romea - logo
28. června 2016 (úterý)
svátek má Lubomír
romano vodi - předplatné
Loading
rozšířené vyhledávaní

Naděje na spravedlivou školu: Od vizí akademiků a "bláznivých hipísáků" k novele školského zákona

20.2.2015 16:39
Klára Šimáčková Laurenčíková
Klára Šimáčková Laurenčíková

„Části dětí nebylo doposud systémem umožněno vzdělávání odpovídající jejich reálnému vzdělávacímu potenciálu, což má přímé dopady i na možnosti jejich pozdějšího profesního uplatnění. Věřím, že se situace teď už konečně začíná měnit,“ říká Klára Šimáčková Laurenčíková, která reformu škol směrem k inkluzivnímu vzdělávání připravovala na ministerstvu školství v době, kdy byl ministrem Ondřej Liška. Dnes do diskusí vstupuje z pozice předsedkyně odborné společnosti, která se inkluzí zabývá (ČOSIV). Bavili jsme se o tom, zda novela školského zákona, kterou poslanci schválili minulý týden, opravdu přináší reálnou naději na spravedlivou otevřenou školu.

Nakolik je schválení novely v této podobě důležitá věc, co se vlastně stalo?

Je to velmi důležitá věc. Došlo k několika úpravám, které reagovaly na připomínky ČOSIV a mnoha dalších organizací a odborníků. Zařazení do speciální školy či třídy nebude samo o sobě podpůrným opatřením. Podpůrná opatření také bude možné kombinovat tak, aby nejlépe odpovídala potřebám konkrétního žáka. V neposlední řadě bylo odstraněno velmi vágně formulované ustanovení k diagnostice mentálního postižení, které se dalo vyložit dvěma diametrálně odlišnými způsoby. Jeden z výkladů mohl vést k tomu, že by diagnózu mentálního postižení mohly dostat děti s mimointelektovými obtížemi např. specifickými poruchami učení, sníženou pozorností nebo problémy v chování.

Nyní by tedy už nemělo hrozit, že tyto děti budou vyřazeny z hlavního vzdělávacího proudu, z „normální“ školy?

Ano, školský zákon v této podobě je velký posun. Už v roce 2009 jsme měli na ministerstvu školství pracovní skupinu složenou z odborníků z akademických pracovišť, nevládek, škol..., kde jsme řešili podobu paragrafu 16 a velmi jsme stáli o to, aby se změnila ustanovení, která rozdělují žáky se speciálními vzdělávacími potřebami do tří kategorií – na žáky se zdravotním postižením, zdravotním znevýhodněním a sociálním znevýhodněním. Aby se změnila tak, jak je to v právě schválené novele, kde se hovoří o žákovi, který potřebuje podpůrná opatření a má na ně také nárok. Je to velký úspěch, výsledek mnohaleté komunikace mezi ministerstvem a odborníky. Zákon teď konečně jasně udává směr k inkluzi, ale je jasné, že na tento krok musí navázat kroky další, jako třeba změna financování regionálního školství tak, aby podpůrná opatření bylo z čeho zaplatit.

Je to tedy skutečně podobné tomu, oč jste se snažili na ministerstvu za Ondřeje Lišky?

Ano, je to přesně tak. Připravovali jsme komplexní Národní plán inkluzivního vzdělávání, který ale pak po personálních změnách na ministerstvu „šel k ledu“. V tom plánu jsme také pracovali s kategorií žáků, kteří mají nárok na podpůrná opatření. Aktuální novela jde stejnou cestou. Předchozí škatulkování dětí do tří kategorií speciálních vzdělávacích potřeb nefungovalo. Zvlášť kategorie zdravotního a sociálního znevýhodnění byly velmi obtížně definovatelné a nebyly na ně navázány ani žádné odpovídající finanční zdroje na podporu znevýhodněných dětí. Navíc byla „nálepka“ sociální znevýhodnění pro řadu rodičů i dětí nepříjemná a odmítali ji.

Připomeňme si, oč vlastně v tom tématu jde – proč jsou „praktické školy“ takový problém, za jehož neřešení Českou republiku opakovaně kritizují evropské instituce, odborníci, aktivisti...?

Velká část lidí, kteří pracují na základních školách praktických se domnívá, že je to prostředí, které dětem pomáhá, kde se cítí více bezpečně, kde mohou zažít více individuální přístup, kde se možná necítí tolik odlišné. .A že to je systém vzdělávání, který je připravuje na dospělý pracovní život v oblasti nějakých praktických dovedností. Problém je ovšem v tom, že velká část těch dětí tam nepatří, jsou tam zařazeny chybně, nedostaly ani šanci vstoupit do „normální“ školy a zažít tam nějaký opravdu podpůrný přístup, který by jim umožnil dohnat jejich handicap. Velká část těch dětí je apriori systémem odsouzena k mnohem omezenějšímu pracovnímu uplatnění, protože prostě nedostanou šanci získat plnohodnotné vzdělání, které by jim umožňovalo absolvovat kvalitní střední školu a potom vysokou školu a působit v kvalifikovaných profesích typu lékař, právník či vysokoškolský učitel

Nerovnost v přístupu ke vzdělání tedy ty „systémem odsouzené“ děti provází celý život....

Velká část těch dětí bez ohledu na jejich talent a skutečné předpoklady dostane předem tak podnastavenou laťku, že možná sice prožijí nějakých relativně klidných devět let na základní škole, ale z hlediska jejich celoživotního uplatnění, mají zásadně omezené možnosti. Řada dětí nastupuje do praktických škol rovnou, další vypadávají z hlavního vzdělávacího proudu zhruba na úrovni třetí třídy, jako děti „selhávající“. Já se domnívám, že bychom ale měli hovořit o selhávajícím systému a selhávajících přístupech... Asi si všichni dovedeme představit, že pokud vychodím zvláštní školu, tak ve společnosti, která je ještě stále dost předpojatá vůči lidem z jiného etnika, vůči odlišným skupinám od „majority“, tak je skoro nemožné získat solidní zaměstnání, postarat se ekonomicky dobře o rodinu. Aže tu číhá celá řada dalších pastí v podobě problému s bydlením a problematického chování – nejrůznější podoby závislostí ap... Vzdělání je tím, co může tento začarovaný kruh, který se reprodukuje mezi generacemi, rozetnout a ukázat „cestu ven“.

Připomeňme ještě další základní věc, o níž se v této souvislosti mluví: Je na praktických školách hodně romských dětí? A víme to s jistotou? Vedou se pře o to, zda lze shromažďovat „etnické“ statistiky...

Z šetření České školní inspekce, kanceláře ombudsmana i ministerstva školství vyplývá, že se skutečně pohybujeme někde kolem 25-30% romských dětí v praktických školách. A skutečně není možné, aby se u romských dětí vyskytovalo lehké mentální postižení – což je diagnózna, kvůli níž se dítě posílá do „zvláštní školy“ - několikanásobně častěji než u ostatních dětí. Tady je naprosto zřejmé, že dochází k diskriminaci dětí z důvodu jejich etnicity.

A jak je to s těmi statistikami?

Evropská směrnice proti rasismu a rasové nesnášenlivosti nabádá k tomu, aby byla etnická data, byť neadresně a anonymně, sbírána, pokud jsou zjevné nějaké diskriminační mechanismy v oblasti vzdělávání. Aby byla sbírána dokonce opakovaně, aby se dalo měřit, zda jsou úspěšné kroky, které s diskriminací bojují. Čili já bych tady polemizovala s těmi, kteří říkají, že etnická data sbírat nemůžeme, dokonce nesmíme, myslím, že je to do jisté míry alibismus lidí, kteří ten stávající systém obhajují.

Jedna věc je, že romské děti nemohou být násobně více postiženy lehkým mentálním handicapem, druhá věc, že vzhledem k prostředí, v němž vyrůstají, mohou být některé z nich určitým způsobem znevýhodněny... Co s tím? Řešit to na základní škole je asi pozdě...

Ano, a nevyřeší to ani povinný poslední ročník mateřské školy. Velký problém je, že tu chybí koncept rané péče, tedy péče o děti ve věku od jednoho roku do tří let. Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že tam, kde se cíleně s rodinou se sociálním znevýhodněním pracuje, ideálně už v raném věku dítěte, kde se rodičům pomáhá přicházet na způsoby, jak rozvíjet jejich děti a pomáhá se jim k tomu vytvořit vhodné prostředí, tak tam se dítě může dobře zapojit do předškolního vzdělávání a do základního vzdělávání bez nějakého zjevného handicapu. Další podstatný problém je, že řada sociálně znevýhodněných dětí se nedostává do běžných mateřských škol, kde by se mohly dále rozvíjet či se učit spolupracovat s ostatními spolužáky. To jsou věci, které se v nepodnětném rodinném prostředí učí velmi obtížně. Míjejí tak další šanci srovnat některé své handicapy...

Jak by to mohlo fungovat? Vnucuje představa obrovské armády vzdělaných kompetentních terénních pracovníků, nízkoprahových center...

Nemyslím, že to je ten největší problém. Ano, určitě je zapotřebí ty služby doplnit a investovat do nich. Ale hlavně je nutné mít komplexní vizi – kromě systému rané péče a dalších terénních služeb, například sítě mateřských center, je to bezpochyby například zajištění sociálního bydlení. Je to provázaný celek a v lecčems chybí i vize i legislativa.

Vraťme se k novele školského zákona, respektive k tomu, co bude následovat: Říkáte, že to je nadějný, důležitý první krok. Ale nezastaví se další kroky na nedostatku peněz?

Myslím, že už ne, že novela situaci podstatně mění. Pokud zákon opravdu vejde v platnost, tak je to prostě tak, že žák, ať už je ve školském systému kdekoli, má ze zákona nárok na podporu, aby mohl ve škole dobře prosperovat. Už nemusí být ve speciální škole nebo základní škole praktické, aby mohl dostat nějaké vyšší finanční krytí na podpůrná opatření, která potřebuje, jak je to nyní. Ať samozřejmě, pokud ta podpora má být reálně poskytnuta, tak musí být zaplacena. Ať už jde třeba o úvazek asistenta pedagoga, speciální pomůcky, další odborné služby... Zákon říká: Toto deklarujeme, je to závazné. Dokonce je to tak, že je tedy protizákonné tento závazek nenaplňovat. Ministerstvo školství se několikrát veřejně vyjádřilo a zavázalo k tomu, že s novelou školského zákona propojí nový systém financování regionálního školství tak, aby se k dítěti mohly dostat peníze, které na svou podporu potřebuje. Ministerstvo ještě ten nový koncept připravený nemá. Ale je jasné, že to bude vyžadovat nějaké peníze navíc, že mluvíme o miliardách. Jenže není důvod, aby se toto navýšení rozpočtu nestalo prioritou – zdá se, že vůle politiků je v tomto ohledu nebývale jednotná.

Stejně si dovedu představit, že politici začnou mluvit o nedostatku peněz, o tom, že musíme být realisty, že prostě musíme postupovat krůček po krůčku, nemůžeme zavádět inkluzi na školách, které na to nejsou připravené... A že vše zase zůstane otevřené.

Určitě takové snahy o „oddálení“ budou. Domnívám se ale, že ten nový zákon ministerstvu nedává možnost to oddalovat do nekonečna. Až vejde v platnost, půjde o to, zda ministerstvo, politici, školy... postupují podle zákona nebo proti němu. Ten zákon prostě vytváří novou situaci.

A co společenský tlak? Řada odborníků je skeptická i proto, že se domnívá, že nejsou připravené nejen školy, ale co je horší – není připravená společnost. Ta je plná předsudků a část „bílých“ rodičů tlačí na ředitele škol, aby romské děti segregovali. Nemůže tedy dojít třeba k tomu, že praktické školy sice zaniknou, ale stanou se z nich „ghetto školy“, ve kterých bude segregace romských dětí pokračovat?

Domnívám se, že celá řada „majoritních“ rodičů se odlišných dětí bojí ve chvíli, kdy s nimi škola není připravena dobře pracovat – není vybavena personálně, nemá asistenty... Pak to rodiče mohou vnímat jako riziko a někdy i oprávněně. Dá se prostě předpokládat, že větší skupina sociálně znevýhodněných dětí opravdu potřebuje zpočátku nějaký typ podpory, aby mohly ve škole normálně prospívat. Za současných podmínek je tedy pro spoustu lidí odlišnost hrozbou, protože necítí, že je s tím spjatá také nějaká podpora... Už jsme o tom mluvili - je nutný komplexní plán. Na první krok, kterým je novela školského zákona a druhý nezbytný krok v podobě reformy financování, musí navázat další kroky: Změna poradenských služeb, změna přípravy budoucích pedagogů, změna fungování školské inspekce, propojení školy se sociálními službami....

Vy jste každopádně optimistka – ke změnám nyní už vlastně neodvratně dojde...

Ano. Změny už tu dokonce jsou. Je čím dál víc škol, které inkluzi chápou jako něco normálního a touto cestou jdou. Téma se častěji objevuje i v médiích. Už není třeba vysvětlovat, co inkluze je a proč je důležitá, diskuse se vede o tom, jaké cesty k ní vedou. To je samo o sobě velký posun ve srovnání se situací před takovými pěti lety. Posun tu je. Téma už prostě není ve společnosti vnímané jako výkřik bandy bláznivých intelektuálů a hipísáků, idealistů z nevládek. Je v důležitých vládních strategiích a je teď už i v zákoně. Tón veřejné diskuse se mění. A já věřím, že se to už nezastaví.

Přečteno: 1540x

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

Diskriminace, školství, Školní inspekce, Romské děti , Inkluzivní vzdělávání



HLAVNÍ ZPRÁVY

Mapa Velké Británie (foto: Gav 235, www.wikimediacommons.org)

Anketa: Britští Romové mají po brexitu obavy o svůj osud

24.6.2016 14:11
Z výsledků referenda o vystoupení Velké Británie z Evropské unie nejsou tamní Romové právě nadšeni.
 celý článek

--ilustrační foto--

Lidé v bytové nouzi se sešli s ministryní práce a sociálních věcí Michaelou Marksovou

24.6.2016 10:43
Na pražském Andělu se ve čtvrtek v podvečer sešly aktivní skupiny lidí v bytové nouzi ze třech českých měst s ministryní práce a sociálních věcí Michaelou Marksovou a zástupcem ministerstva pro místní rozvoj, ředitelem odboru politiky bydlení Jiřím Klímou.
 celý článek

Hlasování o odchodu Velké Británie z EU (koláž: Romea.cz)

Brexit: Velká Británie odchází z Evropské unie, Cameron rezignuje, Skotové chtějí zůstat v EU

23.6.2016 23:57, (AKTUALIZOVÁNO 24. 6. 2016, 9:45)
Podle konečných výsledků britského referenda zvítězili zastánci vystoupení z EU poměrem 51,9 ku 48,1 procenta. Po sečtení hlasů ve všech 382 volebních obvodech se pro brexit vyslovilo 17,4 milionu voličů, proti bylo 16,1 milionu. Volební účast byla 72,2 procenta, což je přibližně o šest procent více než v minulých volbách.
 celý článek

Diskuse:

Každý diskutující musí dodržovat PRAVIDLA DISKUZE SERVERU Romea.cz. Moderátoři serveru Romea.cz si vyhrazují právo bez předchozího upozornění odstranit nevhodné příspěvky z diskuse na Romea.cz. Při opakovaném porušení pravidel mohou moderátoři diskutéra zablokovat.

Další články z rubriky







Romano voďi

Romano voďi 12/2013

..
romea - logo