jako záruku pravdivosti, ale že dbám na to, abych nad vším uvažoval a nepřebíral názory jiných.

A co ti na to říkají?

Je to individuální. Někdy to rozvedeme trochu víc a dostaneme se až do situací, kdy už je v určité chvíli i napjatá, ale myslím si, že i díky své empatické povaze dokážu tyhle momenty brzdit ve chvíli, kdy začnou být nepříjemné jak mně, tak druhé straně. Snažím se reagovat pohotově, vyjít z toho a vyvodit nějaký normální závěr. Ale přitom to téma nezavírat úplně.

Říkáš o sobě, že jsi Rom. Co to pro Tebe osobně znamená?

Když se mě někdo zeptá, jestli jsem Rom, hrdě odpovídám, že jsem stoprocentní Rom; není na mě nic jinačího, nejsem z jihu, odnikud, jsem stoprocentní Rom z Moravy a říkám to vždy tak, že člověk, který se mě táže, pochopí, že být Rom není nic, za co bych se styděl. Naopak je to tak, že jsem na to pyšný a nevnímám to jako problém.

Co to znamená konkrétně pro tebe? Co je to, na co jsi pyšný?

Je v tom jazyk, je v tom fyzično, jinakost, zážitek odlišností, kultura, se kterou někdy trochu zápasím…

A s čím zápasíš konkrétně?

Jsem v tomhle ohledu takový vyvrhel a spousta tradic mi úplně nesedí. Jestli se jednoho krásného dne podaří, abych se stal rodičem, budu se snažit vytvářet si vlastní tradice, které budu na děti přenášet a nedržet je v těch, ve kterých většina Romů žije a vyrůstá, protože s některými z nich sám nesouhlasím.

Příklad?

Pohřeb – klasické pohřbení v rakvi versus zpopelnění, vartování…..

Máš nějaké sny? Kdybys měl kouzelnou hůlku, co bys vyčaroval?

Kdybych měl kouzelnou hůlku, tak…bych ji asi nechtěl, protože kouzlo jako takové je něco umělého, není to přirozená věc.

A je něco přirozeného, co by bylo prima a není to?

Myslím si, že úplně nejsnazší je mít pokoru, vnímat svět takový, jaký je, a těžit z něj to nejlepší.

Přečteno: 2578x
 

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

Osobnosti, Rozhovory, Romové, identita, ARA ART



HLAVNÍ ZPRÁVY

Emil Ščuka a Jan Rusenko promluvili 25. listopadu 1989 ke statisícovému zástupu v Praze na Letné. Prostřednictvím televizních kamer také oslovili většinu domácností. Na letenské pláni současně romská skupina rozvinula romskou vlajku a mohutný dav skandoval „Ať žijí Romové“.  (FOTO: Archiv Romea.cz)

videoRomové a Sametová revoluce v roce 1989. 800 tisíc lidí na Letné skandovalo "Ať žijí Romové"

Praha, 17.11.2020 0:01, (ROMEA)
17. 11. 1989 začal v tehdejší Československé socialistické republice pád totalitního režimu Jakým způsobem se do tzv. Sametové revoluce zapojili Romové? Víte o tom, že 25. listopadu 1989 skandovalo 800 tisíc lidí na Letenské pláni „Ať žijí Romové“? Připomeňme si to článkem, který server Romea.cz poprvé publikoval v roce 2014.
 celý článek

Radek Laci (FOTO: Petr Zewlak Vrabec), (ZDROJ: Romano Voďi)

videoRadek Laci: Romské děti v dětských domovech vyrůstají jako Češi

13.11.2020 21:00
Nedostatek techniky pro on-line výuku, padající wifi připojení a taky chybějící personál. Epidemie koronaviru zasáhla výrazně taky do chodu dětských domovů v Česku. „Ve většině z nich chybí počítače, aby se tam děti mohly bez problémů zapojit do on-line výuky. Stát na tato zařízení zapomněl. Dětským domovům chybí informace od vlády, jak v současné situaci postupovat,“ upozorňuje v rozhovoru pro Romea TV Radek Laci, osobní trenér a taky spoluzakladatel organizace Vteřina poté, která pomáhá dětem z dětských domovů. 
 celý článek

Lajos ‘Paci‘ Balogh (FOTO: Facebook Roma Press Center)

Významný romský aktivista, hudebník a spoluzakladatel Dikh TV Lajos ‘Paci‘ Balogh podlehl nemoci COVID-19

13.11.2020 18:35
Na začátku listopadu podlehl nemoci COVID-19 Lajos ‘Paci‘ Balogh, politik, muzikant a aktivista, který se věnoval zlepšení situace Romů v Maďarsku. Nizozemská novinářka Roos van Hennekelder, která žije v Maďarsku v nekrologu připomíná, co vše Balogh udělal pro Romy v Maďarsku. Baloghovi bylo 28 let.
 celý článek

 

Další články z rubriky







..
romea - logo