romea - logo
21. listopadu 2017 (úterý)
svátek má Albert
Zprávy e-mailem - Nemáte čas číst naše zprávy každý den? Nechte si posílat souhrn toho nejdůležitějšího tak často, jak  chcete Vy.
Loading
rozšířené vyhledávaní

Můžeme spolu: Potěšilo by mě, kdyby ve významu Rom a Čech byl vztah vzájemné úcty, respektu a humoru, říká výzkumnice Markéta Levínská

28.9.2017 0:01
Markéta Levínská
Markéta Levínská

Od ledna 2017 pravidelně přinášíme rozhovory se zajímavými lidmi, jejichž činnost pomáhá tomu, aby se nám společně dobře žilo. Když jsme hledali název rubriky, oslovilo mě motto letošního Mezinárodního dne Romů „Můžeme spolu“. S organizátory jsme se dohodli, že rubriku uvedeme pod stejným názvem.

Rozhovor s Markétou Levínskou

Markéta je vysokoškolská pedagožka a výzkumnice. Několik let se zabývá výzkumem v několika tzv. vyloučených lokalitách a neúnavně se snaží dávat hlas těm, kdo obvykle nejsou slyšet.

Co je podle Vás potřeba dělat, aby se nám společně žilo dobře?

Já se domnívám, že reflektovat svoje předsudky a to i ve vědě. Kdybych se odvolávala na svoji pubertu, kterou jsem žila v době totality, tak už Havel vyzýval k tomu, že pokud se má změnit společnost, tak má člověk začít sám od sebe.

Takže i když se věnujeme výzkumům, tak každý jedinec by si měl všímat sám u sebe, toho, kdy přemýšlí předsudečně. A kdybych to měla použít na školství, kterým se nejvíc zabýváme, a pomáhajícími profesemi obecně, tak by každý jedinec, který pracuje v pomáhající profesi, měl přemýšlet o tom, kdy myslí stereotypně, kdy vchází do jeho uvažování o někom druhém určitý typ stereotypu.

Například dokud ten žák je úspěšný nebo dokud vyhovuje stereotypu té které národnosti, tak učitel nic neřeší. Etnicita do hodnocení nevstupuje, pokud je žák úspěšný. Ale jakmile v něčem selhává, tak nastupuje – „to je ten Rom, který není chytrý, a proto selhává“. Kdežto u toho běžného Roma si učitel etnicity vůbec nevšimne. U Vietnamce si všimne tehdy, když se diví, že není úspěšný a tak dále.

Takže myslím, že první krok je všímat si vlastních stereotypů a my si musíme říkat – něco s nimi dělejme. Jinak začne fungovat sebenaplňující se proroctví.

Můžeš uvést konkrétní příklad, kdy se to daří? Klidně i nějaké konkrétní situace z výzkumů?

My jsme v první knížce řešili, jakým způsobem rodiče vyloučených lokalit čelí tomu, aby jejich děti nebyly ve zvláštní škole. Protože v tom místě, kde jsme dělali výzkum, bylo celkem tradiční, že děti končily ve zvláštní škole a že to bylo obvyklé. Myslí si - to je ta naše škola, tam jsou ti hodní učitelé, tam nám rozumí. To je zase stereotyp některých romských rodičů, kteří nevidí dosah vzdělávání ve zvláštní škole.

A vlastně někteří lidé se úspěšně bránili tomu, aby jejich děti skončily ve zvláštní škole. A k tomu používali různé postupy. Postup byl např. takový, že kontrolují školu, aby dítě akceptovala, a to znamená, že tam pravidelně komunikují s učitelem. A snaží se ustát svoje rozhodnutí. Protože některá ta rozhodnutí učitelé mohou vnímat tak, že souvisí s etnicitou, se stereotypem, že Romům na naší škole nezáleží atd.

Stalo se např., že matka se bála, že děti budou napadeni skinheady, protože v místě bydliště očekávali pochod, ten se sice neuskutečnil, ale byl očekáván. A tak se rodiče báli děti poslat do školy. Dokonce se báli zůstat doma, tak odjeli na ten den pryč. Pak zjistili, že se ten den nic neděje a vrátili se domů. A děti pak šly odpoledne po vyučování na tanečky. A učitelé měli tendenci dát neomluvené hodiny. Ale matka šla do školy, vysvětlila jim to a učitelé to nakonec respektovali. Chci říct, že když rodič sám má výjimečné nápady – málokdy někdo z majority zažívá obavu z pochodu skinheadů – tak si to musí dokázat vyjednat.

Nebo jiná matka říkala – rodičovské schůzky, já si nenechám veřejně nadávat. A to má pravdu, že někteří učitelé schůzky pořádají tak, že veřejně peskují rodiče a nepeskují jen romské rodiče, ale všechny rodiče – a ta matka si řekla, že to nedopustí a vyjednala si osobní schůzky s učitelkou. A kontrolovala, jestli ta třída i učitelé je akceptují a chovají se k nim rovně. Oni sice měli třeba poznámky, ale byla schopná si to ustát. A to si myslím, že je důležité - aniž by člověk ve škole vyvolal nějaký konflikt, který je afektivní. Rodiče, kteří se nechají vyprovokovat do afektu, tak prohrávají.

A to jsme zase viděli u další, třetí matky, jak zvládnout afekt. Jejich dítě způsobilo to, že učitelka se bála, že ji napadne strýc žačky. Stalo se to tak, že malá holčička z první třídy si hvízdala během vyučování, paní učitelka ji napomenula, ale ta holčička jí odpověděla, že přijde strejda a rozmlátí ji sekerou. A ta matka zase okamžitě šla do školy, říkala, že ten strýc je invalidní a leží doma na lůžku a jen doma použil tahle silná slova. Učitelka to vzala a obě se tomu nakonec zasmály a převrátily to ve vtip. Ve školství se podle mě všechno bere moc vážně. A kdyby se lidem víc dařilo zapojovat humor, tak by to hodně pomohlo, ale na to musí být obě strany připraveny a brát věci s nadhledem. A v tom terénu se to osvědčuje, že se podobné situace dají převrátit ve vtip. I stereotypy k tomu ostatně vybízí.

V poslední době se ptáme i na to, co pro znamenají slova, která se tak hojně používají, jako je Čech a Rom? Jak to vidíš Ty? 

Slovo Češka nebo jsem z Čech, používám především při představování v cizině. Rom či Romka, když se naši informátoři hlásí ke své národnostní identitě nebo když říkáme, že jsme byli v romské komunitě. Jako člověku, který studoval antropologii, by mi mělo být jasné, jak je to s etnicitou, národností, vzájemným pojmenováváním, ale musím říci, že když se nad tím doopravdy zamýšlím, tak tomu nerozumím. Uvědomuji si, že v těch slovech je obsažen vztah a potěšilo by mne, kdyby to byl vztah vzájemné úcty, respektu a humoru.

Máte nějaké sny? Kdybyste měla kouzelnou hůlku, co byste vyčarovala?

Aby byla škola až od devíti. To bych přála sama sobě (smích). Bylo by fajn, kdyby nedocházelo tak rychle k hodnocení na základě vizuality. Protože jakmile někoho vidíme, tak si ho zaškatulkujeme. Takže kdyby se mělo něco změnit, tak to rychlé hodnocení. Jenže náš mozek je právě k tomu tak uzpůsobený. A další věc je podle mě míra sebe přijetí. Protože jakmile budeme přijímat i chyby, které děláme, tak nebudeme tak zdrcení. A přála bych si méně byrokracie a papírování. To bych zrušila okamžitě. Protože to narůstá takovým tempem, že to je jeden ze stresorů učitelů a to je pak hodně zdržuje a odvádí od toho, čemu by měli věnovat pozornost a to jsou žáci a případně jejich rodiče, alespoň tak se mi to podle výzkumů jeví.

Děkuji za rozhovor.

Přečteno: 877x

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

Můžeme spolu, Rozhovory, Výzkum, vyloučená lokalita, školství, Romové, Předsudky



HLAVNÍ ZPRÁVY

Shromáždění na Abertově - 17. 11. 2017

videoZÁZNAMY: ČR si připomněla 17. listopad, policie v Praze zadržela dva příznivce extremistické DSSS

17.11.2017 12:54, (AKTUALIZOVÁNO 21:00)
Obyvatelé České republiky si dnes připomněli výročí událostí spojených se 17. listopadem. Hlavní město zažilo pietní shromáždění, demonstrace pravicových extremistů i krajní levice i různé kulturní akce. Na akce svolané u příležitosti výročí událostí z listopadu 1939 a 1989 dohlíželi stovky policistů, pražským jednotkám vypomohly i další krajská ředitelství.
 celý článek

Dominika Duka (FOTO: Petr Zewlakk Vrabec)

Kardinál Duka poblahopřál nenávistné Okamurově SPD k volebnímu výsledku. Spojuje nás péče o bezpečí lidí a řada jiných témat, uvedl

16.11.2017 13:45
Hlava české katolické církve, kardinál Dominik Duka, poblahopřál k výsledkům voleb předsedovi hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) Tomio Okamurovi. „Dovoluji si Vám pogratulovat k výsledkům voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Jsem přesvědčen, že nás spojuje péče o bezpečí lidí v této zemi i řada jiných témat. Přál bych Vám, abyste Vy i Vaši poslanci v nově ustavené sněmovně dokázali důrazně prosazovat právo a spravedlnost,“ uvedl Duka ve svém dopise.
 celý článek

Emil Voráč

Emil Voráč: Dokud nebudeme schopni se dohodnout, ničeho nedosáhneme a budeme k sobě chovat nenávist

16.11.2017 12:15
Co vlastně chceme? Nesouhlasíme s dosavadní politikou a vůbec se nedivím. Vadí nám převažující nálady tohoto národa. Dlouhodobě si stěžujeme, že politika, ale i integrační činnost je o nás, ale bez nás. Nejsme spokojení, že romská menšina nemá zástupce v senátu, parlamentu, nebo ve vládě a také na úřadech, kde se jaksi tvoří vnitřní zákony, které mnohdy jsou specificky nastavené proti naší menšině.
 celý článek

Diskuse:

Každý diskutující musí dodržovat PRAVIDLA DISKUZE SERVERU Romea.cz. Moderátoři serveru Romea.cz si vyhrazují právo bez předchozího upozornění odstranit nevhodné příspěvky z diskuse na Romea.cz. Při opakovaném porušení pravidel mohou moderátoři diskutéra zablokovat.

Další články z rubriky







..
romea - logo