romea - logo
14. října 2019 (pondělí)
svátek má Agáta
Loading
rozšířené vyhledávaní

Můžeme spolu: Nemít druhého rád je hrozně snadné, říká Zuzana Jurková

20.2.2017 12:51
Zuzana Jurková (vpravo)
Zuzana Jurková (vpravo)

Od ledna 2017 pravidelně přinášíme rozhovory s lidmi, kteří dělají zajímavé věci, jež zároveň pomáhají k tomu, aby se nám společně žilo dobře. Když jsme hledali název rubriky, oslovilo mě motto letošního Mezinárodního dne Romů - „Můžeme spolu“. A tak jsme se s organizátory dohodli, že rubriku uvedeme pod stejným názvem.

Rozhovor se Zuzanou Jurkovou

Zuzana Jurková pracuje na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy a zabývá se etnomuzikologií. Svým nadšením dokáže nakazit kdekoho. Podobně jako hudba boří Zuzana systematicky hradby mezi lidmi - akademiky a ne-akademiky, studenty a vyučujícími a všemi dalšími nositeli různých nálepek. Na ty totiž moc nevěří, a pokud věří, nenechá se jimi zneklidnit. Nebo to tak alespoň zvenku vypadá.

Co je podle vás potřeba dělat, aby se nám společně žilo dobře?

Protože máme malý prostor, je odpověď jednoduchá – máme se mít rádi. Je jasné, že to, jestli někoho máme rádi, nezáleží na něm, ale hlavně na nás. Když nám to nejde - protože nemít druhého rád je hrozně snadné - dobře funguje instrukce od C. S. Lewise – nemáte-li někoho rádi a chtěli byste, chovejte se, jako že ho rádi máte. Mohu uvést i rozšířenou verzi: v listopadu, krátce po volbách, jsem měla přednášku na Columbia University v New Yorku. Celý akademický svět se hroutil kvůli vítězství Donalda Trumpa. Přednáška byla v budově, kde sídlí muzikologie a umělecké oddělení. Hned u vstupu měli nástěnku s citací od Toni Morrison, o tom, co dělat v těžkých časech. Na škole se rozhodli sesbírat odpovědi na tuto otázku od studentů a učitelů umění po celém světě. Shromáždili obrovské množství odpovědí, které tam byly vystavené – desítky, možná stovky papírků. Odpovědi byly trojího typu: jeden typ zněl: formovat levici, formovat levici, formovat levici. Druhý typ říkal, že umění je přece od toho, aby těžké časy reflektovalo. A třetí typ: raději být empatický než mít pravdu. A k tomuhle typu odpovědi tenduju i já.

Znáte nějaké prostředí, kde je to, o čem mluvíte, zhmotněné?

Já jsem opravdu šťastný člověk. Pánbůh mě má rád, což zažívám nanejvýš konkrétně v rodině, jsem nadšená ze svých dcer a jsem nadšená i z prostředí, ve kterém můžu učit. Neboli to zažívám vlastně neustále. A co v romském a ne-romském prostředí? Mně jdou tyhle kategorizace trochu na nervy, mám pocit, že je vytváříme hlavou. Tedy: já nemám sklon k tomu, říkat, že Romové neexistují; já se s nimi o tom bavím, jak moc je pro ně tenhle aspekt důležitý. Vloni jsme měli skvělou letní školu o romské hudbě, začínali jsme na Khamoru a pak jsme cestovali po Čechách za muzikanty, kteří se sami identifikují jako Romové. V určitou chvíli, kdy byli studenti těmi lidmi nadšení, říkala jsem si: „proč zdůrazňujeme primárně to, že jsou Romové? To je přece jen jeden aspekt, kterého si můžeme všímat. Někdy mám pocit, že tím, že vytváříme tyhle kategorie, kopeme zároveň příkopy. Třeba teď jsme naplánovali skvělý kurz s rodinou Fečových, budeme spolu muzicírovat. Ale měla jsem problém s konceptem „můžeme spolu“. Protože tím vlastně říkám, že je to sice divné, ale my to společně dokážeme. Jenže, co by na tom vlastně mělo být divného? Se všemi lidmi přece „můžeme (a taky musíme) spolu“.

Jak podle vás můžeme tyhle příkopy překročit?

Vždycky, když mě něco napadne, snažím se to i dělat. Hodně dlouho jsem byla například nedůvěřivá k aplikované etnomuzikologii. Jsem ve skupině světových etnomuzikologů, kteří studují hudbu menšin, a ta má k té aplikovanosti hodně blízko. Mně ale přišlo vždycky trochu trapné, když běloši z většiny učí menšiny, jak mají zpívat svoje písničky; taková situace má pro mě až imperiální charakter. Nedávno jsem ale byla jeden semestr v americkém Pittsburghu, kde je společnost etnicky pestrá, všichni hrají (nebo provozují cokoli jiného) dohromady, a není to nic zvláštního. Tam jsem došla k tomu, že teď je ten správný čas začít. Tenhle semestr chystáme kurz, kde budou studenti hrát s rodinou Fečových písničky Jožky Feča a já doufám, že se to vyvine v to, že další semestr zkusíme zase nějaké jiné lidi, kteří jsou chápaný jako „ti odlišní“. Na tom se ukazuje, jak je překračování příkopů snadné právě prostřednictvím konkrétních lidi a to, že spolu s nimi něco podnikáte - my třeba konkrétně muzicírujeme.

Máte nějaké sny? Kdybyste měla kouzelnou hůlku, co byste vyčarovala?

Já vůbec nejsem ten typ. Neoddávám se snění; když si myslím, že se něco má dělat, tak to dělám. Možná je to divný, některý lidi si představují, že budou kosmonauti nebo já nevím co, ale já to takhle nemám. Když si myslím, že se nějaké dveře otevírají, tak do nich rovnou jdu.

Přečteno: 1731x
 

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

Rozhovory, Multikulturalismus, Hudba, Romové, identita, etnicita, Osobnosti



HLAVNÍ ZPRÁVY

Václav Klaus ml. v Chanově (FOTO: Facebook Václava Klause ml.)

Chanovští Romové s Trikolórou nespolupracují. Klaus mladší dezinterpretoval společné setkání

9.10.2019 16:09
„Mluvili jsme s pár chlapama, co pracují a vedou tam pro děti fotbalový klub. Pan Bažo mě šokoval vyjádřením – “nejhorší pro nás jsou neziskovky, co dělají romobyznys”. Asi tak,“ napsal poslanec a předseda hnutí Trikolóra Václav Klaus mladší na svém facebooku po úterní návštěvě Chanova.
 celý článek

Roman Zach a skupiny Gipsy Kings v zábavném pořadu televize Nova Tvoje tvář má známý hlas (FOTO: Repro TV NOVA)

videoPatrik Banga: Roman Zach rozhodně není rasista. Kampaň na internetu je zbytečné šílenství

9.10.2019 13:44
Jsou chvíle, kdy fakt nejsem rád, že existují sociální sítě. Ano, člověk se může vyjádřit hned a k čemukoliv, dokonce si může vybrat i formu. Chcete video? Bude video. Chcete úderný text? Bude text! Ale sociální sítě mají svá negativa. Třeba šíření nepřesných zpráv. Nebo různé výklady jedné a té samé situace. A následující sociální šílenství.
 celý článek

Ilustrační foto (Foto: Pixabay)

Jak se dnes žije v "děcáku"? Problémem nejsou děti, ale jejich rodiče, říká ředitelka jednoho z nich Dana Kuchtová

9.10.2019 10:42
Prvorepubliková vila, která od roku 1949 funguje jako dětský domov, zeje v letních měsících prázdnotou. Všude panuje neskutečné ticho. „V období prázdnin tu moc dětí není,“ vysvětluje ředitelka pražského Dětského domova Klánovice a exministryně školství Dana Kuchtová, která celý rok pracuje na tom, aby děti v létě vyjely na tábor a podívaly se i do zahraničí.
 celý článek

Další články z rubriky







..
romea - logo