Na Ukrajině zapálili dům, Romka se třemi dětmi naštěstí utekla. Romové drží noční hlídky, hlásí z místa výzkumník Beníšek

"Na Ukrajině narůstá obecně nacionalismus. Částečně to souvisí i s válkou na východě Ukrajiny, která s sebou přináší vzestup nacionálních vášní. Tady jsou například všude po ulicích na sloupech nápisy ,Sláva národu!`, které na Zakarpatí nepamatuju," popisuje z Užhorodu Michael Beníšek.

Je romistou a vysokoškolským pedagogem, který přednáší na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Dlouhodobě se věnuje lingvistickým výzkumům mezi Romy na Zakarpatské Ukrajině. Tam se nachází také nyní a zblízka sleduje události posledních dní, kdy došlo k napadení některých romských komunit.

Některé z incidentů přinesly také oběti na životech. U několika z nich byl prokázán rasistický motiv, u jiných se o něm zatím spekuluje, jelikož se po útočnících pátrá. Ten poslední se odehrál jen před pár dny v místě, které Beníšek důvěrně zná. Někdo spící matce se třemi dětmi v osadě ve městě Perečyn podpálil dům, naštěstí se jim podařilo včas uniknout. Tamní Romové nyní podle Beníška žijí ve velkém strachu.

"Muži v Perečyně například v noci drží v celé osadě hlídky. Je tam velký strach z budoucnosti. Lidé neví, co bude," říká. "Romové většinou zmiňují, že se s nenávistí nesetkávají jen od lidí, kteří by se hlásili ke krajní pravici, nebo byli součástí neonacistických skupin. Často to jsou úplně běžní lidé," říká. Stojí za tím podle něj frustrace. "Je tu bída, s válkou na Ukrajině se tu ještě rapidně zvedají ceny, zatímco platy jsou velmi nízké. A spousta lidí je ještě bez práce. A tím, že jsou lidé frustrovaní, vybírají si jako svůj terč ty, kteří jsou na tom ještě hůř," dodává.

Co se teď na Ukrajině ve vztahu k Romům děje?

Poslední měsíce proběhlo několik pogromů na dočasná romská tábořiště. Nejsou to stálé romské osady, ale tábory, které si zakládají Romové ze Zakarpatské Ukrajiny na okrajích větších měst po celé zemi. Především v Kyjevě, ale také na Haliči u Lvova nebo u města Ternopol, kde také jeden útok proběhl.

Zakarpatští Romové, kteří jsou dlouhodobě usedlí, a nejsou to tedy Romové, kteří by měli ve svých tradicích kočování nebo polokočování, od dob Sovětského svazu vyjížděli za prací do různých měst. Vždy si postaví sídlo v lese nebo lesoparku u větších měst, dočasně tam bydlí a snaží se získat nějakou obživu. Sbírají staré železo, které pak rozprodávají, staré oblečení, ženy někdy žebrají. A po nějakém čase se zase vrátí s výdělkem na Zakarpatí. Je to vlastně určitá forma polokočování vynuceného socioekonomickou situací.

Ty útoky, které v posledních měsících proběhly, byly organizovány neonacistickými skupinami nebo lidmi na ně napojenými. Jejich cílem bylo ty tábory zničit. Přišli tam například se sekerami a začali rozbíjet stany a dočasné příbytky, vyhánět lidi pryč.

Útok, který vzedmul první větší vlnu zájmu o to téma, přišel koncem června ze Lvova. Ozbrojení mladíci vtrhli do tábora a pobodali několik lidí, z nichž jeden mladý muž útok nepřežil, další skončili v nemocnici, včetně desetiletého dítěte. Napadení byli maďarskojazyční Romové z vesnice Serne na jihu z Mukačevského okresu, kteří také takto cestovali za prací. Nyní se vrátili do Serne, kde proběhl pohřeb, kterého se účastnilo také několik zahraničních novinářů.

Jak se k těm útokům staví tamní veřejnost?

Včera jsem mluvil s jedním Romem a jedním Neromem, kteří se toho pohřbu u Mukačeva účastnili. Říkali, že jediným Neromem na něm byl kromě novinářů právě on sám. Z místní vesnické rady nebo neromských vesničanů tam nebyl nikdo, jen Romové. Což je jedna z dalších věcí, na kterou tady Romové poukazují. Že jsou tu na všechno sami. Když se tu organizovala například protirasistická demonstrace v Užhorodu, byli na ní jen Romové. Necítí tu tak žádnou podporu.

V Česku nebo na Slovensku jsou skupiny liberálně nebo antirasisticky laděných gádžů, kteří se nějak proromsky angažují. Tady nic takového není. Romové si též stěžují, že za poslední rok cítí velké napětí, které tu dříve nebylo. Stává se, že prostí lidé na ulici vůči Romům verbálně i neverbálně projevují svou nenávist. Na internetu se podle nich vzedmula silná anticiganistická vlna, která je zřejmě ještě horší než u nás. Na Facebooku nebo i v diskusích pod články na zpravodajských serverech mnozí lidé píší, že by bylo třeba Romy vyvraždit a vraždu, o které jsem mluvil, schvalují.

Je zřejmé, že se jedná o incidenty z nenávisti? Nebo jde spíše o spekulace?

V neděli došlo k dalšímu incidentu. Byla zavražděná Romka přímo na jihu Zakarpatí ve městě Berehovo, kde také žijí maďarskojazyční Romové. Někdo ji podřízl. Není ale známo zatím kdo, nejsou známy okolnosti a důvody toho napadení. Ve Lvově to naopak zřejmé bylo, protože tam se pachatele podařilo dopadnout a mělo se jednat o mladíky, kteří se hlásili k nějaké neonacistické organizaci. Tady u vraždy v Berehově, kde té ženě podřízli hrdlo, nevědí, kdo to udělal. Takže to, zda to mohlo mít rasistický podtext, jsou spekulace, nicméně se to ve světle dalších událostí předpokládá.

Proč k té změně nálad dochází?

Narůstá obecně nacionalismus. Částečně to souvisí i s válkou na východě Ukrajiny, která s sebou přináší vzestup nacionálních vášní. Tady jsou například všude po ulicích na sloupech nápisy „Sláva národu!”, které na Zakarpatí nepamatuju. Pouze na Haliči, kde jsem byl u Romů v letech 2011 a 2012, jsem dříve zaznamenal výpovědi Romů o tom, že se k nim ukrajinští nacionalisti chovají zle a vzývají hrdiny druhé světové války, kteří se podíleli na genocidě židů a Romů. A že jim vyloženě říkají, že je tam nechtějí a že by je měl někdo vyvraždit.

Tady na Zakarpatí jsem se s tím nesetkal, až v posledním roce. Dříve tu byly problémy s policií, v době před Majdanem, kdy čas od času nějaké Romy bezdůvodně zatkla, zmlátila je na služebně, a pak je zase pustila. Nebo dělala nájezdy na romské osady, kdy přijely náklaďáky, vyskákali policisté a pobili pendreky ženy i děti. S tím už se dnes nesetkáváme. Policie se dnes minimálně navenek chová lépe, což potvrzují i samotní Romové. Ukrajinci policii zreformovali, složku Berkut po Majdanu rozpustili, protože se podílela na střílení do demonstrantů. Takže policie se sice změnila, ale mluví se o tom, že laxně přistupuje k protiromským incidentům.

Co se stalo v Perečyně, kam sám jezdíš a situaci tam dobře znáš?

V noci z neděle na pondělí v jenom domě nejdříve započal malý požár. Přijeli hasiči i policie, oheň uhasili a policisté se domnívali, že šlo nejspíš o náhodný požár, který mohl vzniknout elektrickým zkratem. Po tom, co odjeli, ale začal ten dům hořet znovu. Matka se třemi dětmi, která v tom domě bydlela, dokonce slyšela, že jí někdo ťukal na okno, což ji probudilo. Ti lidé prý pak utekli. Jakmile zpozorovala, že dům hoří, popadla děti, utekla ven a začala volat o pomoc. Seběhla se celá osada a lidé spolu začali rychle vynášet, co se z hořícího domu ještě dalo zachránit. Přijeli znovu policisté a hasiči, a ti už sami řekli, že to musel někdo úmyslně založit.

A kdo to byl?

Romové v Perečyně říkají jen, že to byli nějací „rakle” (pozn. neromští mladíci), nikoho ale nechytli. Je zajímavé, že ten dům byl umístěn úplně na konci osady u lesa. Spekuluje se, že přišli z lesa, pak se v něm po tom prvním požáru schovali a po odjezdu policie a hasičů se vrátili a znovu ho zapálili. Byl to z větší části dřevěný dům, takže se i nabízel, protože většina stavení v té osadě je zděných. Byl k němu zároveň dobrý přístup z lesa.

Jak to místní vnímají?

Já sám jsem tam přijel druhý den odpoledne a byl jsem docela překvapený atmosférou, která tam je opravdu vážná. Byla tam zrovna policie, u místního barona, a tam se sešli všichni Romové a situaci společně řešili. Policie to setkání ale postavila tak, že místo ubezpečení Romů o jejich ochraně je nabádala, aby sami takzvaně nedělali problémy. Romský pastor, který tam působí, byl velmi zdrcený. Říkal, že je na černém seznamu neonacistů jako člověk, který pomáhá Romům a je třeba ho zavraždit mezi prvními.

Jak ten incident vyhodnocují tamní Romové? Kdo dům podle nich zapálil?

Ti to vidí jako čin z nenávisti a všechno tomu nasvědčuje. Policie údajně pracuje i s verzí, že si to mohli zapálit samotní Romové. Když jsem ale byl přímo na místě, tak tam nikdo nic takového nenaznačoval. Ona je vůbec otázka, proč by to Romové zapalovali zrovna této ženě, kterou znám osobně. Je to velmi chudá mladá matka se třemi dětmi.

Jaká je mezi Romy obecně atmosféra?

Muži v Perečyně od incidentu v noci drží v celé osadě hlídky. Je tam velký strach z budoucnosti. Lidé neví, co bude. Někteří zvažují emigraci, chtěli by odsud pryč. Romové zmiňují, že se s nenávistí nesetkávají jen od lidí, kteří by se hlásili ke krajní pravici, nebo byli součástí neonacistických skupin. Často to jsou úplně běžní lidé, kteří přijímají atmosféru, která je protiromsky laděná a která až nese rysy davového šílenství.

Z čeho to vychází?

Lidé tu jsou obecně frustrovaní. Je tu bída, s válkou na Ukrajině se tu ještě rapidně zvedají ceny, zatímco platy jsou velmi nízké. Lidé tu berou v přepočtu na naší měnu běžně tři nebo čtyři tisíce korun . A spousta lidí je ještě bez práce. A tím, že jsou lidé frustrovaní, tak si vybírají jako svůj terč ty, kteří jsou na tom ještě hůř.

Publikováno na www.hatefree.cz