"Situace je vážná," říká vládní zmocněnkyně pro lidská práva Monika Šimůnková

Monika Šimůnková je vládní zmocněnkyně pro lidská práva. Hned na začátku svého jmenování získala handicap, Petr Nečas totiž nástupce po Michaelu Kocábovi hledal několik měsíců a neziskový sektor i část odborné veřejnosti pak příchod Šimůnkové hodnotily značně obezřetně. Opatrná byla i ona – tak dlouho odmítala rozhovory a k ničemu se nevyjadřovala, až ji začali za „loutku“ považovat i někteří novináři. V posledních měsících se její aktivita značně zintenzivnila, možná je jen víc vidět, kdo ví. V každém případě byla jediná z úředníků a politiků, kdo vůbec považoval za důležité veřejně se vyjádřit v případě odhalení fatální lži chlapce z Břeclavi, který vodil za nos celý národ několik týdnů a poškodil tím romskou komunitu. Pravomoci zmocněnce pro lidská práva jsou ale značně omezené, každé její vyjádření podléhá jednotné mediální strategii Úřadu vlády, musí tak projít jakýmsi „schvalovacím“ procesem. Otázky jsem jí pokládala v době, kdy zástupci Celostátní asociace Romů v ČR na setkání s premiérem Petrem Nečasem volali po znovuobnovení ministerstva pro lidská práva nebo minimálně po zřízení pozice vládního zmocněnce přímo pro otázky romské menšiny.

Zmocněnkyní pro lidská práva jste se stala 16. února 2011. Dlouho jste odmítala rozhovory, málo jste zaujímala stanoviska, až vás někteří začali podezírat z toho, že se některým tématům záměrně vyhýbáte. Nelitujete zpětně tak dlouhé mediální zdrženlivosti,  nepoškodila Vás u médií i v očích představitelů nevládních organizací a institucí zabývajících se oblastmi, jejichž tematika spadá do vaší gesce?

Ano, jsem si vědoma toho, že počáteční mediální zdrženlivost mohla působit negativně. Bohužel nebylo v mých silách při značném počátečním náporu, výkonu dvou nově sloučených funkcí – zmocněnkyně vlády a vrchní ředitelky sekce pro lidská práva – věnovate se v dostatečné míře médiím. Potřebovala jsem se především seznámit s chodem úřadu a s velmi rozsáhlou problematikou. Dalším důvodem je i to, že nynější postavení zmocněnce je formálně koncipováno jinak než dříve. Je to daleko více úřednická pozice, tj. zmocněnec je v prvé řadě úředníkem – zaměstnancem úřadu vlády a podléhá tím i jednotné mediální politice úřadu vlády.

Na vašich bedrech vládního zmocněnce pro lidská práva je toho mimochodem hodně… Oblast lidských práv, tematika menšinová, romská,  zdravotně handicapovaní, nevládní organizace, sociální začleňován – dá se to vůbec dobře zvládnout bez jakýchkoliv pravomocí, rozpočtové kapitoly a se stále se omezujícím aparátem zaměstnanců například v Radě pro lidská práva? Ptám se, neboť po odhalení lži v tzv. „břeclavské kauze“ několik romských subjektů, sdružení, asociací, politických stran či aktivistů volá po obnově postu ministra pro lidská práva. Co si o jeho zrušení myslíte vy? Je na místě hovořit minimálně o posílení vašeho postu, jde-li například o personální obsazení?

Od začátku jsem se snažila v maximální možné míře zachovat dosavadní šíři agendy lidských práv i činnost jednotlivých poradních orgánů vlády, neboť jejich činnost považuji za velmi důležitou, a to i při probíhající redukci státní správy. Jak jsem deklarovala při svém nástupu – dialog s občanskou společností právě na platformě těchto Rad je pro mne naprosto prioritní.

Nedomnívám se, že v současné době je reálná obnova postu ministra, je však důležité, aby osoba, jež má problematiku lidských práv ve své gesci, měla silnou politickou podporu při prosazování jednotlivých opatření, zejména v tak citlivých otázkách, jako je soužití Romů a majority v České republice, aby disponovala dostatečnými pravomocemi a silným aparátem zaměstnanců.

To souvisí mimo jiné s politickou vůlí, podporou, vnímáním tematiky lidských práv jako důležité. Odborná i laická veřejnost se shoduje, že současná politická špička, vláda, téma lidských práv prioritně nevnímá. Já sama jsem zaskočena, jak ani v době, kdy v Břeclavi proběhne dvoutisícová demonstrace a máme tu tři týdny trvající mediální kampaň poškozující romskou menšinu, nevystoupí nikdo z čelních představitelů, a to ani v době, kdy se ukáže, že šlo o lež opět bezdůvodně namířenou proti Romům. Vy sama jste jako jediná v této souvislosti vydala prohlášení. Proč? A jak Vy osobně vnímáte politickou podporu, na níž se ptám?

Soužití majority a romské menšiny je v současné době v České republice skutečně vyhrocené. Média v tom bohužel hrají svoji specifickou roli. Po rozuzlení břeclavské kauzy, která pro nás všechny byla nečekaným šokem a jakýmsi negativním vrcholem událostí posledních měsíců, jsem považovala za svou povinnost se k tomu veřejně vyjádřit.

Alespoň z mého hlediska je nutné zaujmout jednoznačné stanovisko v tom smyslu, že situace je vážná a nelze přijmout fakt, že si v České republice 21.století  budeme zvykat na nepravdivé informace o údajné kriminalitě jedné etnické menšiny a budeme to přijímat jako každodenní realitu. Tato kauza opět zhoršila soužití majority a Romů v ČR, poškodila také mnoho slušných Romů a vlastně i negovala určité pokroky, kterých bylo dosaženo v posledních měsících po Šluknovsku v otázce sociálního začleńování. Každý z nás si musí uvědomit svoji vlastní zodpovědnost při přebírání informací a následných reakcích a doufám, že tato kauza byla ponaučením pro nás všechny.

Politická scéna zhrubla, zejména ta na regionální úrovni, z níž ale pak přicházejí bývalí starostové do obou komor parlamentu ČR. Jak se Vám daří komunikace se samosprávami a jaké máte v tomto ohledu vůbec možnosti?

I přesto, že se snažím s mnohými starosty, zejména v oblastech řešících aktuální problémy soužití majority a romské menšiny (zejména na Šluknovsku) co nejvíce  komunikovat, jsou to především pracovníci Agentury pro sociální začleňování, kteří jsou se samosprávami v pravidelném kontaktu. Ta nyní působí ve 25 městech republiky, kde se snaží k jednáním u jednoho stolu přivádět zástupce vedení měst i městských organizací, příslušníky policie, ředitele škol i pracovníky neziskových organizací. Komunikace je rozdílná, ale vychází z  předpokladu, že ke spolupráci se hlásí ta města a jejich vedení, která o ni a o řešení situace sociálního vyloučení ve městě mají zájem. Na mnoha místech se díky tomu daří připravovat mnoho zajímavých projektů podporující řešení situace sociálně vyloučených obyvatel. Tam, kde vedení obce i přes deklarovaný zájem začne dlouhodobě upřednostňovat jiné zájmy než ty, které by podporovaly domluvené postupy, je někdy spolupráce i předčasně ukončena.

Hovořili jsme o zhrubnutí určitého politického spektra. I tito politici se zasluhují svými výroky v médiích o zhoršující se mediální obraz Romů a tím i veřejné mínění. Co s tím? Co připravujete v souvislosti s médii i prací s veřejným míněním?

V současné chvíli jsme zadali přípravu rozsáhlé analýzy mediálních výstupů o Romech. Ta by měla přinést podrobná data, informace, ale i doporučení, jak při zobrazování Romů v médiích postupovat tak, aby reportáže a články byly co možná nejméně tendenční a stereotypní a nepoškozovaly už tak špatný obraz Romů u veřejnosti. Sama bych se v nejbližší době ráda setkala se šéfredaktory vybraných médií a diskutovala s nimi na toto téma. Také bych jim ráda na několika konkrétních zkušenostech z míst, kde působíme, ukázala, jaký dopad mohou mít některé senzacechtivé články přímo v místech, o kterých se píše a jaký mohou mít vliv na podobu občanského soužití na lokální úrovni. Myslím, že praxe uvádění etnicity zejména u kriminálních činů by se měla v médiích výrazně omezit a také, že by média měla mít jasně nastavené mechanismy ověřování možných fám, tak aby se některé zprávy podařilo zastavit dřív, než vyjdou, zejména ukáže-li se, že jsou uvedené události velmi nejasné.

Váš úřad a Vy osobně máte na starosti rovněž komunikaci s orgány veřejné správy (státní správy i samosprávy), nevládními neziskovými organizacemi a odborníky na problematiku ochrany lidských práv a integrace romských komunit do společnosti. Zajímají mě zejména orgány veřejné správy a jednotlivé resorty. Můžete jmenovat ty, s nimiž je dobrá spolupráce a se kterými ne? Spadá pod Vás i sociální začleňování. Agentura pro sociální začleňování ale nemá zákon, který byl třeba, aby ji vůbec nějak právně ukotvil. Její budoucnost se tím ocitá značně „na vodě“. Co s tím? Jak její existenci dál vidíte Vy?

Pozitivně bych hodnotila spolupráci s  ministerstvem práce a sociálních věcí, zdravotnictví a s ministerstvem spravedlnosti. Horší spolupráce byla s ministerstvem školství za bývalého vedení – především v otázce inkluzivního vzdělávání a např. naplňování Strategie boje proti sociálnímu vyloučení.  Pevně doufám, že s novým panem ministrem, se kterým se mám příští týden sejít, se podaří najít společnou řeč v otázce vzdělávání romských dětí. Dále máme velmi dobrou a intenzivní spolupráci s kanceláří Veřejného ochránce práv.

Co se týče Agentury, dle mého názoru by měla zůstat i nadále pod Úřadem vlády, což jsem i vládě, která o tom bude rozhodovat na přelomu června a července, navrhla. Samozřejmě si uvědomuji, že její činnost by byla daleko efektivnější, pokud by měla silnější pravomoci (zejména při prosazování mnohých navrhovaných opatření), budu se tedy snažit v rámci možností o zlepšení tohoto stavu.

Poslední, aktuální téma. Už dlouhá léta se mluví o tom, jak podstatné je vzdělání. Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva před pěti lety přitom pro ČR nedopadl dobře. Od té doby se ale v praxi mnohé nezměnilo. Veřejný ochránce práv právě zveřejnil výsledky výzkumu etnického složení žáků bývalých zvláštních škol. Ty ukazují nepřiměřené zastoupení romských žáků na těchto školách, které je dle veřejného ochránce práv způsobováno nepřímou diskriminační praxí těch, kteří rozhodují o zařazení dětí do speciálního vzdělávání. Ocenila jste přínos provedeného výzkumu a souhlasíte s návrhy, které veřejný ochránce práv ve výzkumu zmiňuje. Co Vy osobně můžete navrhovat a pak prosadit v této oblasti?

Výsledky výzkumu jasně říkají, že musíme zintenzivnit naši snahu o posílení tzv. inkluzivního (neboli společného) vzdělávání v naší zemi. Je pro mne naprostou prioritou, aby začala být naplňována opatření ze Strategie boje proti sociálnímu vyloučení přijaté vládou v září 2011. Zejména ta, která má v gesci MŠMT a která se týkají redukce počtu praktických škol, posílení běžných základních škol a především lepší předškolní přípravy žáků ze sociálně slabého prostředí tak, aby tito nebyli zbytečně vyčleňováni ze středního vzdělávacího proudu, ale naopak. Jen kvalitní a úplné vzdělání zajistí romským dětem kvalitní budoucnost, což bude mít pozitivní dopady na soužití majority a Romů v celé České republice.